Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Havla ctili, Klaus je kuriozita, Zemana naštěstí neznají, říká Čech o Australanech

Češi v cizině

  6:44
Jiří Neužil žije v Austrálii přes dvacet let. Líbí se mu zdejší uvolněnost a neformálnost. „Austrálie je velmi příjemná země se slušnými lidmi. Vztahy na pracovišti jsou korektní a férové. Ale po práci se lidé tolik nescházejí. Z mého pohledu je v Česku určitě větší legrace,“ říká. Server Lidovky.cz přináší další díl seriálu Češi v cizině.

Jiří Neužil foto: Archiv Jiřího Neužila

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Do Austrálie, konkrétně Sydney, jsem přiletěl v roce 1991. Bylo to poprvé, kdy jsem překonal takový časový posun, takže jsem se z toho asi týden vzpamatovával. Tehdy snad dva  týdny neustále pršelo, tak jsme byli téměř stále „uvnitř“. Když se pak udělalo nádherně a žasl jsem nad krásou Sydney - města rozloženého kolem přístavu a velké zátoky, která se nazývá Sydney Harbour. Připadal jsem si jako ve snu.

Abych dokumentoval možnosti života v Sydney, které má 4 miliony obyvatel: žili jsme asi 20 minut autem od centra. Ráno před prací jsem se chodil do moře potápět s harpunou a lovil jsem ryby.

Austrálie je mimořádně příjemná země k životu. Žijí zde přistěhovalci - dnes již Australané - z desítek zemí. Harmonii mezi různými kulturami možná nejlépe vystihuje to, že národy, které se ve své domovině navzájem zabíjejí, zde žijí v rámci slušných sousedských vztahů, třeba Židé a Arabové z palestinských území. V podstatě zde neexistuje rasismus. Jediným větším problémem v soužití mezi jednotlivými etniky je postavení původních obyvatel Austrálie. To je ale velice složitá záležitost, která by vyžadovala samostatné pojednání, proto to nebudu dále rozvádět. Snad jen na okraj – dle mého názoru zde došlo k dosud ne úplně přiznané genocidě původních obyvatel. 

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazil? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?Vůbec s ničím jsem nenarazil, i když dost mě zpočátku zarazilo, že si zde obyvatelé vesměs tykají - tedy oslovují se křestními jmény, a to včetně studentů a profesorů. Dokonce není výjimečné, aby křestním jménem oslovili novináři ministerského předsedu. Ale velmi rád jsem si na tuto neformálnost zvykl. Prostě, respekt si tu člověk zaslouží jinak, než formálním oslovováním a používáním titulů. A jaký český zvyk je nezvyklý? Pomlázka na Velikonoce - prohánění děvčat s pomlázkou. To Australané považují za naprosto barbarské a toto provádět na veřejnosti je naprosto nemyslitelné.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Nechci, protože jsem nikdy neodešel. Žiji v Česku i Austrálii. Posledních šest let tak napůl. Austrálie je velmi příjemná země se slušnými lidmi. Vztahy na pracovišti jsou korektní a férové. Ale po práci se lidé tolik nescházejí. Z mého pohledu je v Česku určitě větší legrace. Na druhou stranu se v Austrálii hodně oddělují profesní záležitosti od soukromých. Jinak jsem doma v Praze. Českou republiku považuji za velmi malebnou zemi, kde to mám moc rád. Ale dovedu si představit, že kdybych se měl znovu narodit, nezlobil bych se, kdybych se narodil jako Australan.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Rčení, že láska prochází žaludkem, mi je zcela cizí, takže mi je vcelku jedno, co jím, i když dobrou stravou nepohrdnu. Tím, že žiji napůl v Praze, mi česká jídla nechybí. V Austrálii je díky imigrantům ze všech koutů světa velmi pestrá kuchyně. Česká jídla nevařím, snad jenom občas řízky, kterým se tu říká “wienerschnitzel”. Takže ani nevím, zda je to typicky české jídlo.

Lidovky.cz:  Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Přestože je Austrálie daleko, hodně lidí si vybaví prezidenta Václava Havla. To je věc, která mě velmi těší. Pamatuji si na článek v Sydney Morning Herald při příležitosti návštěvy pana presidenta Havla v Austrálii, kde se psalo, že by bylo skvělé, kdyby měla Austrálie v čele tak vynikající osobnost. Byl jsem na pana presidenta Havla hrdý a dodnes jsem. Na druhou stranu, o prezidentu Klausovi se tu vědělo proto, že sem jezdil soukromě vykládat ta svoje moudra o globálním oteplování a vesměs ho tu brali jako kuriózní postavu. No a o současném českém presidentovi tu nikdo neví, což je dobře, protože dělá naší malé zemi po světě pouze ostudu.

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Politiku celkem sleduji. Je tu britský politický systém. Na první pohled si mohou lidé v Česku myslet, že je do jisté míry nedemokratický. Pokud člověk nejde k volbám, platí 50 $ pokutu. Důvod je ten, že kdyby pokuta nebyla, nepůjde k volbám skoro nikdo. V Austrálii platí rčení „life is a beach“, takže radši než k volbám si lidé půjdou užívat na pláž.

Také je tu zajímavý systém, kdy při předložení návrhu zákona všichni poslanci za vládní stranu musí hlasovat pro zákon. Před tím, ve svém poslaneckém klubu, se klidně můžou „do krve“ pohádat, ale pak musí být jednotní. Důvod je ten, že často má vládní strana převahu jednoho poslance. Pokud dojde k tomu, že vládě neprojde hlasování o předloze zákona, musí ho předložit znovu, třeba s úpravami. Pokud neprojde ani podruhé (říká se tomu „double dissolution“), vláda musí žádat o důvěru, protože se ukazuje, že nedokáže vládnout, že nedokáže prosazovat nové zákony. Takže jeden poslanec může způsobit pád vlády. Navíc každý zákon musí projít i horní komorou - senátem.

Pouze když se vyhlásí „hlasování podle svědomí“, může hlasovat každý poslanec, jak chce. To se týká například návrhu zákona týkajícího se používání kmenových buněk na vědecké pokusy, práv homosexuálů, otázek spojených s eutanazií atd. V takovýchto hlasováních většinou bez ohledu na stranickou příslušnost hlasují jinak starší a mladší poslanci. Jinak debaty v parlamentu bývají občas bouřlivé.

Austrálie má také velmi nízkou míru korupce, což bohužel nelze říci o České republice. Myslím, že od Austrálie by se mohla česká společnost ledacos pozitivního naučit. Ale na druhou stranu, Austrálie je tvořena svobodomyslnými občany, kteří žijí v systému založeném na britském právu. A Česká republika prožila čtyřicet let komunistické vlády, kdy došlo k naprosté degradaci hodnot, z čehož se pouze pomalu (ale jistě) vzpamatováváme. No a já se snažím něco pozitivního z Austrálie přenášet, alespoň v mém limitovaném měřítku.

Autor: