Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Korupce, žádné jízdní řády a gumové rukavice v restauracích. To je Ekvádor, říká Češka

Češi v cizině

  6:41
Veronika Vasileská se do Ekvádoru přestěhovala, aby získala zkušenosti z jiné země. Občas si ale připadala, že vše co dělá, je divné. „Divné je nepředbíhat ve frontě, pustit v autobuse starší paní si sednout a neházet odpadky na zem. Divné je také pokud nejste hluční a pokud jste žena a nesouhlasíte s mužem. Pokud se o Italech a Španělech říká, že jsou hluční a mačové, tak Ekvádorci v Manabí jsou stokrát horší,“ říká. Server Lidovky.cz přináší další díl seriálu Češi v cizině.

Veronika Vasileská foto: Archiv Veroniky Vasileské

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Myslím si, že nikdy nezapomenu na první ekvádorskou večeři. Po příletu do Quita jsme se s přítelem ubytovali kousek od letiště, jelikož byl státní svátek, a tak neletěly žádné spoje do Manty. Vyhladovělí jsme se usadili v první (a jediné otevřené) restauraci. Aniž bychom si cokoliv objednali, dostali jsme každý půlku grilovaného kuřete, plastový nožík a jednu plastovou rukavici. Pár týdnů nato jsem zpozorovala, že nožík a rukavici dávají jen v lepších podnicích. První dny po příjezdu do Manty byly docela krušné. Přiletěla jsem v pátek, španělsky jsem uměla říci jen Una cerveza por favor a hned v pondělí jsem nastupovala do práce. Postavit se před třídu 40 dětí, co mluví jen španělsky, a začít je učit francouzsky chtělo dost odvahy, ale zvládla jsem to. Právě díky žákům jsem se naučila poměrně rychle komunikovat ve španělštině. Dalším dobrodružstvím bylo hledání bytu. Na internetu prakticky žádné inzeráty nejsou, v realitní kanceláři měli k dispozici jen dva byty a v novinách také nic nebylo. Až po pár dnech jsem pochopila, že člověk musí zvednout hlavu a dívat se do oken. Pokud je nějaký byt k pronájmu, majitel jen pověsí do okna své telefonní číslo. Cestování autobusem by klidně vydalo i na knihu. Jízdní řády neexistují, když se zeptáte, tak se vám odpovědí dostanou jen časy pěti nejbližších spojů a pokud chcete zjistit čas odjezdu na druhý den, tak vám sice řeknou, že autobus jede druhý den v devět ráno, ale až budete v devět ráno na zastávce, tak stejně budete muset alespoň hodinu čekat. Když v autobuse není místo, tak jedete na stojáka a pokud máte štěstí, tak vám řidič půjčí polštář pod zadek, a nebo vás rovnou pozve si sednout vedle něj. Jízda vedle řidiče ovšem není pro slabší nátury. Člověk najednou vidí rozbitou silnici, auta jedoucí v protisměru, tachometr autobusu překračující rychlost až dvojnásobně, a v každé levotočivé zatáčce doufá, že nevypadne z otevřených dvěří.

Kdo je Veronika Vasileská?

Po ročním Erasmu v Perpignanu, jsem se vrátila do Prahy dodělat bakalářské studium na PedF UK v oboru francouzština a pedagogika. Po roce jsem dostala chuť znova odjet a tak jsem nastoupila na magisterské studium DFLE (didaktika francouzštiny jako cizího jazyka) na Pařížské Sorbonně. V dubnu letošního roku jsem dostala nabídku práce na Francouzské alianci, takže jsem rychle dodělala zkoušky, prodloužila studium o rok kvůli dopsání diplomové práce a tři týdny nato jsem odjela do Ekvadoru. Zde momentálně učím francouzštinu na základní škole, na francouzské alianci a na vysoké škole.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Občas mám pocit, že vše co dělám je nezvyklé. Divné je nepředbíhat ve frontě, pustit v autobuse starší paní si sednout a neházet odpadky na zem. Divné je také pokud nejste hluční a pokud jste žena a nesouhlasíte s mužem. Pokud se o Italech a Španělech říká, že jsou hluční a mačové, tak Ekvádorci v Manabí jsou stokrát horší. Dívky jsou stále vychovávány ke starání se o rodinu, a k tomu, že nevěra muže je naprosto normální a ona s tím nemůže nic udělat. Takže muži se se svými milenkami ani neschovávají a k nevěře se staví naprosto otevřeně. Ovšem pokud je nevěrná žena, tak je problém. A celé školství je tu postavené na hlavu. Pokud rodiče nechtějí, aby jejich dítě studovalo na základní škole nějaký předmět, tak nemusí, i když ten předmět je povinný. Aby se člověk stal učitelem angličtiny na vysoké škole stačí, aby dodal potvrzení o delším pobytu v anglogoní zemi. Seznámila jsem se s jednou místní učitelkou angličtiny, která po pěti minutách konverzace v angličtině přešla do španělštiny, protože jí došla slovní zásoba. Na vysoké škole má rozhodující slovo student. Pokud u zkoušky neprojde alespoň polovina studentů, tak je učitel vyhozen, protože jeho zkouška byla moc těžká, ne proto že se studenti neučili. A diplomové práce se píšou ve skupině dvou až pěti studentů.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Usadit se v Čechách plánujeme na jaře, ale jak dlouho tam zůstaneme, nikdo neví.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Jediné jídlo, co mi chybí, je dobré jídlo. Přestože má Ekvádor výborné klimatické podmínky, tak kromě banánů, rýže, kakaa a kávy skoro nic nepěstují. Salát je dovážený z Kolumbie, cibule se prodává rovnou oloupaná a rajčata se přibližují k rajčatům víc barvou než chutí. Zato rýže a cukr se prodávají v balících až po 15 kilech. Zajímavá je situace s kakaem a kávou. Ekvádor vyváží oboje do celého světa, ale tady místní kávu a čokoládu nekoupíte. Ekvádorci pijí jen rozpustnou kávu, protože je rychlejší na přípravu.  Naštěstí se v Mantě, která má přes 200 000 obyvatel, nachází dvě kavárny, co vám udělají espresso. České jídlo jsem připravovala jen jednou, a to chlebíčky na bramborovém salátu. Tyto otevřené sendviče všem přátelům moc chutnaly.

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Děti nemám, ale jednoho dne bych ráda aby mé děti byly minimálně bilingvní. Takže je odmalička učit česky a francouzsky a popřípadě jazyk země, kde budeme žít.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Ti starší často mluví o Československu. Ti mladší vám vyjmenují všechny státy, co hrály na letošním mistrovství světa, a když si uvědomí, že tam Česká republika není, tak oznámí, že to asi není moc důležitý stát, když nehrál. A ti nejmladší se jen zeptají: „Co to je?“ Na jejich obranu se zde zeměpis vyučuje až na střední škole a navíc jen zeměpis Latinské Ameriky. 

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Pro místní obyvatele je prezident Rafael Coerra skoro ztělesněním boha. Co prezident řekne, je pravdivé, co rozhodne, je skvělé a nikdo proti němu nic neřekne. Obyvatele si dobře ochočil, prakticky všichni mu věří a nepochybují o něm. Proti zákazu prodeje alkoholu o nedělích nikdo neprotestuje, raději si nakoupí do zásoby v sobotu. Když státní svátek padne na všední den, do práce ani do školy se nejde, zato následující týden se pracuje a vyučuje i v sobotu. A učitelé jsou přítomni ve škole i během prázdnin, jinak nedostanou zaplaceno. Co se týče korupce, tak ta je tu velká a neskrývaná, jelikož není viděna špatně, ale normálně.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!