6. února 2015 6:00, aktualizováno  8:39 Lidovky.cz > Cestovaní > Aktuality

V New Yorku můžete klidně vyjít
ven jako totální exot, říká Češka

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 10Diskuse
Eliška Cílková | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Eliška Cílková | foto: Archiv Elišky Cílkové
NEW YORK Přestože Eliška Cílková už procestovala kus světa, dočasné přestěhování do New Yorku díky Fulbrightovu stipendiu byl pro ni šok - naštěstí pozitivní. Asi jediné, co studentce prestižní kolumbijské univerzity na jejím novém bydlišti vadí, je přemíra cukru v pečivu. „V tom si Američani opravdu libují,“ říká mladá hudební skladatelka, která má za sebou první polovinu svého studijního pobytu.

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování?
Do New Yorku jsem přiletěla jedno srpnové páteční odpoledne a přesto, že mi mnozí kamarádi předem říkali “Zkus neusnout, ať si zvykneš na nové časové pásmo...”, hned po příjezdu do nového bytu jsem po dlouhé cestě padla. Mí spolubydlící byli prvních 14 dní mého pobytu v New Yorku pryč a já tu vůbec nikoho neznala. Takže na mě nikdo nečekal na letišti, nikdo mi nedal pár základních rad, které se v průvodcích nedočtete. To bych bývala po dlouhé cestě uvítala, ale na druhou stranu jsem předem věděla, že můj začátek proběhně právě takhle.

Následující den ráno jsem se probudila v 5 hodin a přemýšlela, jestli se mi to nezdá. Vyšla jsem na Broadway a rozhlížela se na obě strany. Jsem opravdu tady, napadlo mě, a rozhodla jsem se najít nejbližší obchod, abych si koupila snídani. Víte, ono se to možná nezdá, ale opustit rodinu a přátelé v Praze, sednout do letadla s jedním kufrem, odjet na rok pryč a probudit se najednou v prázdném bytě na Broadwayi, to je opravdu docela zajímavý a zlomový životní zážitek. Po celý život budu za tuhle zvláštní prvotní situaci vděčná.

Pravdou ale také je, že ještě než jsem odjela do New Yorku, tak mi myšlenka, že si člověk zabalí jeden kufr a odjede na rok pryč do úplně neznámého prostředí, kde nikoho nezná, přišla sympatická. Až tady jako bych si ale uvědomila pravou podstatu takovýchto stáží. Například si člověk uvědomí, že skutečně nemusí bazírovat na věcech a klidně může opustit plně vybavený byt. Všechno, co “stavíme”, je přece vždycky uvnitř. A co se nejrůznějších mezilidských vztahů a rodiny týká, tak je to to samé, protože díky tomu ročnímu odloučení jakoby si člověk plně uvědomil, ke kolika lidem cítí úctu a má je opravdu rád. S klidnou myslí vlastně něco jako samota vůbec neexistuje.

Eliška Cílková (1987)

  • Vystudovala Českou Zemědělskou Univerzitu v Praze a skladbu na Konzervatoři Jaroslava Ježka, poté studium kompozice na pražské HAMU, kterou zakončila minulý rok v červnu s titulem MgA..
  • V loňském rocce se jí podařilo získat Fulbrightovo stipendium ke studiu na prestižní Columbia University in the city of New York, kde momentálně vede vlastní výzkum v oblasti propojování hudby s dalšími vědními obory.
Eliška Cílková

Eliška Cílková

Lidovky.cz: Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Nejvíce mám v paměti právě ten první den po probuzení. Rozhodla jsem se, že vyrazím ven, ale vlézt hned do metra směr centrum a hlavní atrakce mě vlastně nelákalo. Spíše se mi totiž chtělo jít a poznávat nové město skrze ulice a obyčejný život jeho lidí. Napadlo mě tedy, že půjdu pěšky po Broadwayi od 145. ulice, kde bydlím a to tak dlouho, jak budu moci a jak mě to bude bavit. No – a nakonec jsem šla 10 hodin.

Zastavovala jsem se v různých obchodech, zjišťovala, kde co koupit a zařídit, nakoukla jsem do Columbia University, která je na 116. ulici, popovídala jsem si s několika lidmi. Došla jsem až na 42. ulici, Times Square a byla ráda, že místo, kde budu rok žít, není tak rušné a turistické. Na Times Square jsem se ale také zeptala potulných prodavačů obrazů, kde je nejbližší zastávka autobusu, protože jsem už během dne zjistila, že bus číslo M04 jede přesně po Broadwayi a staví každých 7 ulic, tedy i u mě. Ti prodavači byli, jak se vzápětí ukázalo, přistěhovalci z Bhútánu a ochotně mi poradili i vysvětlili, jak nejvýhodněji koupit lístky na newyorskou dopravu.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazila?
Ze začátku jsem narazila s britskou angličtinou. Přestože občas koukám na americké filmy a i jazyková zkouška nutná k přijetí na univerzitu byl americký TOEFL, tak jsem měla po zkušenostech v Anglii a celoživotním vzdělávání zažitý jakýsi bristký slang. Ze začátku jsem tedy při mluvení automaticky používala některá slovíčka, která tu lidé neznali a koukali na mě trochu zvláštně. To samé se týká i výslovnosti, protože některé souhlásky a i samohlásky se v americké angličtině vyslovují jinak.

Lidovky.cz: Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Víte, já myslím, že v New Yorku vlastně není nezvyklé nic. Před 12 lety jsem s otcem projela několik typických amerických zemí jako je Utah, Arizona anebo Colorado, ale New York je jiný. Je tu velké procento přistěhovalců, takže je normální, že na ulici vidíte lidi pohybující se v sárí, ponču, ale třeba i v barokních kostýmech. Ta rozmanitost mi hrozně vyhovuje. Kdybych to měla vysvětlit třeba na příkladu toho oblečení, tak řeknu, že si tu na sebe můžete vzít úplně cokoliv a nikdo na vás nebude divně koukat.

V New Yorku  můžete doslova vyjít ven jako totální exot, ale pořád budete ten nejvíc anonymní člověk na světě. Mimochodem o tom, jak se “New York nedívá dvakrát” jsem nedávno četla poměrně rozsáhlý článek, kde právě tuhle věc vyzdvihovaly ženy, které musely projít chemoterapií a nikdo tu na ně divně nekoukal, že mají např. holou hlavu, když se nechtěly potit v paruce.

Eliška Cílková

Eliška Cílková

Další věcí, která mohla být pro moje okolí nezvyklá, bylo to, když jsem se zezačátku vždycky lekla, když na mě začal někdo jen tak mluvit. Například v metru, na ulici, anebo ve frontě v supermarketu, kde třeba čekám na zaplacení a černoška za mnou mi chválí moje tenisky. Jenomže tady je opravdu normální, že spolu každý mluví, aby řeč nestála. A člověk to docela rychle pojme a pak už mu to přijde automatické. Docela se tedy těším na ty komické situace v pražské dopravě, které mě čekají, až se vrátím do Čech. :-) Celkově mi to město tedy přijde takové otevřenější.

Lidovky.cz: Je naopak něco, co vám vadí z místních zvyků?
Vadí mi, že je téměř všechno pečivo sladké a cukr je cítit i v mléku. V tom si Američani opravdu libují.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí?
Nemůžu říct, že by mi něco vyloženě chybělo, ale poctivou rajskou, svíčkovou anebo vepřem-knedlem-zelem bych opravdu nepohrdla. A to mě až samotnou překvapilo, že mám české omáčky tolik ráda.

Lidovky.cz: Uvařil/a jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo?
Ano, vepřové řízky, a byla to chyba, protože teď je musím dělat každých 14 dní. :-)

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Často se mi stává, že se lidé zamyslí a pak pronesou něco jako: “ááá Czechoslovakia”. Často to jsou také lidé velmi vzdělaní a proto by se mohlo nazvat paradoxem to, když vás potom kdejaký běloch/černoch ze supermarketu oslní tím, že ví přesný rok rozdělení Československa na dva samostatné státy: “Ano já vím – od roku 1993 jste Česká republika a Slovensko.”

Jenomže on to možná paradox vůbec není. Než jsem odjela do USA, tak jsem od svého okolí mnohdy slýchávala, jak jsou Američani hloupí. Někteří mí přátelé například s radostí sdíleli na facebooku výsledky testů amerických dětí, které měly do slepé mapky Evropy dopsat jednotlivé země. Ale kolik českých dětí, ba i dospělých zná třeba stát Wisconsin s téměř šestimilionovou populací a dokázalo by bezchybně vyplnit slepou mapku USA? Tím samozřejmě nehájím ani jednu stranu, jenom si zkrátka myslím, že je někdy potřeba být otevřený a nekritický.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku?
Jelikož zde žiji, tak se snažím být tak zhruba v obraze, stejně jako je tomu v České republice. Velký fanoušek každodenního dění v politice ale nejsem, protože mě víc baví sledovat třeba kulturu. Kromě toho by mě při pravidelném sledování politiky zřejmě přepadla skepse. Navíc v tomhle vlastně moc nevěřím médiím a tady se mi to tak trochu potvrdilo. Několikrát se mi totiž stalo, že se v Evropě psalo o jakýchsi skandálních událostech v New Yorku, které ale nijak významné ani skandální nebyly, a podobně o to bylo i obráceně. Je celkem zajímavé vidět sem tam tyhle oboustranné přepisy anebo i cenzuru aktuálního dění.

Lidovky.cz
  • 10Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!