Naše výpava se po příletu usadila v Mazzoldi House v hlavním městě Kampale. Kontakt nám zprostředkovala Arcidiecézní charita Praha, která odtud řídí některé své projekty v Ugandě. Bez váhání jsme se vydali do ulic hlavního města plni očekávání i obav. Cestu totiž předcházela řada zkazek o různých nebezpečích a nástrahách. Přestože jsme v Kampale teprve třetí den, již nyní se dá říct, že řada z nich je notně nadnesených.

Kampala je město srovnatelné s řadou jiných hlavních měst celého světa a ani její obyvatelé se nijak nevymykají. Naopak, během posledních tří dnů, byť šlo o víkend, se nám podařilo zařídit internetové připojení na našem tabletu Samsung, telefonujeme do Čech z ugandské simkarty, stravujeme se s místními a hromadná doprava zde funguje možná ještě lépe než v některých českých městech. Prostě si stoupnete na ulici a do pár minut vás nabere místní taxi nebo tolik využívané mototaxi boda-boda. Vše zmíněné nám pomáhá lépe poznat zdejší realitu.

Členové výpravy s místními průvodci.

Přestože Kampala není běžné turistické město s památkami a jinými atrakcemi, rozhodně stojí za prozkoumání. Často stačí si jen sednout na ulici, do kavárny nebo se dát do řeči s prodejcem bot či taxikářem. Stejně jako v jiných zemích globálního Jihu, i tady se život odehrává na ulici. I v té nejzapadlejší je často větší ruch než v centru Prahy v pravé poledne.

Neděli jsme strávili doprovázeni dvěma ugandskými průvodci, Hillarym a Raymondem. Společně jsme zašli do jednoho z místních kostelů na tradiční místní mši, nahlédli jsme do základní školy, kde Hillary učí. Jen malý kousek odtud je obří slum, kterému místní říkají Soweto. Podle Hillaryho v něm žije asi milion lidí, kteří každodenní život musí zvládnout často jen s jedním dolarem. Jednoduché příbytky připomínají kůlny zbité z desek a všeho, co je po ruce. V mnoha z nich bydlí i desetičlenné rodiny. Podmínky, ve kterých zde lidé žijí, si většina Evropanů nedokáže vůbec představit. Paradoxem je, že na kopci přímo nad slumem leží nejluxusnější část Kampaly.

Naše další kroky směřovaly k největšímu africkému jezeru Lake Victoria. Jako každý den, i v neděli se v místní rybářské vesnici Ggaba konal rybí trh. Mezi úlovky nechyběly ani obří kusy o váze několika desítek kilogramů. Zajímavé bylo, že ryby se neprodávají na váhu, ale cena se dohaduje u každého úlovku zvlášť Všechny naše dosavadní zážitky v nás vzbudily ještě větší chuť poznat co nejvíce z toho, co Uganda nabízí.