Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Vadí mi, že v Česku na všechno musíte mít razítko, říká Američanka

USA

  12:00
Jessica Boone se do Prahy přestěhovala kvůli práci v divadle. S přítelem zde chtěli vybudovat anglicko-českou divadelní scénu. A co se jí na hlavním městě líbí nejvíce? „Velmi se mi líbí, že v Praze vidíte staré lidi venku na ulici venčit psy, sedět na náměstí a povídat si. Třebaže jim mnohdy dva bloky zaberou půl dne, jsou aktivní, a jsou venku. Jsou součástí společnosti. Tam, odkud pocházím to není běžné, protože města se navrhují pro auta, ne pro lidi,“ říká.

Jessica Bonne foto: Archiv Jessicy Bonne

Lidovky.cz: Co vás na Česku nejvíc překvapilo při vaší první návštěvě?
Moje první návštěva byla v létě, kdy může být v Texasu i více než 43 stupňů a vlhko. Proto první, čeho jsem si všimla, bylo, jak je tu příjemné počasí. Moje vlasy nikdy nevypadaly lépe. Další věc byla, jak je to tu nádherné. Praha má rozmanitou sbírku architektury a starobylých uliček, krásné parky a také máte krásný venkov a přírodu. Byla jsem naprosto unesená, nic podobného jsem předtím nezažila. Vím, že nejsem jediná, mnoho cizinců má podobný pocit.

Lidovky.cz: Kdy jste se rozhodla, že tu chcete zůstat nastálo? Co vás k tomu vedlo?
Docela dlouho jsem cestovala sem a tam, několik měsíců tady a několik měsíců v USA. Když Prague Shakespeare Company začala spolupracovat s Národním divadlem a začali jsme hrát v divadle Kolowrat, věděli jsme, že tu musíme být nastálo, abychom vybudovali opravdu profesionální anglickojazyčné divadlo, což se, myslím, podařilo. V současné době hrajeme několik shakespearovských her v angličtině s českými titulky. Dokonce v představení Mnoho povyku pro nic, má hlavní roli britská velvyslankyně Jane Thompsonová a z českých herců skvělý Karel Heřmánek junior. Je to nádherné představení, které doporučuji všem. A nebojte se, jsou tam české titulky z dílny pana profesora Hilského, takže kvalita zaručena.

Jessica Bonne

Herečka a dabérka, Co-CEO, vedoucí společnosti a Associate Artist Prague Shakespeare Company. Hrála v seriálu Missing uváděném na ABC-TV (Rabia) s Assley Juddem a byla jmenována playboy.com „femme-on-fire“. Stala se mezinárodně uznávanou za namluvení postav z japonských animovaných seriálů Hello Kitty, Angelic Layer, High School of the Dead a Azumanga Daioh.

Lidovky.cz: Co vám na Češích nejvíc vadí? Opravdu se mi nelíbí, že všechno musí mít razítko. Obnova víz nebo zařizování podnikání jakéhokoli druhu může být hodně nepřehledné papírování. Ale existuje tolik věcí, které mám na Češích ráda - například jejich snaha o dosažení pohody - to je skvělý přístup k životu - jako Američanka se ho snažím více osvojit.

Lidovky.cz: Chodila jste někdy s Čechem, jací podle vás jsou?
Guy Roberts je z jedné čtvrtiny Čech, počítá se to? Mám ráda muže, kteří jsou opravdoví gentlemani: velmi se mi líbila spolupráce s Martinem Hilským, Pavlem Křížem, Karlem Heřmánkem ml. a jeho otcem.

Lidovky.cz: Je nějaký rozdíl v tom, jak se Češi chovají k sobě navzájem, ke starým lidem, dětem, než jak je zvykem ve vaší zemi? Jsou Češi slušní?
Velmi se mi líbí, že v Praze vidíte staré lidi venku na ulici venčit jejich psy, sedět na náměstí a povídat si. Může jim zabrat půl dne dojít dva bloky za jejich přáteli, ale jsou aktivní, venku a jsou viditelnou součástí společnosti. Tam, odkud pocházím to není běžné, protože města se navrhují pro auta, ne pro lidi. Musíte mít auto, abyste se kamkoli dostali. V Praze je spousta malých festivalů a trhů. Je to běžnější, protože je snadné kamkoli dojet tramvají, metrem nebo dojít pěšky. Oproti jihu Spojených států je to součást každodenního života – tam je to zvláštní událost, protože kde budou lidi parkovat? Jak dlouhá bude dopravní zácpa?

Lidovky.cz: Co si myslíte o českém humoru? Libí se vám? Je hodně odlišný od toho, na který jste zvyklá?
Stále český humor postupně poznávám. Američané jsou všeobecně optimističtější, nic pro ně není nemožné a to se odráží i v humoru. Vypadá to, že Češi mají rádi v humoru zrnko pravdy. Možná proto, že se koukají na život jako na určitou absurditu. Nemůžu říct, že bych nesouhlasila. Bylo pro mne zajímavé vidět u nás v divadle několik prvních představení české verze hry Venuše v kožichu od amerického dramatika Davida Ivese. S Guyem jsme hráli anglickou verzi skoro rok a potom jsme režírovali Janu Pidrmanovou a Václava Vašáka. Byli jsme nervózní, jak bude české publikum reagovat – budou se smát na stejných místech? Budou se vůbec smát? Bylo velmi vzrušující vidět rozdílné i podobné reakce. Byli jsme šťastní, že i pro Čechy je v představení tolik vtipného.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou historii? Je v ní něco, co vás zaujalo?
Samozřejmě se o ni zajímám! Historie mne vždy zajímala, jedno z mých přání jako malé holčičky bylo stát se průvodkyní/strážkyní parku. Čtu tlustou knihu o české historii a zajímá mě hlavně Libuše, Vlasta, Šárka a „Dívčí válka“. Představa ženských bojovnic je prostě vzrušující. Také příběh o Horymírovi a Šemíkovi je krásný a smutný. Předpokládám, že to jsou spíše legendy. Většina historie této země je pro mne fascinující a bohatá, protože pocházím z velmi mladé země.

Jessica Bonne (uprostřed)
Jessica Bonne

Lidovky.cz: Pijete pivo? Jak vám chutná česká kuchyně?
Dokud jsem se nepřestěhovala, nikdy jsem pivo moc nepila. Pivo je fantastické a miluju černé pivo. Ale když se mi podíváte na prsa, tak byste to neřekli. To je český humor, ne?

Zajímáte se o českou politiku? Jaký na ni máte názor?
Jsem si vědoma, že v evropské politice je v současné době spousta výzev a jsem ráda, že Česká republika je bezpečné a úžasné místo pro život. Sledujeme českou politiku hlavně proto, že spolupracujeme s britskou velvyslankyní Jan Thompsonovou a jsme v kontaktu s přáteli z americké ambasády. Musíme se proto zajímat o dění okolo nás. V divadle je skvělé, že na naše představení chodí lidi nejrůznějšího politického přesvědčení a je to místo, kde se všichni sejdou, společně se smějí nebo pláčou a skvěle se baví.

Český šok

Jak se žije cizincům v Česku? Jsou tu spokojení, nebo jim u nás něco chybí?

Pokud k nim patříte i vy a chcete se s námi podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu internet@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno, národnost, proč jste do Česka přišel a připojte svoji fotografii. Jako předmět zprávy uveďte "Český šok".

Lidovky.cz: Učíte se češtinu? Je pro vás v Česku její znalost nezbytná?
Učím se česky, i když je těžké využívat češtinu každý den. Většina mojí komunikace je v angličtině, a často, když chci mluvit česky s českými přáteli, jsou rádi, že si procvičí angličtinu. Několik babiček venčí pejsky na Žofíně, kam chodím se psem i já. Mým cílem je se naučit česky dostatečně dobře, abych se mohla připojit k jejich skupině.

Lidovky.cz: Po čem se vám v Česku nejvíce stýská? Co má vaše země výjimečného?
Nejvíce mi schází možnost být častěji s mojí rodinou. Mezi jednotlivými návštěvami se snažíme společně skypovat a jsme na Facebooku, ale to není to samé. Samozřejmě jsou oblíbená jídla a věci, které miluju, a jsou k dostání jen v USA: zmrzlina Blue Bell, cajunská kuchyně, barbecue nebo mexické jídlo. Ale nabídka jídel v Praze je každý den lepší a rozmanitější. Moje rodina se sem možná bude muset přestěhovat.

Autor: