Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

V Anglii mají pomalé zdravotnictví, předražené byty a příšerné pečivo, říká Češka

Češi v cizině

  6:38
Michaela Abolghasem Polaková se do Anglie přestěhovala devíti lety. Největším šokem pro ni bylo zdravotnictví. „Všechno je strašně pomalé. Jakékoli objednání u lékaře třeba na ultrazvuk trvá dva, tři měsíce. Lékaři jsou sice hrozně milí a mají k vám vždy pozitivní přístup, ale osobně si myslím, že v Česku máme mnohem lepší kvalitnější péči,“ říká.

Michaela Abolghasem Polaková foto: Archiv Michaely Abolghasem Polakové

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Přijela jsem do Londýna poprvé v létě roku 2006. Uplně nejvíc mě asi ohromily mraky lidí různých národností, kultur a náboženství. Můj manžel tehdy žil ve čvrti ve východním Londýně. To je jakoby jste se ocitli spíše v Indii nebo Pákistánu. Angličana na ulici málokdy potkáte. Věděla jsem samozřejmě, že Londýn je kosmopolitní město, kde žijí nejrůznější národnosti, ale to množství mě opravdu překvapilo. Také jsem viděla jak velký je rozdíl mezi centrem Londýna a jinými částmi. Dále mě překvapilo, jak v malých domech Britové žijí. Když tedy pominu nejbohatší čvrti, kde jsou domy za miliony liber, jsou tu řadové domky, jeden vedle druhého, míle a míle řadových malých domků, do kterých se vstupuje přímo z ulice. I nové moderní byty jsou opravdu malinkaté, stěny strašně tenké, takže leckdy slyšíte o čem si sousedi povídají, a nájmy strašně drahé. Za třípokojový byt zaplatíte nájem třeba mezi 1000 až 1500 liber měsíčně. Malý třípokojový byt stojí kolem 300 tisíc liber.

Kdo je Michaela Abolghasem Polaková

Pocházím z Ostravy, studovala jsem Konzervatoř v Praze, obor skladba. Jako skladatelka jsem psala písně například pro Kamila Střihavku nebo Natálii Kocábovou. Zpívala jsem také například titulní píseň s Vlastou Trešňákem k seriálu České televize Místo nahoře v režii Karla Smyčka. Do Londýna jsem se přestěhovala v roce 2006 za svým tehdy přítelem, nynějším manželem, který je britský občan íránského původu. Studovala jsem hudební produkci na University of East London a kompozici na King’s College London. Kromě hudebních aktivit učím také hudbu na londýnských základních a středních školách. Momentálně píšu a nahrávám skladby na připravované společné album s Natálií Kocábovou. 

 

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazila? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Nemyslím, že bychom měli nějaký krajně nezvyklý český zvyk. Ale pokusím se spíše popsat některé pozitivní a některé negativní zkušenosti ze života v Anglii. Co mě hodně překvapilo, že Angličané jsou opravdu velcí byrokrati. Všechno se vyřizuje online, neustále se vyplňují nějaké komplikované formuláře. Například přestěhovat se je úplný horor. Když už si vyberete nějaký byt a máte to štěstí, že vám ho nevyfouklo deset jiných zájemců před váma, musíte vyplnit formuláře a specielně určená agentura provede tzv. referencing, za asi 130 liber na osobu, kdy o vás vypracuje jakýsi posudek, podle povolání, příjmu, minulého bydliště, jestli někde něco nedlužíte a váš zaměstnavatel a předchozí landlord = domácí vám musí dát dobré reference. S celým stěhováním jsou také spojené šílené poplatky. Myslím, že je také hodně známé o Anglii, jak tady funguje zdravotnictví. Všechno je strašně pomalé. Jakékoli objednání u lékaře třeba na ultrazvuk trvá dva, tři měsíce. Lékaři jsou sice hrozně milí a mají k vám vždy pozitivní přístup, ale osobně si myslím, že v Česku máme mnohem lepší kvalitnější péči. V Anglii je sice zdravotnictví “zadarmo”, nicméně kromě daně z příjmu platíte i další daň městu každý měsíc - council tax, která není malá. Podobné je to se sháněním práce. Sehnat dobrou práci není vůbec lehké. Musíte vyplnit několikastránkovou přihlášku, napsat esej o tom, proč se na to místo hodíte a zkušenosti, a také potřebujete dvě reference od bývalého zaměstnavatele nebo profesora z vaší univerzity, který na vás také musí napsat krátký posudek. Běžné je také, že nejdříve někde děláte dobrovolnickou práci ve vašem oboru třeba i půl roku. Pokud chcete nějaké místo, musíte mít velmi úzkou specializaci v tom stejném oboru, dobré vzdělání a nejlépe několik let praxe nebo dobré reference. Když pak ale práci ve svém oboru dostanete, je velmi dobře placená. Všichni pracují na 150%. Například učitel je vnímán britskou společností jako velmi prestižní povolání. Ve školách také vidíte hodně mladých učitelů, průměrný věk kolem 30 a téměř nikdy učitelé nechodí do práce v džínách ale v obleku. Pracují ale od zhruba 8 do 18 hodin. Britové zásadně podporují inkluzi všech dětí ve školách. Děti s nejrůznějším postižením, z různých kultur, menšin, atd., všechny děti zde berou rovnocenně a učí se spolu. Dbá se na jejich specifické potřeby, a podle mých zkušeností vidím, že to velmi dobře funguje, a je to naprosto prospěšné a zásadní pro všechny děti. Nikdy jsem nezažila, že by se nějaké děti posmívaly jiným dětem, které se třeba zrovna přistěhovaly do Londýna a neumějí ještě dobře anglicky, nebo třeba děti s autismem, že by se jim jiné děti posmívaly apod. Naopak. Vždycky si navzájem pomáhají a je to pro ně úplně přirozené vyrůstat a učit se všechno spolu. Proto jsem silným zastáncem inkluze.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Do Česka se určitě jednou vrátíme anebo budeme tak nějak žít ve dvou zemích v budoucnu. Můj manžel Českou republiku miluje. Sama jsem v Česku zhruba každé dva měsíce na týden či dva, ať už pracovně nebo navštěvuju rodinu. Londýn je ale krásný a má svoji atmosféru, i když mi tak úplně nevyhovuje ta hektičnost tady a přelidněnost. Studovala jsem na King’s College London a na přednášky jsem jezdila do centra kolem Trafalgar Square, o přestávkach jsem navštěvovala třeba Covent Garden nebo National Gallery, a to bylo fantastické období. Momentálně jsme si ale zamilovali Devon, je tam opravdu nádherná příroda, nádherný typicky anglický venkov. Lidé jsou tam neuvěřitelně milí a přátelští a uvažujeme, že bychom se tam i natrvalo přestěhovali. Ráda bych žila u moře. Miluji ale i Prahu a Beskydy, kde často pobývám. Londýn je skvělý, ale Praha je něco ještě víc.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
V Londýně existuje československá restaurace a občas si tam zajdeme na večeři. Jinak manžel vaří skvěle především perská jídla, která jsou vynikající, takže česká strava mi úplně nechybí a užiju si jí dost při svých návratech do Česka. Nicméně mi chybí je čerstvý český chléb a pečivo. Máme opravdu velký výběr čerstvého vynikajícího pečiva. Tady se jí hlavně toastové chleby a pečivo spíše bagety anebo hodně sladké pečivo, které mi moc nechutná. Nejím ani typické fish and chips. S manželem chodíme spíše do japonské, perské a italské restaurace. České jidlo jsem svým přátelům zatím nevařila, ale vždycky jim chutná česká káva, různé sušenky, koláče, valašské frgály  podobně. 

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Tak především téměř neustále čelím otázkám, jestli jsem z Polska. Až když řeknu, že jsem z České republiky, většina lidí na to reaguje, že Praha je krásné město a že tam byli na dovolené či prodlouženém víkendu a začne chválit Prahu a třeba české jídlo. Málokdo ale vzpomene Václava Havla, nebo nějaké jiné významné Čechy. Kolegové muzikanti samozřejmě okamžitě vzpomenou Dvořáka, Smetanu, Martinů, Janáčka. A pořád se ještě stává, že místo Česká republika, zmíní Czechoslovakia a já pak vysvětluji rozdíl.

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte „Češi ve světě“.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Nejsem žádný odborník na politiku, nicméně si myslím, že politická kultura v Británii je na vysoké úrovni. Zdá se mi, že politikové se vůči svým rivalům chovají slušně. Když se například před lety vyměnil David Cameron s Gordonem Brownem, a tedy konzervativci s labouristy, bylo to s velkou noblesou a úctou, se vzájemným respektem k práci toho druhého a celý “obřad” předání moci byl na velmi vysoké úrovni. Žádný z politiků by si myslím nedovolil veřejně vyslovit nějaká sprostá slova, nezaznamenala jsem ani žádné sarkastické urážky na adresu jiného politika. Politikové nás tady také nezaplňují denně neustálými korupčními kauzami apod. Samozřejmě se hodně lidí teď obává, co by se stalo kdyby Britové opravdu vystoupili z Evropské unie. Také si myslím, že televizní zpravodajství má opravdu velkou profesionální úroveň a redaktoři BBC a i jiných televizních stanic vedou debaty s politiky s noblesou. V českých televizních stanicích jsou někteří redaktoři podle mě často ironičtí a trochu až agresivní v debatách, často chytají za slovo, skáčou do řeči a nenechají hosty dokončit větu. Na druhé straně se někteří čeští politici opravdu nedají poslouchat. V české politice je element jakéhosi buranství a primitivismu, který v Británii vůbec neuvidíte.

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...