Některé z těchto tratí vedou doslova za českými humny. Aby nalákaly více Čechů, naučil se například personál žitavské úzkokolejky před touto turistickou sezonou česky, píše regionální deník Freie Presse.
Zpočátku z toho měli podle něj trochu obavy, neboť věděli, že čeština nepatří zrovna k těm nejjednodušším jazykům. "Je nám všem přes čtyřicet nebo přes padesát, ale naše učitelka se na nás dobře nachystala a byla to zábava," citoval list pracovnici zákaznického centra nádraží v Žitavě Sabine Barthelmesovou. Pro všechny případy má prý stále po ruce svůj slovníček. "Kdybych náhodou nevěděla nějaké slovo," vysvětlila.
ČTĚTE TAKÉ: |
Šéf Sasko-hornolužické železniční společnosti Ingo Neidhardt nevnímá kurzy češtiny jen jako způsob, jak přitáhnout zákazníky, ale i jako krok k dalšímu sbližování v Evropě. "Je to jediná cesta, pokud my tady z regionu na pomezí tří států chceme do Evropy patřit," uvedl Neidhardt. Žitava totiž leží co by kamenem dohodil nejen od české, ale i polské hranice.
Vlakový personál tamní úzkokolejky prý ovládal češtinu už před pádem komunistického režimu. Po něm do tohoto kraje jezdilo jen málo českých turistů, a tak se tato znalost vytratila. V posledních letech však Čechů podle Neidhardta přijíždí stále víc a rádi se svezou i místním vyhlášeným parním vlakem.
Za vidění stojí v Žitavě především historické jádro. Jeho centrem je náměstí Mládeže (Platz der Jugend) jehož vzhled dotváří sto šedesát let stará radnice, Martova kašna a především množství výstavných a vzorně udržovaných barokních domů.
Za rok jich podle něj do jeho zelených a červených vagonů usedne 4500 až 6000, a tvoří tak asi deset procent cestujících. A nejsou to jen Severočeši. Přijíždí prý i mnoho Pražanů, kteří mají na severu Čech třeba chatu. Poláků je podle Neidhardta výrazně méně, a i proto se provozovatel nostalgické dráhy zaměřil více na českou klientelu.
Přibývá také Čechů, kteří míří do Saska na vícedenní pobyty. Loni napočítaly tamní hotely 26.728 hostů z Česka, což bylo o 11,4 procenta více než v roce 2010. Pokud se k tomuto číslu připočtou tisíce Čechů, kteří jezdí do Saska "na otočku", třeba za nákupy, tvoří sousedé nezanedbatelný zdroj příjmů saského hospodářství.
Nápisů v češtině přibývá
Osvojování si češtiny a dalších středo- a východoevropských jazyků proto doporučuje i Německý svaz hotelů a restaurací (DEHOGA). "Maloobchod už se rostoucímu počtu zákazníků z východní Evropy a z Česka přizpůsobil, zejména v Drážďanech se s češtinou dobře vyrovnali," uvedl šéf saského sdružení DEHOGA Frank Lehmann.
A nejen tam. Nápisy v češtině, polštině nebo ruštině podle něj přibývají i na saských památkách, v národním parku Saské Švýcarsko, v obchodech i restauracích. Rezervy mají jen malé penziony a hospůdky, tvrdí Lehmann, podle něhož musí tyto menší provozy samy uvážit, zda se jim investice do jazykové výbavy personálu vyplatí. "S tím, jak se stáváme otevřenější a globalizovanější, to ale bude stále aktuálnější téma," myslí si.
Jaký přínos bude mít schopnost personálu žitavské úzkokolejky vyjít vstříc česky mluvícím cestujícím, se podle Neidhardta ukáže v následujícím roce. Věří, že to přiláká i některou českou cestovní kancelář. "Na veletrhu cestovního ruchu tam jsme zaznamenali zvýšený zájem, když jsem upozornili na to, že budeme rozumět i česky," poznamenal Neidhardt.
Průvodčí Danilo Palm už má svou první konverzaci v češtině mimo učebnu za sebou. "Nedávno byla ve vlaku jedna žena, která neuměla slovo německy a ptala se, kde musí přesednout," vylíčil svou premiérovou zkušenost. Na to, že jí odpověděl její mateřštinou, prý reagovala výrazem "Aha" a pousmáním. "Zjevně se povedlo a rozuměla mi," těší třiačtyřicetiletého průvodčího.
Se svými pěti kolegy ví, že největší prověrku jejich nově nabytých jazykových znalostí přinese hlavní turistická sezona, která na žitavské dráze začala před Velikonocemi. S dalšími průvodčími prý proto trénují i mezi sebou. "Občas se spolu česky dokonce bavíme," prohodil s úsměvem Palm.
