Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

V Indonésii se nechodí pěšky. I dvě stě metrů je dálka, říká Čech

Češi v cizině

  7:07
Lukáš Klíma se do Jakarty v Indonésii přestěhoval poté, co dokončil vysokou školu. Stal se učitelem na základní škole a je v Indonésii spokojený. „Zajímavostí je, že přijít včas se opravdu nevyplácí, jelikož v Indonésii funguje takzvaný rubber time, což znamená, že úplně každý chodí pozdě,“ říká.

Lukáš Klíma foto: Archiv Lukáše Klímy

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Prvních 24 hodin v Indonésii je asi právě to, co mi ulpělo v paměti nejvíce. Poprvé jsem do Indonésie dorazil v roce 2012 v rámci dobrovolnického programu pro tamní neziskovou organizaci. Ještě v Čechách jsem si vypůjčil z knihovny řadu knih o Indonésii a místní kultuře, abych si je před odletem a ještě v letadle pořádně přečetl. Nechtěl jsem se chovat hned zpočátku nevychovaně, protože jsem měl domluvený pobyt v hostitelské rodině. Udělal jsem dobře, protože tradice jsou tady velice odlišné od našich, a tak je fajn předem vědět, co a jak se považuje za zdvořilé a co naopak ne (například nelze přijmout dar levou rukou, tradiční pokrm se jí bez příborů, a to pravou rukou, pokud v restauraci nepožádáte o nepálivou verzi pokrmu, dostanete převážně velmi pálivou). První dny mého pobytu jsem se vydal s mými novými přáteli na prohlídku Jakarty a bylo mi divné, proč se na mě všichni lidé dívají, smějí a volají „Bule!“ (což znamená „bílý cizinec“ v Indonéštině). Byl jsem i mnohokrát požádán o fotku. Posléze jsem pochopil, že pro místní obyvatele je zřejmě raritou potkat a vyfotit se s Evropanem, a tak z toho byli všichni unešení. V neposlední řadě bych měl zmínit, že při mojí první zkušenosti se sumaterským pokrmem, mi tekly slzy a můj žaludek to taky úplně neustál. A to všechno proto, že pokrmy ze Sumatry jsou prostě šíleně pálivé, a zřejmě proto chtěli kamarádi vyzkoušet, co Evropan vydrží…

Lidovky.cz: čím jste v cizině narazil? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Zcela jistě jsem podcenil informaci o Indonésii jako největší muslimské zemi světa. Takže si asi dovedete představit, jak na mě koukala hostitelská rodina, když jsem jim přivezl jako dárek plzeňské pivo a českou kořalku. Další zajímavostí je, že přijít včas se opravdu nevyplácí, jelikož v Indonésii funguje tzv. rubber time, což znamená, že úplně každý chodí pozdě a vlastně nikdo nechápe, proč mi to jako vadí…Co se týče zvyků, které jsou pro Indonésii krajně nezvyklé, tak to bych mohl začít například s běžnou chůzí. V Indonéských městech se vlastně nikde, kromě nákupních center, pěšky nechodí. Místní se všude většinou svezou na motorce anebo místní dopravou, než aby tam zašli pěšky. I 200 metrů je pro Indonésany dálka. Několikrát se mi stalo, že při chůzi na mě lidi pokřikovali: „Bule kere“ (cizinec bez peněz). Asi si mysleli, že nemám peníze na taxi nebo městskou dopravu. Možná bych měl ještě podotknout, že nikdo z Indonésie nepochopí, proč by měl někdo nosit přezůvky ve škole nebo v domě, proč by lidé měli nechat vystoupit ostatní z vlaku a až poté nastoupit a že konstatování reality není vždy chápáno jako stěžování.

Kdo je Lukáš Klíma?

Lukáš Klíma pochází z Plzně. Je mu 27 let a před 16 měsíci se vydal již podruhé do Jakarty v Indonésii. „Do Indonésie jsem odjel, po ukončení studií, na manažerskou stáž v místní neziskové organizaci, kde jsme připravovali zdravotní i vzdělávací projekty pro chudé děti z oblastí Indonésie. Po skončení stáže jsem cítil, že chci v Indonésii ještě setrvat, a tak jsem se stal učitelem na místní základní škole, kde učím angličtinu a informatiku,“ říká.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Momentálně sice pobývám v Indonésii, ale neplánuji zde zůstat doživotně. Indonésie a lidé zde už navěky zůstanou v mém srdci a jistě se sem vrátím ještě mnohokrát, abych procestoval všechna krásná zákoutí této úžasné tropické země a potkal se s mými kamarády a kolegy. Nicméně jsem duší cestovatel, a tak rád poznávám nová místa a rád se adaptuji novým podmínkám, ale domov mám pouze jeden.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Určitě mi chybí české pečivo a to především rohlíky. Další potraviny jako například mléko, sýry a uzeniny tu chutnají jinak než u nás a s čistým svědomím mohu říct, že u nás je máme mnohem chutnější. Samozřejmě bych nebyl správný Čech, kdyby mi nechyběla svíčková, guláš, rajská a podobně. Na druhou stranu až se vrátím domů, tak budu nesmírně postrádat všechny vynikající indonéské pokrmy, místní rýži a tropické ovoce. Nemám tu moc příležitostí uvařit typická česká jídla, ale před dvěma roky jsem tu s kamarádkou vařil českou večeři o více chodech. Suroviny jsme museli sehnat v obchodě se zahraničním zbožím, takže se nám to docela prodražilo. Celkově největší úspěch slavila bramborová kaše a borůvkové palačinky. Bramborový salát a bramboráky se moc neosvědčily.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Nejčastěji jsem se setkal s tím, že místní obyvatelé vlastně ani nevěděli, co to Česká republika je, a kde se nachází. Když jsem se jim někdy snažil vysvětlit, že Česká republika leží na východ od Německa, tak si mě hned spojili s Německem a zkoušeli se mnou mluvit německy. V poslední době už je ale situace poněkud lepší. Spousta lidí zná naše hlavní město Prahu a pokaždé mi říkají, jak je nádherná, a že je to vlastně „líbánková destinace“ pro bohatší Indonésany. Mnoho dalšího, kromě Prahy, ale Indonésani neznají. Když jsem svým kamarádům a kolegům říkal o původu obuvnictví „Baťa“ nebo o významu slova „Pilsener“, tak jsem je vždy velmi překvapil.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Tamní politiku jsem sledoval hlavně v poslední době, kdy se v Indonésii konaly místní a národní parlamentní volby a následně prezidentské volby. Možní prezidentští kandidáti byli dva, a spekulace o tom, kdo bude prezidentem, a kdo má jak špatnou minulost, bylo možné sledovat či slyšet na každém kroku. Kromě těchto voleb jsem politiku zatím detailněji nesledoval, jelikož Indonésie je známá zkorumpovaným vládním systémem, a tak mě ani nějak neláká vědět více. Bohatě mi stačí, když čas od času musím zajít na nějaký ten úřad, kde obvykle čelím neuvěřitelné byrokracii a všudypřítomným úplatkům. Nicméně během předchozí stáže jsem měl tu čest se setkat s jedním členem parlamentu a připravit pro něj marketingovou prezentaci a to byla velmi příjemná zkušenost.

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...