Spaní v horách, lezení v jeskyních i rodinné radovánky zažijete ve Vorarlbersku

I takhle mohl vypadat jeden večer v životě Meinrada Juena, jednoho z nejznámějších pašeráků Vorarlberska, nejzápadnějšího koutu Rakouska. Hranice se Švýcarskem, Lichtenštejnskem a Německem tento region k pašeráctví předurčila. Před první světovou válkou se pašovaly především doutníky, tabák, cukr, sacharin a nepražená káva. V Rakousku byly mnohem levnější a také dostupnější než ve Švýcarsku. Za druhé světové války přituhlo. Přes hranice mířily do Švýcarska také tisíce Židů. I tady Menirad Juen nezůstával pozadu. Ví se o dvaačtyřiceti Židech, které zachránil před jistou smrtí v koncentračních táborech, když je převedl přes hranici.

“Meinrad byl především dobrý obchodník a manažer. O jeho schopnostech svědčí i dopisy, které posílal z fronty v 1. světové válce své sestře. Tam jí dával úkoly, u koho jaké zboží koupit a kde je za co se ziskem vyměnit,” vysvětluje mi Meinradův prasynovec v útulné restauraci v St. Gallenkirchu v údolí Montafon a tahá jednu historku za druhou. I Meinrad občas skončil ve vězení za pašeráctví, ale vždy jen na několik dní. Obchodovat nelegálně přes hranice byla jeho vášeň. Ani lidi nepřeváděl zadarmo.”

Je velmi křehká hranice, kdy je taková činnost hrdinství, a kdy sprostý obchod. Ve prospěch prastrýce mluví jednoznačně jeho postoj ve volbách, kdy se jako jeden ze dvou lidí ve vesnici, postavil v roce 1938 proti Hitlerovi,” vysvětluje prasynovec Juen. Podle jeho slov byl chycen i za 2. světové války, ale lstí policii uprchl a díky dobrým známostem se všemi statkáři a podnikateli v okolí, se skrýval až do konce války. Dokonce prý po cimrmanovsku oblékal kvůli utajení ženské šaty. Jeho život skončil v roce 1949, kdy zemřel na infarkt.

Podobných postav je i dnes ve Vorarlbersku nepočítaně. Třeba v Gaschurnu žije farář Josef Egle, kterému nikdo neřekne jinak než Joe. Jeho fara vypadá jako každá jiná, ale jen co nahlédnete do “kouzelné” skříně za vstupními dveřmi pochopíte, že tady začíná ráj už na zemi. Skříň je totiž plná lahví nejrůznějších kořalek. A když sestoupíte do sklepa, najdete tam doslova laboratoř, kde každý rok vyrobí na tisíc litrů likérů nejrůznějších příchutí.

Jak sám říká: “Je mojí povinností postarat se nejen o duše svých věřících, ale i o jejich těla. Kamarádi, kteří jezdí třeba do Indie, si ode mne pravidelně berou likér s šalvějí, která jim pomáhá zvládnout akutní hrozbu průjmů,” vysvětluje duchovní. Alkohol neprodává nikde v obchodech, ale když u něj zaklepete, jistě vás nepošle pryč.

Na své si přijdou všichni

Aby to ale nevypadalo, že Vorarlbersko je jen zemí pašeráků a svérázných duchovních. Právě naopak. Tenhle zapadlý kout Rakouska je totiž připraven nabídnout návštěvníkům bezpočet aktivit. A nezáleží moc na tom, jestli jste rodina s dětmi (i s kočárkem se na mnoho míst dostanete), horlivý cyklista, obdivovatel architektury, nadšený horský turista, aktivní senior či milovník dobrého jídla. Pro všechny se tu něco najde.

Jako stvořená pro rodiny s dětmi je útulná vesnice Brand v údolí Brandnertal, asi 10 kilometrů od Bludenzu. Ve vsi ukryté mezi nádhernými kopci v nadmořské výšce 1000 metrů můžete strávit příjemný týden, aniž byste museli s dětmi přehnaně cestovat. Vše je nadosah, navíc velmi často dostupné i pro kočárky. Přímo v centru Brandu je jezero Alvierbad ke koupání, dokonce s pitnou vodou. Hned vedle začíná kilometr a půl dlouhá stezka mezi výběhy nejrůznějších domácích zvířat od krav, slepic, přes koně, ovce až po králíky. Krásná je také procházka podél Alvierbachu k vodopádům Kesselfall kousek za vesnicí. 

V Brandu můžete s dětmi také jezdit na koni, rodinný hotel BECK má dokonce halu, kde se dá jezdit za deště. Hotel Scesaplana zase nabízí například vaření s dětmi, když si rodiče chtějí zahrát tenis, vyjet na kole nebo prostě odpočinout. Děti si mohou pod dohledem vychovatelek upéct vlastní pizzu, kterou si pak také snědí. Další workshopy s dětmi jsou zaměřené na domácí zvířata či na sport v přírodě. Děti si tak velmi rychle najdou nové kamarády.

Ani dospělí v Brandu však nepřijdou zkrátka. Jsou tu tenisové kurty, golfové hřiště, půjčovny kol, ale dá se tu třeba i střílet z luku. Samozřejmostí jsou desítky kilometrů horských stezek, ze kterých se nabízí nádherné výhledy, tolik potřebné pro duši ztrápenou městským životem. Za zmínku pak jistě stojí ještě Lünersee, původně horské jezero bylo před lety uměle rozšířeno a tak obejít jej trvá skoro 4 hodiny. Leží ve výšce 1970 metrů nad mořem. Pokud se však rozhodnete vystoupat až na vrchol Schesaplana na hranici se Švýcarskem, bude vám k 3000 metrům chybět nějakých pětačtyřicet. 

Takový výstup zabere celý den, ale rozhodně stojí za to! Na druhé straně údolí Brandnertal pak můžete dobrodružným nočním výstupem na vrchol Mondspitze (1967 m.n.m) zahájit den. Rozbřesk nad vrcholky hor se vám vryje do paměti. Vstává se již ve 3 hodiny ráno a zhruba o dvě hodiny později stanou dobrodruzi na vrcholu. Následuje snídaně v horském hostinci a návrat zpět do údolí. Čelovku vám rádi půjčí.

Horolezecké stezky

Pro náročnější turisty, cyklisty ale i horolezce je jako stovřené skoro čtyřicetikilometrové údolí Montafon. Může se pyšnit nejvyšší horou Vorarlberska Piz Buinem, který o 312 metrů přesahuje výšku tří kilometrů. Před 150 lety, 14. července 1865, byl vrchol Piz Buinu pokořen čtyřmi statečnými horolezci. Byl to tentýž den, kdy se podařilo poprvé zdolat Matterhorn. A tak ve Vorarlbersku stejně jako ve Švýcarsku budou celý rok tento čin oslavovat!

České Švýcarsko: oblíbené mezi turisty, sokoly i lososy

Montafon tedy nabízí desítky kilometrů turistických tras, bezpočet cyklostezek, které se dají zdolávat nejen na horksých kolech, ale i na elektrokolech. Není také problém najmout si průvodce. Horolezci zase mají v Montafonu k dispozici devět zajištěných horolezeckých stezek a sedm lezeckých parků nejrůznějších stupňů obtížnosti. Oceňovaná je zejména „Pašerácká lezecká stezka“, vedoucí dvěma trasami na vrcholy masivu s názvem Gargellner Köpfe (2482 m n. m.). 

Specialitou je dobrodružné dvoudenní lezení v jeskyních. První den vás čeká jeskyně Gauablick, kde je stezka, po celé své délce zajištěna ocelovým lanem. Přespíte na nedávno zrenovované horské chatě Tilisunahütte a druhý den vás čeká horolezecké dobrodružství na vrchol Tschaggunské Mittagsspitze.

A komu by se nechtělo nebo mu počasí nedovolí jezdit, chodit či lézt po horách Montafonu, může si vyzkoušet vyrobit vlastní domácí sýr. Ve vesničce Chruns je Kässe haus, kde vám zdejší zaměstnanci krok za krokem vysvětlí, jak si ze dvou litrů mléka můžete sami vyrobit malý bochník sýra. Každý dostane kotlík s mlékem a další nezbytné pomůcky a přísady. Asi tříhodinový zážitek je doplněn obědem a ochutnávkou sýra a místních vín.

Vorarlbesko si vás získá velmi rychle. Místní lidé jsou vstřícní a mají ke své zemi krásný vztah. Se stejnou vřelostí se ale snaží přistupovat i cizincům. To zjistíte záhy třeba v kuchyni. Všechna jídla v restauracích jsou vyráběna z místních zdrojů, kuchaři si hrají se sezónními surovinami a rádi vám o tom přijdou něco říci třeba během večeře přímo ke stolu.