Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Porod je v Japonsku drahá záležitost. Stát proplácí jen část nákladů, říká Čech

Češi v cizině

  6:45
Aleš Jon se do Japonska přestěhoval kvůli práci. Sám život zde přirovnává k neuvěřitelnému zážitku. „Přesně týden od příjezdu jsem si na vlastní kůži také zažil, jaké to je, prožít tajfun v Japonsku. Tři dny předem jsem sledoval v televizi jak se k nám blíží, jakou má rychlost a kde nejspíše udeří. Ten den jsem vyrazil do práce jako obvykle a v polovině cesty nás tajfun zastihl. Vlak se zastavil a my jsme dvě hodiny stáli na místě, než tajfun přešel. Pak se zase vlaky rozjely a všichni pokračovali do práce, jakoby se nic nestalo,“ říká.

Aleš Jon foto: Archiv Aleše Jona

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Do Japonska jsme se s manželkou přestěhovali v září 2015. První dny nám utekly opravdu rychle. Přiletěli jsme 2. září večer a hned druhý den ráno jsem se musel ohlásit v práci. Z domova to mám do kanceláře 26 km, ale i tak strávím každé ráno hodinu na cestě, než se do práce dostanu. Jezdím vlakem, protože autem by to trvalo dvě hodiny a ve špičce ještě déle. Pracuji v centrále firmy Denso, kde společně se mnou pracuje 15 000 lidí, takže když jsem první den vystoupil z vlaku, tak mě zaujal ten nekonečný lidský řetěz, který se táhl od vlakového nádraží až k firmě. V naší „malé“ kanceláři nás pracuje 250, a jak je v Japonsku zvykem, tak jsem se všem musel první den představit. Jelikož to byl můj první den, tak jsem mohl mít proslov v angličtině, ale to se později změnilo.

Další dva dny jsem si vzal v práci volno a zařizoval veškeré potřebné dokumenty a žádosti (bankovní účty, telefony, řidičské průkazy, pojištění, registrace v našem okresku). Bylo toho opravdu hodně a Japonci naneštěstí neumí moc dobře anglicky, takže to mnohokrát byla spíše komedie. I přesto nás ale vždy překvapila japonská podpora a snaha pomoci. To je něco, na co jsme si rychle a jednoduše zvykli. Máte příjemný pocit, když víte, že člověk sedící naproti, vám chce opravdu pomoci. Protože Nagoya není úplně malé město (2.3 mil obyvatel) a nám nefungovaly první dny telefony, tak jsem se domluvil s manželkou, že první den zůstane doma a počká na mě do večera, aby se neztratila. Nevěděl jsem totiž, jak bych ji tady hledal. Večer jsme byl překvapen, když mi říkala, kde všude byla, a co všechno již viděla. Použila mapku, kterou nám nechala asistenční firma, a tak se k mému velkému překvapení neztratila hned první den. Jak jsem se později přesvědčil, tak jsem svou ženu v mnoha věcech podceňoval.

Přesně týden od příjezdu jsem si na vlastní kůži také zažil, jaké to je, prožít tajfun v Japonsku. Tři dny předem jsem sledoval v televizi jak se k nám blíží, jakou má rychlost a kde nejspíše udeří. Ten den jsem vyrazil do práce jako obvykle a v polovině cesty nás tajfun zastihl. Vlak se zastavil a my jsme dvě hodiny stáli na místě, než tajfun přešel. Pak se zase vlaky rozjely a všichni pokračovali do práce, jakoby se nic nestalo. Jen tento rok jsme měli v Japonsku osmnáct tajfunů (od ledna od října). Podobně probíhalo i naše první zemětřesení. Vše se začalo otřásat. Světla nad hlavou se pohybovala sem a tam, ale Japonci pouze zvedli hlavu od počítače, přesvědčili se, že je to pouze malé zemětřesení a pokračovali v práci dál. Tak jako u nás padají kroupy, tak zde mají tajfuny a zemětřesení.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Například pracovní nasazení se nedá s českým srovnat. Byl jsem zvyklý chodit do práce na sedmou hodinu, protože tou dobou byl v kanceláři ještě klid a já jsem mohl udělat plno práce než se kancelář zaplnila. Po příjezdu jsem tento zažitý styl musel změnit. Nyní odcházím z domu v 7:40 a do kanceláře dorazím v 8:40. Pokud mám večer japonštinu, tak končím v 18:00 (tou dobou je kancelář ještě plná lidí) a domů se vracím ve 20:45. To ale neplatí pokud japonštinu nemám. Běžně se stává, že máme porady s evropskou a americkou pobočkou a to potom končíme kolem desáté hodiny večer a domů se dostanu až v jedenáct večer. Můj bývalý nadřízený mi rád říkal „Aleš - san ty už jdeš domů? Klidně tu můžeš ještě chvíli zůstat. Mně to nevadí.“ Není zkrátka nad to, když máte nadřízeného, o kterém i Japonci samotní říkají, že je extrémní workoholik. Na druhou stranu i proto je Japonsko tam, kde je. Místní lidé jsou neuvěřitelně pracovití a je to všude vidět.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Byl jsem vyslán na dva roky a pokud mi firma vyslání dodatečně neprodlouží, tak se příští rok vrátíme. Život v Japonsku jsme si zamilovali a umím si představit zde žít i déle než dva roky, ale máme silné pouto s naší rodinou a neradi bychom jezdili domu jen na prázdniny, takže se určitě chceme vrátit zpět. Na druhou stranu musím říct, že cestování a poznávání jiných zemí nás vždy bavilo a tak bych se nebránil dalšímu vyslání do zahraničí. Ale i kvůli dětem nás láká spíše Evropa.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Konkrétní jídlo nám snad ani nechybí, zatím jsme si byli schopni vše sehnat zde a nebo nechat dovézt. Navíc Japonsko je známé pro svou výbornou kuchyni, a proto si užíváme všech chutí a nejrůznějších kombinací. Pokud by chtěl člověk ochutnat každý den jiné jídlo, tak v Japonsku se mu toto přání může splnit. O víkendech si zde české jídlo sice uvaříme, ale spíše nás láká, přivézt si trochu japonské kuchyně zpět domů. Každé tři měsíce pořádáme u nás doma večeři pro japonské kolegy, kde jim představujeme české jídlo. Naposledy jsme jim udělali domácí paštiku, švestky pečené ve slanině, gulášovou polévku s domácím chlebem, brambory s masem na mrkvi a jako dezert štrůdl. Nesmělo samozřejmě chybět české pivo, které si nechávám pro tyto příležitosti přivézt vždy, když k nám jede návštěva z Čech. Snažíme se jim nedělat moc těžká jídla, protože „svíčkovou se šesti“ by nejspíše nesnědli. Raději děláme více jídel a menší porce. Zatím jim vždy české jídlo chutnalo. Občas jim to sice zabere více času, než vše hůlkami snědí, ale při odchodu vždy vidíme, že se jim večer líbil. Snažíme se Japoncům, během těchto večeří, vždy představit i zajímavá místa v Čechách a nalákat je tak k návštěvě. Několik přátel si již zamluvilo letenky, tak to snad děláme správně.

čech v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Děti zatím nemáme, ale očekáváme miminko v prosinci. Rozhodli jsme se pro porod v Japonsku a zatím tohoto rozhodnutí nelitujeme. Hledání doktora byl nejdříve trochu problém, ale nakonec jsme doktora našli a jsme spokojeni. Studoval v USA, a proto se s ním můžeme bavit v angličtině. Jako vše v Japonsku, tak i porod je zde drahá záležitost. Stát sice přes pojistku část nákladů, po porodu, proplácí, ale i tak se musí budoucí rodiče připravit na výdaje, které se často přehoupnou do šesti místného řádu. Je to naše první těhotenství, a tak zatím nemůžeme porovnat přístup českého a japonského personálu. Co ale můžeme porovnat a co nás překvapilo je vztah Japonců k dětem. Za více než rok jsme viděli pouze jedno vzteklé dítě. Jelikož máme hodně japonských přátel, kteří mají malé děti, tak si už dáváme dohromady důvod. Pro Japonce jsou děti na prvním místě. Už od narození je nosí v nosítku na břichu a děti tak mají neustálý kontakt s rodiči. To pro ně znamená méně strachu a méně pláče. Dále jsme se nesetkali s tím, že by se na děti křičelo. Neustále se jim snaží rozumně vysvětlovat, co mohou a co ne. I na tom je vidět jakou trpělivost Japonci mají. Tak jako my můžeme Japonce o mnoho věcí obohatit, tak i my se můžeme a měli bychom se od nich něco přiučit.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Praha a Československo. Byli jsme překvapeni kolik našich známých navštívilo Prahu. Japonci rádi cestují a Evropa je jedno z jejich nejoblíbenějších míst. Co vím, tak se zatím všem v Čechách líbilo, a mnoho z nich vzpomíná i na české pivo, o kterém sami říkají, že je lepší než japonské. Sami si občas ani neuvědomujeme, jak krásnou zemi máme, a je proto hezké, když nám to někdo další připomene.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Když člověk večer sleduje televizi, tak není výjimkou vidět politika, který se omlouvá za chybu, kterou udělal. Tato sebereflexe se zde nejen že cení, ale je i společensky vyžadovaná. Japonské vládě se daří identifikovat a prosazovat dlouhodobé cíle bez ohledu na to, která strana zrovna vyhrála volby. Dobrým příkladem je SCMaglev projekt. Tento rok byla zahájena stavba trati, která v roce 2027 spojí Tokio a Nagoyu a v roce 2045 i Osaku. Jedná se o projekt, který mnohonásobně překračuje volební období. Japonská vláda se však dokáže dívat do budoucna a nezískává si hlasy pouze populistickými kroky. Asi i proto si často vzpomenu na větu, která nás jako národ bohužel dobře charakterizuje: „Jednoduché věci děláme složitě a složité věci neděláme vůbec“.

Autor: