24. září 2011 7:00 Lidovky.cz > Cestovaní > Aktuality

Víza v Indonésii aneb
Jak nedávat úplatky

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
Hlavní indonéské město Jakarta. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Hlavní indonéské město Jakarta. | foto: Reuters
Indonésie patří mezi země s největší korupcí na světě. Pokud se vám v zemi tak zalíbí, že si budete chtít opakovaně prodloužit víza, pak se vám nesmyslná byrokracie stane nesmazatelným zážitkem.

Víza do Indonésie

Náš příběh se začal na Indonéské ambasádě v Malajsijském hlavním městě Kuala Lumpur. Tak jako každý turista jsme mohli 30-ti denní víza obdržet za 25$ po příjezdu/příletu do země a poté si je o stejnou dobu za dalších 25$ prodloužit. Celková doba pobytu při tomto typu viz nesmí přesáhnout 60 dní. Pokud chce dotyčný zůstat déle, musí zemi minimálně na 24 hodin opustit a po návratu obdrží za stejných podmínek víza nová. Tento proces se může opakovat stále dokola. My Indonésií projížděli během naší cesty okolo světa, věděli jsme že, nám na to dva měsíce stačit nebudou a nechtěli jsme od tam někam odjíždět a opět se vracet. Proto jsme si předem na ambasádě požádali o druhý typ viz. Turista je obdrží za 50$hned na 60 dní a po uplynutí této doby si je může 4x po každých 30-ti dnech prodloužit. Maximální doba pobytu v krajině je půl roku.

-

V Kuala Lumpur jsme tedy vyplnili všechny potřebné formuláře, přiložili rezervaci letenky, výpis z účtu, dvě pasové fotografie a zaplatili 50$. Věřili jsme, že splňujeme všechny podmínky pro vstup do země. Bohužel nám bylo na druhý den s odvolanimm na vyšší autoritu oznámeno, že víza budou vystavena pouze na 30 dní. Samozřejmě za stejnou cenu 50$. Náš protest se minul účinkem. Pokud nabídku odmítneme, peníze nám vrátí a víza obdržíme až na hranici. Pokud přijmeme, přijdeme o 25$, jež zkonči pravděpodobně v kapsách úředníků, ale budeme moci bez problémů cestovat až 6 měsíců. Nabídkujsme nakonec přijali, ale to jsme ještě netušili, co nás čeká za komplikace při prodlužování víz.

První prodlužování víz

V přístavním měste Dumai na Sumatře jsme už vyplnili pouze příjezdovou kartu s celním prohlášením, dostali do pasu razítko a mohli jsme začít poznávat pro nás další neznámou zemi a kulturu. Po 20-ti dnech jsme se ocitli na Jávě v hlavním městě Jakarta a na tamním imigračním úřadě si vybavovali první prodloužení víz. Museli jsme zakoupit formuláře, matriční známku, nakopírovat všechny dokumenty, doložit dvě pasové fotografie a zaplatit poplatek 25$. Strávili jsme tam dohromady 5 hodin, obešli v celé budově 10 různých přepážek a v neposlední řadě podstoupili i skenování otisků všech prstů a nechali se digitálně vyfotografovat. Byl to zdlouhavý, vyčerpávající a pro nás nepochopitelný postup, ale odešli jsme s novým razítkem a možností cestovat o 30 dní déle.

Jak najít indonéského sponzora

Během této doby jsme se dostali na východ Jávy, kde jsme ve městě Surabaya žádali o druhé prodloužení víz. Kromě skenování prstů a focení byl postup úplně stejný jako v Jakarta - formuláře, matriční známka, kopie dokumentů a pasové fotografie. Tentokrát ale nastal nový problém. Museli jsme doložit potvrzení, že máme indonéského sponzora a to přímo ze Surabaya. Ptali jsme se, jak ho můžeme najít, když jsme ve městě poprvé a nikoho tam neznáme. Úřednice u přepážky nám doporučila, aby jsme se šli projít po ulici, navázali s někým kontakt, spřátelili se a požádali o sponzorství. Jedná se prý pouze o formalitu a může to být kdokoliv. Rady jsme uposlechli, ale nebylo jednoduché někoho přesvědčit. Na formuláři totiž stálo, že sponzor za nás přebírá veškerou zodpovědnost během našeho pobytu v zemi. Dotyčného jsme nakonec našli, ale úřednice ho musela utvrdit o tom, že se jedná opravdu jen o formalitu. Sponzor musel napsat dopis, vyplnit formuláře a doložit kopii "KTP" - indonéský občanský průkaz. Vše jsme odevzdali, druhý den zaplatili poplatek 25$ a odpoledne si vyzvedli pasy s prodloužením víz o další měsíc.

Imigrační úřad potřetí

Pomalu jsme procestovali východ Jávy, přesunuli se přes ostrov Bali na Lombok, kde jsme se v Mataram rozhodli navštívit imigrační úřad potřetí. Tam nás čekal další zdlouhavý proces, který mě donutil napsat tento článek. Vyplnili jsme ještě více formulářů než v Jakarta a v Surabaya, doložili opět matriční známku, 2 pasové fotografie, kopie dokumentů s předešlými vizami i razítky a komplikovaně našli nového sponzora, který musel být tentokráte z Mataram. Celkově už jsme odevzdali 8 pasových fotografií, přičemž už měli dvě digitální s otisky prstů v počítači. Všechny vyplněné formuláře i kopie dokladů jsme museli ještě jednou okopírovat a u přepážky jsme každý odevzdával desky, v nichž bylo vloženo 17 papírů A4. Ten den jsme strávili na úradě 5 hodin a na konci nám bylo sděleno, aby jsme znovu přišli za dva dny odpoledne. Dostavili jsme se na čas a obdrželi obálky, které jsme museli zanést na úřad města, kde měli naše třetí prodloužení víz také schválit. Po jejich doručení jsme očekávali další nové formuláře, ale bylo nám oznámeno přijít opět na druhý den ráno. To jsme dostali do rukou nové obálky, podepsali jejich převzetí a doručili je zpět na imigrační úřad. V tomto případě jsme působili pouze jako poštovní poslíčci.

Předpokládali jsme, že už zaplatíme jenom poplatek 25$ a ještě týž den odejdeme s novým razítkem. Bohužel jsme se mýlili. Nevím co jsme nosili za dokumenty v obálkách, ale na imigračním úradě stále neměli potvrzení souhlasu od starosty. Také vyšlo najevo, že vázne počítačová komunikace mezi danými úřady. Byl pátek dopoledne a že si máme přijít v pondělí. Po této informaci jsem šel rovnou za vedoucím, kde jsem objasnil naší složitou situaci a že už v Mataram nechceme zbytečně trávit další dny. Přislíbil pomoc a my jsme se trochu uklidnili. Čekání bylo nekonečné a ještě jednou jsme museli vše vysvětlovat novému úředníkovi, který nakonec řekl, že nám ani pomoci nechce. Když nás vedoucí viděl po třech hodinách od našeho rozhovoru sedět ještě na úřadě, asi dal někomu pokyn, ať se naše žádost pohne. Zavolali nás k přepážce, zaplatili jsme poplatek 25$, nepříjemný úředník vyplnil formulář, ve kterém se ptali na náboženské vyznání, barvu pleti, očí a vlasů a také na výšku postavy. Pravdivost údajů jsme stvrdili podpisem a otiskem prstů. Po pěti hodinách jsme opravdu dostali zpět pasy s novým razítkem a papír s potvrzením o naší registraci v zemi.

Další důležité odkazy:

Pokud by jsme chtěli podpořit korupci, mohli jsme zaplatit extra 20$ za osobu a celý proces by trval pouze dva dny. Víme o lidech, kteří jsou v Indonésii celý rok, aniž by ji opustili a mají tzv. víza on arrival - první typ víz. Každé dva měsíce zaplatí agentuře od 150$ a ta za ně vše zařídí. Dotyční dostanou vždy víza nová, jako by opravdu odletěli a vrátili se zpět.

Imigrační úřad počtvrté

Po čtvrté a naposledy jsme si žádali o prodloužení na ostrově Flores v Maumere. Na internetovém fóru jsme se dočetli o špatných zkušenostech, nepříjemných úřednících a problémech které dělají. My jsme neměli jinou možnost a museli jsme to podstoupit právě tam. K našemu překvapení jsme tam získali nejpozitivnější zkušenost s imigračním úřadem v Indonésii. V pondělíjsme odevzdali vyplněné a novým sponzorem podepsané formuláře, kterých bylo méně než v Mataram, neposílali nás na jiný úřad a kupodivu nechtěli ani fotografie. Zaplatili jsme poplatek 25$ a v pátek jsme si vyzvedli pasy s posledním razítkem.

Paradoxem pro nás stále zůstává, k čemu taková spousta papírů, když se na každém úřadě vše skenuje do počítače, také zda jsou úřady mezi sebou vůbec propojeny, proč nestačí pouze jeden sponzor a jaký je rozdíl v tom, pokud v zemi cestuji rok a po 60-ti dnech jí vždy na 24 hodin opustím, nebo jsem v ní v kuse a každých 30 dní se ohlásím na imigračním úřadě a musím podstupovat komplikované procedury.

Závěrem doporučení

Pokud se chystáte cestovat po Indonésii delší dobu a nechcete podporovat korupci, vybavte si víza až na hranicích. Naplánujte si cestu tak, aby jste po 60-ti dnech byli poblíž země, například Malajsie, Singapur, Východní Timor, kam by jste mohli na 24 hodin odjet a poté se vrátit. Možná se bude cena letenky, či lodního lístku zdát drahá, ale s přepočtem co zaplatíte za ubytování, jídlo a dopravu během vyřizování víz, vás to vyjde nastejno. Navíc si ušetříte spousty nervů. Mějte v pase alespoň šest volných stránek, protože razítek v Indonésii není nikdy dostatek. Toto je pouze naše zkušenost a každý cestovatel jí může mít samozřejmě jinou.

Luboš Tučný, HedvabnaStezka.cz

  • 1Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz