Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Novozélanďané neznají tvaroh a nevědí, co s ním, říká Češka

Češi v cizině

  6:23
Broňa Zelená se na Nový Zéland přestěhovala, aby se mohla věnovat práci v zemědělství. Pracovala na farmě, kde se stříhaly ovce a poté se stala vedoucí mléčné farmy. „Když jsem šla sbírat houby, Novozélanďané na mě koukali jako na blázna,“ říká. Server Lidovky.cz přináší další díl seriálu Češi v cizině.

Broňa Zelená foto: Archiv

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
První věc, která mě ulpěla v paměti byla samozřejmě krásná, skoro nedotčená příroda, několik odstínů zeleně deštného pralesa, ovce, krávy a důvěřivost a ochota místních lidí. Důvěřivost lidí taková, že jste si mohli koupit čerstvou zeleninu a ovoce v dřevěné budce u hlavní silnice a peníze vhodit do krabičky s nápisem „box pro poctivé“. Lidé tu stále dají na čestné slovo a vyžadují stoprocentní pracovní nasazení. Nikdy nezapomenu na můj první rok na farmě, kdy jsem na vlastní kůži zažila, co se za farmařením skrývá. Pracovní doba od čtvrté hodiny ranní do setmění, v sezóně telení i v noci. To vše osm dní v týdnu. Novozélanďané, jakožto zemědělsky orientovaný národ, jsou nesmírně pracovití, ale jejich proslulé rčení „She ll be right“, něco jako, to bude v pohodě, je nechává velice klidnými s nadšením si užít života.

Kdo je Broňa Zelená?

Jmenuji se Broňa Zelená, dětství jsem prožila v Trutnově, kde jsem vystudovala tamní gymnasium. Po ukončení bakalářského studia na Pardubické univerzitě jsem se rozhodla poznat svět. Po roce stráveném na Islandu, kde jsem pracovala na malé organické mléčné farmě jsem se vypravila na druhou stranu zeměkoule a to na Nový Zéland. Ten byl v té době známý svou přátelskou tváří ke stopařům a sezonním pracovníkům. Pracovala v gangu stríhačů ovcí a díky předchozí zkušenosti s dobytkem jsem se vypracovala k vedení mléčné farmy. Jako zaměstnanec místní veterinarní stanice jsem odrodila 5000 krav během jarního telení a v přítomnosti se snažím doplnit své znalosti pěstování krmiv a obilovin dálkovým studiem zemědělské školy.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Asi první věc, kterou jsem si uvědomila byla, že nezdravím motoristy, které jsem potkávala na odlehlých silnicích. Tady se totiž všichni zdraví. Lidé v autech na sebe mávají, když si dají přednost, nebo se jen potkají na silnici. Úsměv se zde oplácí úsměvem, pozdrav „dobrý den, jak se daří“ se používá pokaždé, když někoho potkáte, známého či neznámého. Slavení svátku, jmenin je pro všechny velká neznámá. Kolikrát jsem musela rodilým kiwi vysvětlovat, že v Čechách se kromě narozenin slaví i jmeniny. To mě snad všichni záviděli. Stejně jako vysvětlovat naše vánoční tradice. Nejvíce jsem moje známé a partnera pobavila vánočním kaprem ve vaně a následujícím problémem, jak kapra zabít, aby z něj mohla být štědrovečerní večeře. Sbíráním hříbků v lese jsem byla označena za blázna, jelikož jedině žampiony z obchodu jsou, podle domorodců jedlé. S čím jsem ze začátku bojovala, bylo pracovat venku v dešti. Když v Čechách prší, všichni se schovávají pod deštníky a utíkají domů. Tady všichni oblečou nepromokavé oblečení, radují se, že ušetří peníze na náklady za zavlažování a opět do práce. Na začátku svého těhotenství jsem si naivně myslela, že poslední týdny před porodem strávím návštěvami známých a kafíčkováním. Na to jsem byla zvyklá z povídání mých vrstevnic z Čech. Opak byl pravdou. Novozélandské ženy farmářů tohle v oblibě moc nemají, a tak i ode mě se očekávalo plné nasazení. Přece nejsem nemocná, jen těhotná. Tím pádem jsem pokračovala v krmení našich sto telat a jízdou na traktoru, který jsem k práci také používala. Zvukem motoru ukolébávala naši kopající dcerku v bříšku. Samozřejmě, že jsem někdy zapochybovala, jestli je to normální, dělat fyzicky náročnou práci v devátém měsíci těhotenství. Jenže když sem viděla ostatní paní kolem, které šestinedělí, nešestinedělí šouply mimika do autosedačky a hurá dojit krávy, uklidnila jsem se. Devět dní po termínu porodu jsme rovnou od telátek odjeli s partnerem přímo do porodnice, kde se po 5 hodinách narodila dcera Abby. Když se teď ohlížím zpět, neměnila bych. Fyzická práce mě na porod řádně připravila a bez nějakého většího vyčerpání jsem se stala maminkou.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Do Čech se vracím už jen navštívit rodinu a známé. Za osm let strávených v přírodě, kde nejbližší obchod je 80 kilometrů daleko si člověk těžko zvyká na ruch města, kde je někdy do přírody daleko, kde si jen tak pro radost a přivýdělek člověk nemůže vykrmit sto telat a pořídit si kozu na mléko. Na dovolenou u moře nemusíme čekat a šetřit po celý rok. Ve studeném moři se můžeme smočit za hodinu jízdy autem, do teplého to trvá 5 hodin.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Je to paradoxní, ale nejvíce mě zde chybí tvaroh. Člověk by si myslel, že v zemi, která dominuje mléčným průmyslem bude tvaroh samozřejmostí, opak je pravdou. Novozélanďané nevědí, co tvaroh je,  a když už ho člověk jednou za čas objeví jako předraženou vzácnost v organickém obchodě, nevědí jak ho používat. Dalším klacíkem pod nohy je nemožnost koupit polohrubou, či hrubou mouku, opět snad jen typicky česká věc. Nezbývá nic jiného než na nějaké ty recepty zapomenout a nechat si určitá jídla jen jako zpestření dovolené v Čechách. Samozřejmě guláš, či pravý bramborový salát je hit každé hromadné večeře.

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Před dvěma měsíci se nám narodila dcerka Abby. Automaticky se stala občankou jak Nového Zélandu, tak i České republiky, takže ji samozřejmě budu učit česky. Přece se říká, kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. A nic si nebudeme nalhávat, české pohádkové knihy nemají ve světě moc konkurence. Takže musím vše přeložit do angličtiny, nebo zvolit tu lehčí variantu a naučit Abby můj rodný jazyk. Můj nastávající manžel, který je rodilý novozélanďan, mě v tomto rozhodnutí plně podporuje. Je důležité nezapomínat své rodné kořeny a samozřejmě si Abby bude rozumět s českými prarodiči a ostatními členy naši rodiny v Čechách.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Skoro pokaždé se setkám s někým, kdo buď v Čechách byl, nebo se naopak do Prahy chystá. To nemluvím jen o starší generaci. I mladí novozélanďané, kteří se při cestě do Evropy snaží vidět co nejvíce, do Čech zavítají. Myslím si, že zde máme, jako Češi, dobré jméno. Mnohokrát jsme chváleni za pracovitost a šikovnost. Holt, zlaté české ručičky se nezapřou.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Samozřejmě, že i zde mají problém s politiky, ale nikdo to moc nerozebírá. Zvolení poslanci z krajů jsou lidé, kteří mnohdy vlastní svoje farmy či obchodní činnost, takže se tím pádem starají nejen o občanovo blaho, ale i blaho svoje a rodiny. Tím pádem dělají vše proto, aby se o problémech vědělo a řešily se. Pokud se ve zpravodajství začne nějaký politik objevovat z důvodu zkorumpovanosti, netrvá dlouho k jeho odstoupení. Nedrží se, jak se říká u koryta, omluví se a už ho nikdo v politice nevidí. Důvod je prostý, v příštích volbách by ho už nikdo nezvolil. V hospodách či v domácnostech, se mě zdá, se politika moc neřeší. Jelikož žiji v zemědělské oblasti, hovory se točí kolem sklizní, farmaření a o tom kdy a kde někdo zastřelil jelena či jinou divokou zvěř.

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...