Restaurace v Hong Kongu? Očekává se, že hned po jídle zaplatíte a odejdete, říká Čech

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Hong Kong je úplným opakem Dubaje. Všude, kde je to jen trošku možné, bují zeleň. Každý kousek půdy je využit, protože prostoru je nedostatek. Ve některých oblastech je hustota zalidnění více než 55 000 lidí na km². Zatímco v Dubaji jsem jezdil do práce autem, v Hong Kongu jsem se ze začátku dostával do práce autobusem, lodí, a pak metrem. V Hong Kongu je hromadná doprava opravdu na vysoké úrovni, a člověk se bez problémů dopraví kamkoli. Úspěšně tu funguje „Octopus Card“ (ekvivalent pražské Lítačky), kterou člověk zaplatí nejen MHD, ale i drobné nákupy ve všech obchodech, parkování, knihovnu, oběd a někde se používá Octopus i k příchodu a odchodu z práce. Tuto kartu lze vyřídit během několika minut na jakékoliv stanici metra. Kéž by to takto fungovalo i v Praze. Na druhou stranu tu neexistuje žádná měsíční legitka, člověk zaplatí to, co projede (důchodci a děti jezdi za polovinu, tedy například 4 koruny za cestu tramvají, nebo 7 korun za cestu autobusem).

V Hongkongu mě také překvapilo, že na jedné straně lide venčí psy s lahví vody, připraveni osprchovat místo, kam se pejsek vyčůral, a na druhé straně v předměstí Hongkongu je strašný nepořádek. Na ostrově Lantau může navíc potkat člověk na silnici divoké krávy, které blokují dopravu, což je tvář Hong Kongu, kterou mnoho lidí nezná. Hodně roztomilé je vidět po ránu v parcích důchodce, jak cvičí tai chi, anebo tancují skupinové tance. V Hongkongu je všude mnoho lidí. Asi nejšílenější je to během obědové pauzy, kdy všichni vyrazí z kanceláří do okolních restaurací. Oproti rozlehlým restauracím v Praze jsou hongkongské restaurace maličké, stoly i židle jsou menší, běžně vás posadí k cizím lidem, prostě kde je místo, účet přistane na stole spolu s jídlem, a po tom, co dojíte, se očekává, že hned zaplatíte a odejdete.

V hongkongských rodinách pracuje stotisíce domácích hospodyň, které pocházejí z Filipín nebo Indonésie. V Hong Kongu pomáhají s výchovou dětí, nebo se starají o seniory. Většina z nich má v neděli volno, a tak vyjdou do ulic, a v parcích, na veřejných prostranstvích, nebo kdekoliv je místo, vaří, tančí, zpívají, hrají karty, dělají si manikúru atd. Odhaduje se, ze to je zhruba 320 000 žen. Co mi v Hongkongu ale nejvíce vyrazilo dech, jsou ceny nemovitostí. Pronájem bytu s jednou ložnicí o rozloze 30 metrů čtverečních může stát v přepočtu i 80 tisíc korun. Koupě stejného bytu může pak vyjít i na 18 milionu korun.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Od malička jsem zvyklý chodit po chodníku vpravo, a pustit ty, co vycházejí. S tím v Hong Kongu neprorazíte, chodí se tam, kde je místo, a do dveří vstoupí první ten, kdo nezaváhá. Češi mají svérázný smysl pro humor, který obsahuje ironii a sarkasmus. Ty jsou Hongkongčanům cizí. Pokud něco řeknete s nadsázkou, reakce bude smrtelně vážné: „Opravdu?“

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Do Česka se zatím nechystám. Možná na stáří.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Občas mi chybí svíčková a ostatní klasiky, ale nejsem dobrý kuchař, takže si ji sám neuvařím. Přátelům jsem jednou udělal kuřecí řízky s bramborovým salátem, a s tím jsem slavil úspěch.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Děti ještě nemám, ale až je budu mít, tak bych byl moc rád, kdyby mluvily česky, anglicky a čínsky. Česky, aby mohli porozumět kultuře, ze které pocházejí, a ty zbylé dva jazyky samozřejmě proto, že se s nimi člověk ve světě domluví.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Někteří nevědí, nebo si vzpomenou na Československo. Jakmile řeknu Praha, tak vědí všichni. Jeden člověk mě překvapil, když mi řekl, že v Praze byl, ale netušil, že je to v Česku.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Politická kultura se asi tolik neliší, spíš se liší otázky, které se v Hong Kongu řeší. Po přidružení Hong Kongu zpět k Číně lidé hledají svoji identitu, protože jsou sice Číňani, ale od Číňanů z pevninské Číny se hodně liší. Mnoho lidí si myslí, že se měli lépe za vlády Spojeného království. Většina politických otázek se tak točí okolo těchto témat.