Lidovky.cz: Když jste byl dítě, bavilo vás chodit s rodiči po zámcích a hradech? Proto jste se stal kastelánem?
Pamatuji si hlavně školní výlety na Vyšehrad, na Levý Hradec, Veltrusy a rodinné výlety na Okoř, Žebrák a Točník. V té době mi bylo od osmi do dvanácti let. Nevím vlastně ani proč, ale návštěvy těchto památek uvízli v mojí paměti jako velice zajímavé a příjemné vzpomínky. Možná, že jsem z těch míst podvědomě cítil klid, důstojnost, romantiku. Když tak o tom teď přemýšlím, asi mě jako malého kluka oslovila atmosféra těch míst, jejich genius loci.
Lidovky.cz: V čem je povolání kastelána výjimečné? Co všechno musíte umět a vědět?
Je to výjimečné především v tom, že žijete a pracujete na výjimečném a jedinečném místě. Navíc máte poměrně dost možností přímo ovlivňovat, co s památkou bude. Můžete přímo ovlivnit, jaké budou prohlídky hradu i doprovodné programy. Vlastně nesu největší odpovědnosti za to, jaký zážitek či dojem si návštěvnici z hradu odnesou. Do značné míry mohu ovlivňovat i koncepci záchrany či obnovy hradu.
Hrad Helfenburk se zvedá z prachu. Získal milion korun na záchranu |
Já jako kastelán bych měl hrad především dobře poznat a rozumět mu. Myslím tím poznat nejen jeho historii a stavební vývoj. Pokud objekt, na kterém působíte, skutečně poznáte, vytvoříte nebo lépe řečeno uzraje ve vás názor, jak s hradem nakládat, jak ho využívat apod. Každý kastelán musí především mít představu, jak bude fungovat návštěvnický provoz, systém údržby a případně obnova či záchrana původních konstrukcí. Čili nějaké znalosti historie a architektury jistě nejsou na škodu, organizační schopnosti a všeobecný rozhled také ne, vnímavost je podle mě rozhodně vítána.
Lidovky.cz: Co děláte v zimě, když není sezona?
To je poměrně častá otázka. Na Kašperku se snažíme turistickou sezonu neustále prodlužovat. Například v loňském roce jsme turistickou sezónu začali v březnu a skončili v půlce listopadu. Letos jsme otevřeli již v únoru. Tradiční jsou naše zimní prohlídky s doprovodným programem mezi Vánocemi a Novým rokem. V době, kdy je hrad uzavřen, si částečně vybíráme náhradní volna a dovolené za napracované hodiny ze sezóny, doděláváme účetnictví včetně vyúčtování dotací, statistiky. Vedle toho připravujeme novou turistickou sezónu, kulturní programy, nové prohlídky, stavební práce a tak podobně.
Lidovky.cz: Musíte na hradě uklízet?
Hrad se musí neustále uklízet a to jak v místech, kterými návštěvnici prochází, tak i našem zázemí, včetně kotelny. Musím přiznat, že v tomto máme určitě rezervy, pořád je co zlepšovat.
Lidovky.cz: Co je na hradu Kašperk nejzajímavějšího?
Hrad Kašperk je jedinečný spojením hradu Karla IV. zasazeným uprostřed nádherné šumavské přírody. Jedná se o gotický hrad, který nenese stopy mladších slohově odlišných úprav. A tento majestátní objekt vévodí celému okolí, neboť byl vystavěn na skále 886 m vysoké. Díky tomu je Kašperk nejvýše položeným královským hradem v Čechách. Kolem jsou jen lesy, tu a tam v dálce nějaké městečko, vesnice či osada, kostel. Výhled na Šumavu, přičemž je vidět i Velký Roklan v Bavorsku (2. nevyšší hora Šumavy), z hradních věži je fascinující. Ať máte jakoukoliv náladu, jakýkoliv problém, při pohledu z věže do krajiny na vás dýchne klid, kráse, ticho, pohoda.
Lidovky.cz: Znáte nějaké báchorky, které se v kraji vypráví?
Hrad i jeho okolí je inspirací mnoha pověstí. Zajímavé je, že velká část z nich, byla stvořena německy mluvícím obyvatelstvem, které v této oblasti po staletí převažovalo. To znamená, že na rozdíl od romantických pověstí některých památek z vnitrozemí, lidé vyskytující se kašperských pověstech často dopadnou špatně. Například pověst o Šplhavcovi. Nějaký poutník zašel jednou do hradní věže, že tam přenocuje. Ranec si dal pod hlavu, hůl do kouta a spal. O půlnoci ho vzbudil rámus, podíval se z okna a uviděl, jak nad ním po zdi šplhá bílé strašidlo. Zavolal: “Hej, ty, pojď dolů!“ Strašidlo se na zdi okamžitě otočilo a lezlo hlavou dolů směrem k oknu. Chlapík viděl bílou lebku, prázdné oční důlky. Na nic nečekal, nechal ranec s holí ležet a pádil ven. Nedoběhnul daleko, dostal ránu do zad a zůstal ležet. Z leknutí se nikdy nevzpamatoval, zapomněl jak se jmenuje i odkud přišel. A všude kolem hradu jsou majestátní kopce, zurčící řeky a potoky, tichá jezera, rozlehlé louky a hluboké lesy, kde dost možná tančí divoženky, toulají se skřítci střežící zlato nebo černí hradní rytíři.
