Areál přitom leží jen 490 kilometrů autem z Prahy, takže s přestávkami jste za šest hodin na místě. Množství malebných vesniček, které tvoří, ale turismem nežije jen v zimě. Vlastně je to skoro půl na půl – v zimě přijíždí 55 procent turistů, v létě pak 45 procent. Vesnice Söll, Scheffau, Ellmau, Going, Brixen im Thale a další totiž mají co nabídnout každé roční období a nudit se určitě nebudete.
Jak se dozvídáme od místní turistické průvodkyně: „Čechů tu moc nepotkáte.“ A proč? „Důvodem může být i to, že Alpy pro mnohé znamenají vysokou nadmořskou výšku, a proto jezdí do areálů, které se nacházejí ve výšce vyšší než 1800 metrů,“ vysvětluje. Lyžařská oblast, kterou tvoří skalnatý masív Wilder Kaiser, patří totiž mezi ty nižší alpské regiony, zalyžujete si zde v nadmořské výšce pouhých 626 až 1829 metrů. Velkou výhodou jsou zde ale ideální podmínky pro zasněžování. „Se sněhem proto nemáme žádný problém,“ dodává průvodkyně. A to poznáváme i na vlastní kůži. Tratě jsou skvěle upravené, narazíte zde na prosluněné modré sjezdovky i ty strmější červené svahy pro zkušenější lyžaře, sjezdovky s boulemi i U-rampy pro snowboarding. I proto si tento areál v posledních letech oblíbili zejména Nizozemci, Poláci, Britové a Němci. A nejspíš věděli proč. Skiwelt Wilder Kaiser-Brixental byl totiž loni vyhlášen nejlepším lyžařským resortem na světě. Není to však jediné nej, kterým se může tato oblast rakouského Tyrolska pochlubit. Tím, jak se v posledních letech všechna sousední střediska postupně pospojovala, vznikl vůbec největší lyžařský areál v Rakousku. Největší, to znamená 250 kilometrů sjezdovek, 144 kilometrů běžeckých tratí a 90 lanovek a vleků. A tou největší výhodou asi je, že to všechno můžete projet prakticky bez sundání lyží z nohou. Abyste to ale stihli, musíte tu pobýt více než víkend jako my. A hlavně si pořídit mapu. My jsme se proto radši na první den domluvili s místním lyžařským instruktorem, za prvé, že nás trochu provede a za druhé kamarádka s lyžováním teprve začíná a mně neuškodilo si něco zopakovat. Na lyžařské či snowboardingové školy tady narazíte na každém kroku, stejně tak jako na dětské koutky, kde se o vaše ratolesti postarají klidně celý den.
Vychutnejte si tyrolské tradice
Skipass zde pro dospělého stojí 35 euro na den a 173 eur na šest dní. Poté, co se s naším instruktorem Patrickem chvíli plácali na relativně neškodném svahu, chceme vyrazit někam výš. A už po chvíli je nám jasné jedno: Ještě že Patricka máme. Nahoře byla totiž ten den taková mlha, že nebylo poznat, kde končí sjezdovka a kde začíná nebe. Takže instruktor v červeném obleku byl pro nás jediné vodítko. Sjezdovky ale byly za to poloprázdné.
Na oběd nás Patrick zavedl do jedné z místních restauracích přímo na svahu. Těch je v celém areálu celkem sedmdesát, takže prakticky u každé sjezdovky si můžete dát něco dobrého k jídlu a pití a posedět jak vevnitř, tak venku. A setkáte se zde s pověstnou pohostinností. Navíc v některých pohostinstvích na vás dýchnou i tyrolské tradice v podobě místních oblečených v tradičních krojích či všudypřítomného jódlování.
Lyžováním ale veškerá zábava ve Skiweltu vůbec nekončí. Můžete zde vyzkoušet třeba i paragliding či snowtubing. A pokud toho po uzavření vleků nemáte dost, na řadě je takzvané aprés-ski, jak nám Patrick vysvětluje, takové „popíjení po lyžování“. To začíná hned kolem čtvrté hodiny a v podnicích pod sjezdovkami to opravdu žije. Hrají zde nejrůznější Djové či kapely, všichni se dobře baví a vůbec nevadí, že máte na sobě ještě lyžařské oblečení. „Každý den ale samožřejmě takhle popíjet nejde, to by stále hodně peněz,“ vysvětluje Patrick. „Ale jednou za čas je to fajn,“ dodává a popíjí přitom pivo.
Po lyžování relax
Aprés-ski pak končí asi okolo sedmé hodiny, kdy se lyžaři odeberou do svých hotelů a penzionů na večeři a trochu si odpočinout. Sebrat sílu na druhý den a ulevit namáhaným svalům pak můžete při návštěvě lázní, v bazénu či v sauně. A když toho nemáte dost, tak jako my vyrazit ještě na noční lyžování. Letos bylo nově v noci zpřístupněny sjezdovky ve středisku Söll a prohánět se po téměř prázdných svazích za svitu hvězd je opravdu nezapomenutelný zážitek. Stejně jako si pak dát na zahřátí Schnapps v místní hospůdce.
Druhý den jsme pak ještě více natěšení na lyžování. A to i proto, že počasí je naprosto krásné. Takže se mezi sjížděním svahů stíháme ještě opalovat. A hlavně máme radost, že už se v nepřeberném množství sjezdovek pomalu začínáme orientovat. Tedy alespoň trefíme odpoledne nazpátek do našeho hotelu, kde nás čeká ještě posledních vyjížďka, tentokrát však na saních tažených koňmi. Náš „kočí“ je také místní, kromě jiného vlastní penzion a pracuje i jako lyžařský instruktor. Během vyprávění o místních krásách však narážíme i na poněkud nostalgické téma. „Kdysi tady byly jen dva vleky a pár sjezdovek, to bylo něco jiného. Teď tady chtějí nakupovat hotely už i Rusové,“ vzpomíná na staré časy nám a zajódlováním zdraví všechny, které míjíme. „Už jsem si ale zvykl na to, že naší hlavní obživou je zde turistický ruch. Takže přijeďte brzy znovu,“ zakončuje již o poznání veseleji naši projížďku a vlastně i celý náš víkend na horách.
