6. března 2011 8:00 Lidovky.cz > Cestovaní > Cestopisy

Stromboli je hora vzbuzující
emoce, kde cítíte dech Země

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Stromboli | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Stromboli | foto: Pavel Gabzdyl, Velehory.cz
Nevím, jestli existuje hora, která by ve mně vzbuzovala víc emocí než právě Stromboli. Její jméno ve mně evokuje tajemno, strach, vzrušení…

Michal Pavlíček podle ní pojmenoval svou kapelu, Jules Verne odtud nechal dopravit hrdiny svého románu ze středu Země, Rosselini zde natočil jeden ze svých filmů a vulkanologická legenda Haroun Tazieff, se zde stal svědkem smrti Muratoriho - Rossleniho zástupce, který nejspíš dostal infarkt v oblacích sopečných plynů.

Už léta jsem se k ní snažil dostat a nikdy to nedopadlo podle mých představ. Nechtěl jsem ji přihlížet s desítkami lehkovážných turistů, nečekal jsem až mě k ní dopraví cestovní kancelář. Chtěl jsem její krásu obdivovat v úzkém kruhu přátel, bez pětihvězdičkového hotelu, bez průvodce a bez šampusu na prostřeném stole. Vyšlo to až letos na podzim. S Davidem s Martinem a s těžkým batohem na zádech.

-

Stromboli
Když se Slunce pomalu sklánělo k obzoru, začala se obloha čistit a obrysy Stromboli se i přes zahalený vrchol stávaly čím dál výraznější. Světelné šňůry zapadajícího Slunce a trocha italského vína nám vlily do žil optimismus a tak jsme se rozhodli spát na pláži, jen pár metrů od sirény ohlašující příchod případné tsunami, kterou zde občas způsobí sesuvy na opačné straně ostrova. Lehce unavení jsme dál popíjeli na karimatkách víno, když nás po setmění vyrušil neobvyklý hluk. Něco mezi startujícím tryskáčem a tatrovkou vysypávající štěrk. Sopka! Jasně, vždyť ten rachot dělá Stromboli! Ve Schůzkách s ďáblem jsem přece četl, že místní tohle pravidelné burácení nazývají "scoppi".

To nejzajímavější nás ale teprve čekalo: Mračna páry nad vrcholem Stromboli se náhle rozsvítila a pak k obloze vyšlehlo několik jisker, které zasypaly přilehlý svah vrcholu. Erupce!! Nečekal jsem, že bude vidět tak nápadně a z takové dálky, vždyť jsme jen u pobřeží – jak to asi musí vypadat tam nahoře? Od té chvíle jsme ze sopky nespustili oči. Už nikdy nám ale neukázala takové světelné divadlo jako napoprvé. Zalehli jsme tedy do spacáků a doufali, že nezačne pršet, protože obloha se mezitím nad námi úplně zatáhla.

DISKUZE

Možná jste už to někdy zažili. Ležíte pod širákem a najednou na váš spacák začnou klepat vodní kapky. Probudíte se a čekáte, zda-li frekvence kapek ustane nebo se naopak spustí zběsilý liják, při kterém vám zmoknou všechny věci. První noc pod Stromboli se nám to stalo hned dvakrát, naštěstí liják nepřišel – naopak. Když jsem po půlnoci vystrčil hlavu ze spacáku, měl jsem pocit, že se mi všechna ta souhvězdí derou i s Mléčnou dráhou rovnou do mého vyhřátého pelechu. Na mořem zrovna vycházel Lev, přizdobený docela nápadným světelným doutníkem zodiakálního světla, nad jihem visel neobvykle vysoko Orion, přes kterého se klenula nápadná Mléčná dráhy až k Velkému psu. Do toho všeho létal jeden jasný meteor z roje Orionid za druhým. Usnul jsem až před svítáním.

Výstup na vrchol
Ráno pod Stromboli bylo přívětivé a nadějné pro naši cestu. Tisíce párů turistických bot prošlapaly cestu vysokým rákosem, táhlými serpentinami a lávovými proudy až k vrcholu, takže pochod s batohy byl příjemný a jistý. Zanedlouho jsme došli k místu, odkud se nám naskytl náš první pohled na Sciara del Fuoco (cestu ohně) - ohromný svah, který z výšky 800 metrů padá jako strašná hradba prudce do moře. Sciara je pozůstatkem částečně propadnutého kuželu a zároveň cesta kudy se občas valí ohnivé hroudy. Zatajil se nám dech, když se přímo před našima očima řítila lavina sopečné sutě do moře. Velké doutnající balvany zprvu poskakovaly po strmém svahu jako malé legrační hračky, pak ale nabraly rychlost a obrovskými skoky se blížily k hraně Sciary, kde předvedly parádní skok do hlubin moře.

Stromboli

FOTOGALERIE: Více fotografií ze Stromboli naleznete se serveru Velehory.cz

Náš plán pohodlného výstupu k vrcholu Pizzo a Sopra la Fossa se začal bortit po té, co jsme dospěli k hranici 400 metrů nad mořem. Velké cedule zde v šesti jazycích upozorňovaly, že jakmile půjdeme dál nahoru bez autorizovaného průvodce, hrozí nám pokuta ve výši 206 eur nebo tři měsíce vězení. Ve všech psaných průvodcích jsme se dočítali, že zaplacení autorizovaného průvodce je jen oficiálním doporučením, tady však byl před námi přísný zákaz z loňského roku. Nechtěli jsme riskovat vysokou pokutu a taky možnost octnutí se v oblacích páry, přes které nic neuvidíme a tak jsme raději zůstali na místě.

Slunce se blížilo k obzoru a naše osamocené místo se začalo plnit převážně německými turisty i s autorizovanými průvodci (přesněji řečeno jednou průvodkyní). Jak to tady asi vypadá o sezóně? Doufali jsme, že tahle dosti hlučná tlupa lidí bude pokračovat dál, ale k našemu překvapení zjišťujeme, že jejich cílové cesta je právě zde. Nevadí, stejně je to brzy omrzí a půjdou rychle zpátky na hotel. Vychutnáváme si povedený západ Slunce a s každou minutou stmívání očekáváme světelné představení nad kráterem. A je to tu! Výtrysk růžových, červených a oranžových jisker, které zasypávají svah kráteru. To je nádhera! Uvědomuji si, že kombinace soumrakové barvy se žhavým kamením je dokonalá a že by se za ní nestyděl ani Kocour z Červeného trpaslíka. Zhruba v patnáctiminutových intervalech sledujeme jedno chrlení ohně za druhým. Občas si boční krátery jakoby přehazovaly žhavé kamení ze strany na stranu, občas to vypadá jako gejzír mířící přímo k obloze. Turisti pomalu opouštějí naše místo a vyrážejí na zpáteční cestu. Zůstáváme tu jen my tři, sopka a vesmír. Fantazie!

Nahoře začíná pořádně foukat a tak míříme k našemu tajnému místu, odkud máme exkluzivní výhled. Uleháme do spacáků a uvědomujeme si, že nás čeká skvělá noc. Výtrysky a hlasité křeče sopky jsou odtud i s její tmavou siluetou úžasně zřetelné. Nad námi se klene fantastická noční obloha a pod námi hučí příboj. Sem tam přelétne meteor, jeden dokonce tečně přes celou oblohu. Dlouho nemůžeme usnout a hledáme očima objekty vzdáleného vesmíru, které jsou od nás vidět jen v dalekohledech. Tak tady bych chtěl mít svou Měsíční skupinu z Astronomické expedice!

O den později už jsme stál s Davidem na palubě trajektu mířícího do Neapole a sledoval vzdalující se temný obrys Stromboli. Byla noc a já doufal, že nám sopka ještě zaplápolá na rozloučenou – stejně jako Pavlíčkovi. Stalo se… Teď už mě vůbec nemrzí, že mi ve foťáku totálně selhaly baterky a já nemohl fotit erupce. Ani mě nemrzí, že jsme nedosáhli samého vrcholu Stromboli. Zažil jsem přece jedno z nejkrásnějších setkání mého života, jednu z nejkrásnějších nocí a splnil se mi můj dávný sen – pocítit dech Země!

                                                Pavel Gabzdyl, Velehory.cz

  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz