Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

'Texas? Děti u vody jedině v plavkách a indiáni prodávající české korálky'

USA

  6:45
Martina Puzanovová se do Texasu přestěhovala s manželem a tehdy dvouletým synem. Pracuje jako dětská lékařka a ve Spojených státech je spokojená. A jestli zde znají Česko? „Překvapilo mě, kolik známých mi poslalo odkazy na zcizenou propisku (Klausovo chilské pero), či otevírání korunovačních klenotů (Zemanova viróza),“ říká.

Martina Puzanovová foto: Archiv Martiny Puzanovové

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
První dny byly velmi hektické. Přesun z Prahy do texaského Dallasu byl sice ulehčen tím, že manžel odjel přede mnou již koncem léta a já s dvouletým synem přijela až začátkem března, ale na druhou stranu náš malý syn pochopitelně nechápal, kam zmizel dědeček s babičkou a proč mu nikdo nerozumí, takže jsem se mu musela věnovat. Nejdůležitější tehdy bylo, že jsme zase pohromadě. 

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Pravděpodobně jediná věc, která nám činí problémy každé léto, jsou dětské plavky. Nejedná se ani tak o specifický český zvyk, ale rozdílnost pohledu Evropana a Američana - speciálně z jihu - na lidské tělo. Naše děti se dlouho nemohly smířit s tím, proč u babičky u rybníka, stejně jako jinde v Evropě, nemusí nosit buď plavky žádné, nebo pouze spodní díl. A zde v Texasu se i od miminek vyžaduje dokonalé oplavkování. Moje dcery pak byly vystaveny častým dotazům, zda nejsou hoši, když mají jen spodní díl plavek. Dialog vypadal asi takhle: „Mami, ten chlapeček říká, že jsem kluk, když nemám horní díl plavek!“ „Tak sem toho chlapečka přiveď miláčku.“ 

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte „Češi ve světě“.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Do Čech se vracíme pravidelně. Minimálně dvakrát, někdy až pětkrát ročně, a to je velmi milé. 

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařila jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Nejprve jsem si vozila knedlíky v pytlíčku,ale časem jsem se naučila připravovat vše ze surovin, stejně jako koláče a rohlíky. Z typicky českých jídel vaříme většinou známým svíčkovou, nebo kachničku na medu s červeným zelím a knedlíkem. Kachničku si oblíbil náš nejstarší syn natolik, že s ní seznámil i své kamarády v Kanadě, kde ji pravidelně peče. Základním pravidlem je, že vařím jen známým, o kterých vím, že jim bude něco, co neznají, chutnat. Jinak je lepší je pozvat na večeři do restaurace. 

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
V našem současném okolí většinou lidé Prahu alespoň znají, často se ptají na tipy, co kde dělat a kam jet. Komentáře jsou většinou pozitivní, kromě od těch, kteří sledují i politické dění. Překvapivé bylo, kolik známých mi poslalo odkazy na zcizenou propisku (Klausovo chilské pero) či otevírání korunovačních klenotů (Zemanova viróza). Jinak jsme v průběhu let zažili zeměpisné legrácky typu - Česko - Čad (Czech or Chad), ale i takové, které nás překvapily: „Vy jste z Prahy? A ze které části? Já jsem bydlel na kolejích na Žižkově...“ Někdy si bohužel musíme poslechnout, koho v naší domovině kdo podvedl, kterým našim známým naúčtovali nehorázné částky za různé služby a jak je složité uzavírat obchody či nějak dlouhodobě spolupracovat. Na druhé straně chválí naši srdečnost, otevřenost, pohostinnost a často poměrně vysokou vzdělanost lidí. Také záleží na tom, kde se člověk pohybuje. Velký věhlas zde měl Václav Havel, leckdy dojde na jména Forman, Kundera či Kafka. Ve sportovním světě pochopitelně na hokej a tenis. Nejzajímavější bylo ovšem setkání s indiány (nativní Američané, jak se jim zde říká), která se nám při cestách občas přihodí. Milimetrové pestrobarevné korálky totiž téměř vždy pocházejí z Jablonce a několikrát se stalo, že nám indián například v Arizoně zcela vyrazil dech podrobnými informacemi o Jablonexu, jeho výstavách i o tom, jak se hledá v českém jízdním řádu.

Autor: