Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Uplakané údolí. Romantická krajina Českého ráje opředena pověstmi

Cestování

  6:30
Na jižním okraji Českého ráje vytvořila říčka Klenice údolí Plakánek. Podobně její přítok Vesecký potok vymlel menší kaňonovité údolí, které získalo název Vesecký nebo také Malý Plakánek. Romantická krajina je opředena mnoha pověstmi a inspirovala řadu známých umělců.

Údolím Plakánek vede stejnojmenná naučná stezka. Výchozím bodem je parkoviště pod hradem Kost. Stezka je vcelku nenáročná, vhodná pro děti a projede tudy i kočárek. Místy počítejte s písčitým terénem. Cyklisté mají na stezku vjezd zakázán. foto: KAREL DRÁBEK

Údolí bylo pojmenováno podle rodiny Plakánků, kteří zde za Heřmana Černína v 17. století pálili dřevěné uhlí. Posmutnělý název se stal inspirací pro lidovou slovesnost a v průběhu času vznikla o tomto místě řada pověstí. Tak kupříkladu zde plakala dívka, kterou opustil milý. Sténali tu odsouzenci, kteří byli v kotlině mučeni a popravováni. Pláč se údolím rozléhal dlouhou dobu poté, co se nešťastná vdova i s dítětem vrhla do chladivých vod zdejšího rybníka. A existuje ještě jedno vysvětlení: protože se zde pálilo dřevěné uhlí, lidé vycházeli z údolí s uslzenýma očima, které dráždil kouř.

Pohádková zřícenina Borotín. Milují ji trampové, výletníci i filmaři

Plakánek je však zajímavý nejen svými pověstmi, ale i z hlediska geologického. Historie současné krajiny je totiž někdy lépe, někdy hůře zapsána v horninách. V druhohorách zde bylo moře, které na naše území proniklo od severu a zasahovalo až jižně od Prahy, na Moravě byl dokonce průliv do moře, které bylo v dnešním severním Rakousku.

Mořská záplava byla z geologického hlediska jen krátkou epizodou – trvala „jen“ asi 10 milionů let. I tak jsou v centrální části usazeniny mocné několik set metrů, maximální mocnost je přes 1000 m. V širším okolí Mladé Boleslavi převládají kvádrové pískovce. Vznikly zpevněním písku naplaveného do moře. Tam, kde byl větší a rychlejší přínos, jsou mocnější a hrubší. Hlavním zdrojem byl západosudetský ostrov na místě dnešních Krkonoš a Jizerských hor. V kvádrových pískovcích vznikají rokle a kaňonovitá údolí s kolmými, vysokými stěnami. Zvětráváním se vytváří na stěnách pískovců různé římsy, voštiny a dutiny.

Hradiště Poráň

Ostroh mezi Velkým a Malým Plakánkem je dobře přístupný jen z jižní strany. Lidé se na něm usadili již v době bronzové a osídlení pokračovalo i ve starší době železné. Opevnění z té doby však není prokázané. Místo však znovu využili v 7. století Slované, snad z kmene Charvátů, kteří ostroh oddělili od okolí mohutným valem a příkopem. Možnost dalších příkopů archeologové předpokládají na základě leteckých snímků. Po největším osídlení v 8. a 9. století hradiště postupně ztratilo význam.

Podle nálezů přepálených kamenů, vypálené hlíny a uhlíků zde mohlo dojít k velkému požáru. Ve skalách pod hradištěm byly v jeskyni nalezeny dvě nádoby z mladší doby železné, tedy z časů, kdy u nás žili Keltové. Vchod je obrácen k severovýchodu, dopadá sem sluneční světlo při západu slunce o letním slunovratu. K čemu jeskyně sloužila, se můžeme jen domýšlet. Na některých skalách jsou záseky, které snad sloužily k upevnění zátarasů, a také několik vytesaných schodů – možná je to cesta dolů k vodě.

Důmyslná Kost

V místě, kde se setkávají dvě údolí, stojí na ostrohu hrad Kost, jeden z našich nejzachovalejších gotických hradů, který byl postaven před rokem 1349. K obraně mohly být využívány i tři zdejší rybníky – v případě potřeby voda z protržených hrází mohla zaplavit okolí hradu. Hrad často střídal majitele. Pověst o obléhání husity pod Žižkovým velením není pravdivá. Hrad však dvakrát obléhal Jiří z Poděbrad. Zajímavá je hradní věž s lichoběžníkovým půdorysem, který stavitelé využívali jako ochranu před dopadem koulí z děl obléhatelů. Po stěně, jež nebyla natočena k nepříteli kolmo, dělové koule snáze sklouzly a nezpůsobily velké škody. Hrad, který byl ve velmi špatném stavu, byl opraven po druhé světové válce. Nyní je ve vlastnictví rodu Kinský dal Borgo.

Dominantou zdejšího kraje byla Semtinská lípa. Původně na ploché výšině rostly lípy dvě, vysazené někdy kolem roku 1725. První padla ve vichřici roku 1858. O druhé lípě, která přežila, psali Fráňa Šrámek, Karel Čapek, Josef Seifert a další umělci. Větve se z ní začaly odlamovat od roku 1983. Přes veškerou péči ji nakonec rozvalila bouřka v květnu roku 2000. Nová lípa byla vysazena hned po ulomení první velké větve, další byla přidána později. Lípa, i když z ní zbyly jen trosky, zůstala živá a vyrazila nové větve.

V kraji naleznete i četné památky lidové architektury, především roubené stavby –„roubenky“. Soubor osmnácti dřevěných staveb najdeme ve vesnické památkové rezervaci Vesec. Jde o ves typu okrouhlice, její půdorys ukazuje na založení někdy ve 12. století.

Autor: