Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Římem začíná Afrika. Zbytek Evropy je pro Italy sever, říká Češka

Češi v cizině

  10:15
Tereza Nováková se do Říma přestěhovala kvůli svému příteli, který pracuje na Francouzském velvyslanectví při Svatém stolci. „Nejvíc mě asi překvapilo, kolik věcí, které považujeme za automatické, tady moc nefungují. Veřejná doprava, kanalizace... Na autobus čekáte někdy 5, někdy 30 minut, žádné jízdní řády neexistují. Když na podzim pršelo, všichni varovali před záplavami. Říkala jsem si, že z takového deštíku nemohou být. To jsem ale nevěděla, v jakém stavu je římská kanalizace,“ říká.

Tereza Nováková foto: Julien Bellegueulle

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Bylo to v říjnu minulého roku. Vedro, hluk, šílený provoz, všudypřítomné davy turistů a prodejců selfie tyček. Ale samozřejmě taky ta velká nádhera všude kolem, které se člověk asi nikdy nenabaží, tak jako pohledu na Pražský hrad. Myslím si, že většina seveřanů (protože pro Italy je zbytek Evropy prostě “sever”) zažije v Římě kulturní šok. Italové ze severu žertem říkají, že v Římě už začíná Afrika a někdy mám pocit, že nejsou daleko od pravdy. Itálii jsem před přistěhováním se do Říma znala poměrně dobře a mám ji velmi ráda. Jako turista ovšem nepoznáte strasti každodenního života. Nejvíc mě asi překvapilo, kolik věcí, které považujeme za automatické, tady moc nefungují. Veřejná doprava, kanalizace... Na autobus čekáte někdy 5, někdy 30 minut, žádné jízdní řády neexistují. Když na podzim pršelo, všichni varovali před záplavami. Říkala jsem si, že z takového deštíku nemohou být. To jsem ale nevěděla, v jakém stavu je římská kanalizace. Člověk si tu uvědomí, že my Češi máme do velké míry dost “severské”, pragmatické myšlení. Italové jsou mistři improvizace a nedostatky ve fungování některých služeb či institucí kompenzují vstřícností, která zase někdy chybí nám. Je mnohem efektivnější přistoupit na jejich způsob fungování než zbytečně stresovat sebe i okolí. 

Italové občas zařadí Prahu do Polska a štvou mě boty v posteli

Řím má mnoho tváří a vnímavý člověk tu denně zažívá mnoho paradoxů. Řím elegantní je plný krásy, módy a perfektně oblečených Italů a Italek. Řím křesťanský je plný nádherných kostelů, sutan, poutníků, hluboké spirituality, ale i pouťových cetek. A pak je tu také odvrácená tvář Říma, plná špíny, chudoby a povrchnosti. Řím sice není přístav, ale podobá se mu tím, jak se tu mísí různé národnosti a kultury, je to velká křižovatka. Přesto město není vybydlený skanzen, jednotlivé čtvrti si dokázaly udržet svůj charakter, žijí tu skuteční starousedlíci a když budete chodit stále ke stejnému pekaři, za chvíli si vás už bude pamatovat.

Kdo je Tereza Nováková?

Tereza Nováková je z Prahy, tři roky žila a studovala ve Francii, v Praze vystudovala sociologii a čtyři roky pracovala v oblasti komunikace a PR. Do Říma se přistěhovala v říjnu 2014 s francouzským přítelem, který zde pracuje na Francouzském velvyslanectví při Svatém stolci.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazila? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Nevzpomínám si, že bych někoho svým chováním šokovala, asi nemáme tak neobvyklé zvyky. Často citovaným rozdílem je, že Češi se obvykle doma přezouvají, zatímco v západní a jižní Evropě si na přezouvání moc nepotrpí. Je to do velké míry dáno klimatickými podmínkami. Člověk ale musí především rozlišovat mezi soukromým a společenským životem. My se doma taky přezouváme, ale samozřejmě k tomu nebudu nutit návštěvu, a ani já si nebudu zouvat lodičky, když k někomu přijdu na večeři. Soukromé zvyky na veřejnost nepatří a Italové velmi dbají na dobrý vnější dojem, takže si neumím představit, že by se tu dospělý člověk před cizími lidmi zul.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Určitě, nejsme tady natrvalo. Diplomaté mají takový kočovný život, mění místo po čtyřech letech a většinou až do poslední chvíle neví, kam pojedou příště. Můj přítel už v Praze pracoval, takže je bohužel dost nepravděpodobné, že by se tam v dohledné době mohl vrátit, ale já se pořád cítím doma hlavně v Čechách, takže často cestuji tam a zpět. 

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařila jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Kdybych měla jmenovat jednu jedinou věc, kterou na Itálii a Římě miluji, tak je to určitě jídlo. Vzhledem k tomu, že jsme smíšená rodina, hodně cestujeme a máme rádi spoustu rozmanitých věcí, tak vařím dost mezinárodně. V Itálii je na naši kuchyni moc teplo, takže klasická česká jídla jako svíčkovou nebo knedlíky nevařím, a ani mi moc nechybí. Užiji si je pokaždé doma a v Itálii se naopak snažím naučit místní speciality, když mám po ruce čerstvé suroviny jako plody moře, artyčoky, citrusy... Z českých specialit měl u přátel úspěch například jablečný štrúdl a také naše vánoční cukroví.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Nadšené, protože Italové Prahu většinou znají a milují, takže se okamžitě začnou rozplývat, jaké je to nádherné město. Většina našich známých (různých evropských národností, nejen Italů) Prahu zná a naštěstí citují víc než jen pivo, ženy a hokej. Mají základní povědomí o naší historii, váží si Havla a oceňují naše kulturní dědictví, především klasickou hudbu. Hudba je ostatně důležitý spojovací článek. Dvořáka znají často i ti, kteří by Českou republiku na mapě našli jen stěží.

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte „Češi ve světě“.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té české či slovenské?
Italská politika, to je téma samo o sobě. Snažím se, italštinu už ovládám docela dobře, takže sleduji televizi i rádio. Italská politika má pověst divočiny, kde se pro ostré slovo nejde daleko a vášnivé debaty mohou končit i pěstmi. Nevím, do jaké míry to je pravda nebo jen klišé o vášnivé jižanské povaze, zatím jsem viděla v televizi jen jednu parlamentní bitku. Veřejnost tu také není pasivní a nebojí se projevit svůj nesouhlas například častými stávkami, na které si v Římě musíte rychle zvyknout. V Římě je třeba odlišovat italskou a vatikánskou politiku. Ta vatikánská je samozřejmě mnohem subtilnější, náznak či mlčení může znamenat mnohem víc než silná slova. Vatikánské dění samozřejmě sleduji, protože se týká práce mého partnera. Jako věřící člověk si ale snažím udržet odstup od mocenských záležitostí, protože náš pobyt v Římě považujeme především za krásné spirituální dobrodružství.

Autor:

Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!
Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!

40 uživatelů eMimina se pustilo do testování jemného šamponu KIND od značky Mádara, který je vhodný pro miminka už od prvních dnů. Jak si šampon...