19. července 2016 6:15 Lidovky.cz > Cestovaní > Aktuality

Sami na dovolenou. Sólo cestovatelů přibývá, chtějí více svobody a dobrodružství

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Martina Kašparová na Faerských ostrovech. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Martina Kašparová na Faerských ostrovech. | foto: Archiv Martiny Kašparové
PRAHA Stále více lidí se vydává na cesty bez doprovodu. Sbalí si batoh a jedou do neznáma. Buď proto, že sami chtějí, nebo prostě parťáka na cesty nenašli. Všichni se shodují v tom, že taková cesta má nesporné výhody. Naprostá svoboda rozhodování a větší šance k seznamování se s místními jsou ale vykoupeny také větší odpovědností.

Nevýhody se týkají jak drobností: „...když si potřebujete odskočit na WC, nemá vám kdo pohlídat batoh,“, tak i docela zásadních problémů: „Byly chvíle, kdy bych ocenil parťáka, který by za mě vedl s indolékaři polemiku o tom, zda je skutečně nutné užívat při bolesti hlavy spolu s analgetiky také antibiotika.“ I přesto si všichni cestování o samotě pochvalovali. Prý měli možnost lépe poznat nejen kulturu, ale také sami sebe. „Myslím, že jedna sólo cesta člověka naučí mnohem víc než roky normálního života nebo cestování ve skupině, jak dobrého, tak nepříjemného, je to škola života.“

Server Lidovky.cz se ptal sólo cestovatelů na zážitky, které by si z cest ve dvojici nebo ve skupině nejspíš nepřivezli.

Blonďatá uprchlice ze Sýrie

Podle řidiče autobusu v Bukurešti možná uprchlice Šárka Růžičková.

Podle řidiče autobusu v Bukurešti možná uprchlice Šárka Růžičková.

Se spolucestovatelem se neshodla Šárka Růžičková, a tak se během výletu odtrhla, aby viděla deltu Dunaje. Cestou zpátky zažila nepříjemnou situaci, do které by se ve skupině cestovatelů asi nedostala.

„Na cestě zpět jsem večer nastoupila do autobusu a vyjeli jsme. Někdy kolem třetí v noci se přestupovalo v Bukurešti do většího autobusu, ale jeho řidič mě do něj odmítal pustit s tím, že mi chybí jedna kopie jízdenky. Křičel na mě, že nemůže vědět, jestli nejsem uprchlík ze Sýrie. Ukazovala jsem mu občanku, že jsem z ČR a vysvětlovala mu, že se vracím domů, ale on pořád mlel svoji, že občanka může být falešná a já uprchlík. Malá bledá blondýna v tílku s foťákem na krku, typická Syřanka na útěku...

Pak mě poslal do kanceláře té dopravní společnosti, ať mi jízdenku okopírují, tam se mi ale vysmáli, že to nepotřebuju a nic mi kopírovat nebudou. Jít to vysvětlit řidiči odmítali. Propadala jsem panice. Na shánění kopírky jsem se nakonec vykašlala a vrátila jsem se k busu smířená s tím, že tu noc neodjedu. Řidič pak řekl, ať si nastoupím, že mi tu kopii udělá na další zastávce. Psychicky vyšťavená jsem si sedla na poslední volné místo v buse a okamžité usnula. Celou cestu jsem žádnou kopii nebo občanku nepotřebovala. Spíš bych to viděla tak, že řidič viděl mladou samotnou holku, tak si ji prostě vychutnal, i když během cesty po pár hodinách se mi aspoň omluvil.“

Ateista našel víru

Filipínská vesnice, ve které Karel Veselý přespával jako jeden z místních.

Filipínská vesnice, ve které Karel Veselý přespával jako jeden z místních.

Karel Veselý sám cestoval do Hong-Kongu a na Filipiny, projel severní část ostrova Luzon.

„Cestou do Banaue hodně pršelo a jak bus stoupal do hor, čím dál častěji byly překážkou v jízdě kameny a zemina naplavená z okolních svahů. Stále lilo, což v tropech znamená říčka přes cestu, a jeli čím dál hlubším blátíčkem.

V jeden okamžik se mě místní žena sedící přes uličku zeptala, zda si myslím, že to přežijeme. V ten okamžik jsem si uvědomil, že je to vážný a že o tom vím už asi poslední půl hodinu. Kola autobusu odvalovala kameny do stran, pod námi ležely trosky aut a dalších autobusů... V ten okamžik jsem procítil až v srdci myšlenku „pane, vím že nejsem dobrý věřící a nic nemůžu slíbit, ale prosím, nedej mně ani ostatním zahynout. Jsem ve tvých rukou.“ Přesto mě nenapadlo, že bych mohl vystoupit. Věděl jsem, že pěšky do nikam prostě s těžkým batohem na zádech nepůjdu. Cestovat však s někým, cítil bych odpovědnost a začal řešit už dopředu. Možná bych v tom dešti z dalšího odpočívadla ani nevyjel.“

Nebát se ztratit a věřit místním

Věřit místním se někdy vyplatí, říká Albína Mrázová, která sama odjela na Srí Lanku.

Věřit místním se někdy vyplatí, říká Albína Mrázová, která sama odjela na Srí Lanku.

Donedávna byla Albína Mrázová studentkou publicistiky, nyní se chystá na studium vysoké školy v Dánsku. Před delším pobytem ve Skandinávii odjela sama na Srí Lanku.

„K cestování sólo mě dovedli kamarádi, kteří chtěli jet se mnou, ale nakonec nemohli. Tak jsem si řekla, že to zvládnu sama. Tady na Srí Lance je to jeden velký ráj pro batůžkáře, je nás taky fakt hodně. Můj největší zážitek byl, když jsem jednou nastoupila do špatného autobusu a nevěděla jsem, kde jsme. Byla jsem tam jediná cizinka. Moc lidí nemluvilo anglicky. Nakonec si prostě udělali zajížďku a vysadili mě tam, kde jsem chtěla. Proto bych určitě doporučila věřit místním a nebát se ztratit. Aspoň na chvilku to nevadí. Je dobrý být otevřený, jinak by si člověk přišel hrozně sám. Taky je fajn znát měnu a aspoň několik slov v místním jazyce. A hlavně nepanikařit!“

Trávit čas sama se sebou

Karolína Šedivcová v Athénách.

Karolína Šedivcová v Athénách.

Je studentkou Elektronické kultury a sémiotiky na FHS UK. V rámci programu Erasmus+ vyjela do Turecka, což viděla zároveň jako vhodnou příležitost k výletu do Athén, kam se vydala sama.

„Došlo k neočekávanému problému, kdy mé spolucestující z JAR nebyly správně udělena víza a já měla zhruba 2 minuty na to, abych se rozhodla, zda letím sama, nebo neletím vůbec. Nemohla jsem si to ale nechat ujít, i když mi to připravilo pár krušných chvil. Má spolucestující měla všechny informace o hotelu a jak se k němu vůbec dostat. Proto bych všem sólo cestovatelům v první řadě doporučila dobrou přípravu přepravy a ubytování.

Užitečné odkazy a aplikace

Ubytování

AirBnB.cz - platforma, prostřednictvím které nabízí soukromníci krátkodobý pronájem. Za poplatek můžete přespat na gauči, pronajmout si pokoj nebo celý byt.

Couchsurfing.com- sdružuje většinou cestovatele, kteří se jak nechávají během svých cest ubytovat na něčím gauči, tak i nabízí dalším ubytování u sebe doma. Ubytování poskytují zdarma, je však slušnost přinést dárek, často něco typického pro zemi, ze které přijíždíte.

Workaway.info - pokud chcete poznat cizí kulturu důkladněji, můžete si pře Woraway najít práci v cizí zemi na několik hodin denně, a to za ubytování a stravu. Často jde o pomoc v domácnostech, na farmách, s hlídáním dětí...

Hostelworld.com - cestování s nižším rozpočtem může usnadnit i web s databází hostelů.

Booking.com - nabízí více druhů ubytování, v různém cenovém rozmezí.

Mapy a rádci

Wikivoyage - světový průvodce editovaný samotnými cestovateli. Jde o faktografickou zeměpisnou databázi, ve které se vyhledává podle místopisných názvů. Je offline, proto počítejte s tím, že zabere nějaké místo na vašem uložišti mobilního telefonu nebo tabletu.

Wikitravel - na podobné bázi jako Wikivoyage.

Lonely Planet Traveller - Lonely Planet vydává známé knižní průvodce, online verze má však výhodu stálé aktuálnosti.

Galileo - nabízí zajímavé turistické cíle na mapách, které si můžete stáhnout a používat je offline.

Člověk ale dokáže lépe absorbovat vše, co se kolem něj děje – když jdete po ulici s kámoškou a klebetíte, vnímáte více téma hovoru, nežli ulici jako takovou. Co se týče nevýhod, je to asi individuální a záleží na tom, jak moc je člověk schopen trávit čas sám se sebou. Pro mě bylo mé vlastní dobrodružství v Athénách nejlepším zážitkem, jaký jsem doposud měla, a určitě to nebyl poslední sólo výlet, protože vím, že jsem si to tak užila právě proto, že jsem nechtěně skončila sama.“

Moc náhod najednou

S Martinou Kašparovou nikdo nechtěl jet z Islandu, kde žije, na Faerské ostrovy, tak se jednoduše vydala sama. Na cestě narazila na lidi, kteří jsou v její blízkosti už po několik let dodnes..

Martina Kašparová na Faerských ostrovech.

Martina Kašparová na Faerských ostrovech.

„Asi bych to nenazvala „neobvyklým zážitkem“, ale ještě teď se směju tomu, jak jsem se na cestě seznámila se svými stále velmi dobrými kamarády. Při čekání na trajekt jsem se dala do řeči se sympatickým, rovněž sólo cestujícím Němcem Norbertem, se kterým jsem pak na ostrovech strávila další zhruba tři dny a díky jeho úspěchu při hledání hostitele na Couchsurfingu s ním byla po tu dobu ubytovaná u faerské rodiny, která nás vzala hned na několik výletů. Na trajektu jsme měli každý objednaný jiný typ kajuty – on čtyřmístnou, já šestimístnou.

Když jsem si šla odložit krosnu, v mé kajutě stála mladá žena, na sobě měla velmi podobné pruhované tričko jako já. Během zdvořilostní konverzace v angličtině jsem zjistila, že je to Slovenka Katka žijící na Islandu, která se svou islandskou známou cestuje na Faery. Aby toho nebylo málo, tahle islandská známá nesdílela kajutu s nikým jiným než s mým německým spolucestovatelem Norbertem. Během pobytu na ostrovech se naše čtveřice bez jakékoli domluvy neustále potkávala a s Katkou i Norbertem jsem ještě dnes v intenzivním kontaktu.“

Bezvýsledné rozhovory s indickým lékařem

Pavel Novák v Indii působil jako učitel angličtiny, humanitních věd, matematiky a fyziky.

Pavel Novák v Indii působil jako učitel angličtiny, humanitních věd, matematiky a fyziky.

Pavel Novák odjel sám do Indie na dobročinnou misi - učil indické děti anglicky. Sám podnikl i cestu do Arktidy, aby vyskočil z letadla a přistál na severní pól (rozhovor o seskoku ČTĚTE ZDE). V Indii měl největší problém s návštěvou lékaře.

„Z nemoci se musím v takových situacích dostat sám, což třeba v Indii znamená dostat se z ní navzdory místním doktorům a lékárníkům. Byly chvíle, kdy bych ocenil parťáka, který by za mě vedl s indolékaři polemiku o tom, zda je skutečně nutné užívat při bolesti hlavy spolu s analgetiky také antibiotika. Zatímco by vedl tenhle bezvýsledný rozhovor, mohl bych si někde skučet a čekat, až to přejde, a nemusel bych požírat veškeré pilule, co mi dají, a všechny až na ty moje růžové tajné plivat pod postel.“

Filipínská pohostinnost

Anna Ahneová odjíždí na cesty v zimě.

Anna Ahneová odjíždí na cesty v zimě.

Anna Ahneová je parašutistka pracující na letišti. Díky sezónnímu charakteru své práce má šanci celou zimu procestovat, což si může dovolit málokdo. Proto jezdí často sama. Učila angličtinu na ostrově Lombok, procestovala Vietnam, Kambodžu, Thajsko a Barmu.

