Při pohledu na satelitní snímek Lodže marně přemýšlím, proč se tohle město jmenuje "člun". Žádná významná řeka městem neprotéká, leží ve vnitrozemí, takže se nenabízí ani souvislost s mořem. Přesto faktem zůstává, že polské slovo "lódź" znamená člun či loď. K lodi se vztahuje i městské motto Ex navicula navis („z loďky loď“) což má odkazovat k prudkému růstu města v 19. století. Ale proč zrovna loď? Ani místní nebyli schopni odpovědět, takže původní název města zatím zůstává skryt v rovině spekulací.
Chudí v Lodži
Město dostalo městská práva už v roce 1432, ale nejednalo se o nikterak významné sídliště. Vždyť v 16. století přesahovalo obyvatelstvo sotva osm stovek duší. Pokud by se mělo jmenovat podle řemeslníků, tak místo lodníků by to bezesporu byli textiláci. Ne nadarmo jedna z přezdívek města zní "polský Manchester". Byl to totiž právě rozvoj textilního průmyslu, jež stál za obrovským boomem v 19. století.
Nacisté se, jak ukazuje bezpočet tragických příkladů, v Polsku velmi razantně postavili proti židovské komunitě. Povstání ve Varšavě vešlo ve známost nejen u historiků, zato gheto v Lodži se v Česku zviditelnilo až románem švédského autora Steva Sem-Sandberg. Autor, který mimo jiné pobýval i v bývalém Československu jako dopisovatel, ve svém románu Chudí v Lodži tvrdí, že všechna fakta uvedená v jeho románu jsou pravdivá.
Nacisté se, jak ukazuje bezpočet tragických příkladů, v Polsku velmi razantně postavili proti židovské komunitě. Povstání ve Varšavě vešlo ve známost nejen u historiků, zato gheto v Lodži se v Česku zviditelnilo až románem švédského autora Steva Sem-Sandberg. Autor, který mimo jiné pobýval i v bývalém Československu jako dopisovatel, ve svém románu Chudí v Lodži tvrdí, že všechna fakta uvedená v jeho románu jsou pravdivá.
Chcete se pokusit pochopit život v židovském ghetu za nacistické okupace? Tak už víte, po jaké knize sáhnout. Příběh kontroverzního předsedy židovské rady Rumkowského, který musel vybírat lidi do transportu (tedy k odjezdu na pravděpodobnou popravu), vyvolává ve čtenáři otázky, jak by se za tak vypjaté situace choval on. Podle Sem-Sandgbergových slov "v Lodži to ghetto pořád ještě je tak, jak bylo, jen chátrá". Lodž sice má svůj památník holokaustu, ale výrazně větší monument jim "vyrobil" svou knihou právě švédský spisovatel.
Nos pro štěstí
Je zvláštní, jak různorodé jsou "sahací" městské legendy. Ta nejznámější česká souvisí s osaháváním sochy malého chlapce ve Františkových lázních. Informace o tom, kam si sáhnout, aby bylo zajištěné početí se liší, palec levé nohy, pravé nohy, přirození (což by mělo největší logiku). Podle toho jak má nohy i pindíka oleštěné, tak dámy nenechávají nic náhodě. V Lodži zase máte "pro štěstí" zatahat za nos do bronzu vysochaného místního rodáka a básníka Juliana Tuwima. Těžko říci, zda-li by mu to vadilo, ale dá se předpokládat, že si coby dítě se svým výrazným nosem užil své. Děti jsou, jak je všeobecně známo, velmi kruté.
MĚSTO FILMUŘíkají vám něco jména Roman Polański nebo Andrzej Wajda? Oba tyto polské režiséry spojuje studium na zdejší věhlasné škole filmu. David Lynch tady sice nestudoval, ale přesto Lodž využil. Velká část jeho dramatu Inland Empire se odehrává právě v tomto městě. Distributor filmu o snímku píše, že nabízí "paralelní příběh zasazený do zimního Polska, dům plný tančících prostitutek, šroubováky v břiše… a mnohem, mnohem víc". Málokdo ví, Lynch koupil ve městě elektrárnu a přebudoval ji na centrum filmového umění. |
Jak popsat Lodž v jedné větě? Snadno: Lodž była jediným městem v Polsku, jež se nazývalo městem čtyř kultur: Polaků, Rusů, Němců a Židu a każdoročně se v něm koná stejnojmenný festival.
Další cestopisy z Polska si přečtěte na cestovatelském portále HedvábnáStezka.cz
