Slovinský Triglav umí přesvědčit ke dvěma dnům

Ale další trvají na svém: zdolat tohoto velikána (2864 m.n.m.) za jediný den jde, ale i náročné výstupy v Tatrách jsou oproti tomu procházka.

Diskuse u táboráku v údolí malebné a vodáky milované řeky Soče nás vyprovokovala. Vyrazíme cestou ze západu od vesničky Trenta, s převýšením zhruba dva kilometry. Pochopitelně s litry vody v batohu, protože Julské Alpy sice v údolí nabízejí nádherné vodopády, ale na hřebenech voda není. Mimochodem, i v těch horských chatách stojí "petka" pitné vody kolem čtyř euro.

Zabíračka to tedy je. Zvlášť, když jsme se cestu ještě rozhodli zpestřit nikoli cestou po vojáky vybudované klikaté stezce ke koče u sedla Dolič, ale po hřebenovce označované jako Bamberg Weg. Ferratový set doporučen - srázy, úžlabiny, komíny a další lahůdky si tu člověk užije.

Pod vrchol, na který by podle tradice měl každý Slovinec alespoň jednou za život vystoupit, jsme dorazili odpoledne. Pouhých 300 metrů pod ním se však náhle strhla bouře, jako by bůh, jehož jméno vrchol nese, nechtěl dát kůži lacino. A tak následovala hodina a půl v úkrytu za kameny pod pláštěnkou - a pak už za mírnějšího deště cesta dolů. Ne kvůli času - počasí už příliš zlepšení neslibovalo. Hlavní zásada v horách platí stále: neriskovat.

Stačí krok vedle a následoval by pád o stovky metrů níž. Ferratový set doporučen.

Zpět do údolí Soče jsme dorazili ještě za světla. Nad pstruhy z vesničky Žaga, kde je jedna z rodin chová v rybníčcích pod jedním z vodopádů, jsme ale u táboráku mohli hrdě tvrdit: šlo by to. Ale něco si přece musíme schovat na příště, na dva dny to tak stejně bude.

P.S. Dvoudenní cesty na Triglav mívají něco do sebe i kvůli počasí. Dopoledne prý božstvo mívá lepší náladu a navíc člověku vyjít dva kilometry nahoru a dolů za jeden den nemusí svědčit zdraví.