Když jsem na Filipínském ostrově Cebu skončila v podvečer v malinkém městečku, nedařilo se mi najít ubytování za rozumnou cenu, pozvala mě jedna místní slečna, ať přespím u nich doma. Chudá rodina, okolo pobíhalo 10 ušmudlaných a bosých dětí, nikdo až na tu slečnu neuměl anglicky... a slečna uměla asi 5 vět.

Přesto mě přivítali strašně přátelsky, dali mi večeři (rýži a nudle, jen kvůli mě a pro mě k tomu uvařili asi 4 párky...), neustále mi nabízeli kávu, čaj... Začala jsem si hrát s dětmi, čímž jsem si získala náklonnost rodiny, ukazovala jsem jim na telefonu obrázky z Čech. Nakonec mě nechali přespat v jediné oddělené místnosti v baráku, která nejspíš sloužila jako ložnice pro staré rodiče. Přestože byli opravdu velmi chudí - za barákem kadibudka, myli se v dešťové vodě, kterou chytali do plastového sudu, jedli samotnou rýži, byli strašně pohostinní. Doslova by se rozdali, aby se postarali o hosta z ciziny. Peníze si rázně odmítali vzít, tak jsem jim alespoň v městečku druhý den nakoupila rýži, kávu a sladké pečivo pro děti.

Byl to velmi silný zážitek, který by se mi nejspíš nepřihodil, kdybych necestovala sama, nýbrž s někým dalším. Když je člověk sám, místní lidé mají většinou mnohem větší zájem a snahu vám pomoci.

„Začala jsem si hrát s dětmi, čímž jsem si získala náklonnost rodiny,“ říká Anna.

„Začala jsem si hrát s dětmi, čímž jsem si získala náklonnost rodiny,“ říká Anna.

„K večeři mi dali rýži a nudle, jen kvůli mě a pro mě k tomu uvařili asi 4 párky,“ píše Anna o zážitku s pohostinnou filipínskou rodinou.

„K večeři mi dali rýži a nudle, jen kvůli mě a pro mě k tomu uvařili asi 4 párky,“ píše Anna o zážitku s pohostinnou filipínskou rodinou.

Pět důvodů, proč cestuji sama

Autorka blogu Potkáme se ve vlaku v japonské zahradě.

Autorka blogu Potkáme se ve vlaku v japonské zahradě.

Své důvody k cestování sólo sepsala Olga, autorka blogu Potkáme se ve vlaku

1. Cestování mě učí překonávat strach a posouvat vlastní hranice
"Překonávání strachu se stalo mou závislostí. Ať už to byla fobie z těch minipavoučků v Evropě (poté, co uvidíte monstra s 8 nohami v tropických oblastech, vám ani nic jiného nezbyde), nebo když jsem se poprvé postavila k silnici a stopovala z Olomouce do Brna. (...) Dříve jsem raději půl hodiny hledala kostelní věž s hodinami než abych se zeptala cizího člověka na čas."

2. Naučila jsem se více poslouchat a méně mluvit
Pokud někam cestujete, pokaždé narážíte na nové lidi a jestli využíváte Couchsurfing tak často jako já, mluvit stále o sobě, o svých cestách, problémech i zajímavých věcech (podle vás) vám zavře dveře. Je to dost sobecké a tím, že si nalepíte neviditelnou pásku přes pusu a budete jen poslouchat, získáte mnohem víc. Naučíte se nové věci nejen o různých lidech, ale také o sobě.

3. Přátelé jsou to nejdůležitější na světě
"Kvůli takovým lidem jsem schopna přeletět polovinu zeměkoule, když je to třeba. Pokud cestuji sama, jsem velmi šťastná a jakkoliv to zní nevědecky, lze to přenášet na ostatní."

4. Svoboda volby
Když cestuji sama, zastavím se tam, kde se mi líbí a často měním plány podle konkrétní situace. Dalšího člověka by to mohlo omezovat a tak raději cestuji sama. Neřeším, kdy vstanu nebo kde budu spát. Zodpovídám sama za sebe a ten pocit je neskutečně osvobozující.

5. Peníze jsou prostředek, ne cíl
Díky cestování jsem dospěla k minimalismu. Jsem absolutně proti konzumerní společnosti, potřebu vlastnit, obměňovat funkční věci, protože se na trhu objevil nový model apod. V současnosti nemám nikde ani pronájem a jsem stále v pohybu.

  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz