Na Salaši končí cesta. Vesnička uprostřed nevelkých Chřibů, místní používají spíše označení Buchlovské hory, byla dosud především křižovatkou turistických pěších tras vedoucích na hrad Buchlov či rozhlednu na Brdu.
Od loňského léta má obec se stovkou čísel popisných ale vlastní věž. Co věž, je to rozhledna se vším všudy. Na svahu zvaném Paseky se tyčí dvacetimetrové monstrum. Někomu připomíná rozevřený obří hasák, někdo v ní vidí skokanský můstek na plaveckém bazénu. Architekti ovšem rozhlednu komponovali jako dvě do sebe zakousnuté sedmičky, přičemž jejich vodorovná ramena by dost dobře mohla sloužit jako základna pro ptačí hnízda. Ale slouží jako vyhlídkové plošiny.
  |
„Na začátku stála architektonická soutěž soukromého investora z Přerova, který se rozhodl zhmotnit svou vizi,“ stojí na infoceduli, kterou u paty rozhledny podpírá stojan – jak jinak - stylizovaný do tvaru sedmička.
Železnou, velmi vzdušnou kostru věže obalilo modřínové dřevo. Objektu dodává na zdejší poměry až nečekanou architektonickou kvalitu, byť škarohlídi by mohli tvrdit, že je poněkud naddimenzovaný. Už na první pohled je patrné, že na kompromisy se tady nehrálo. Jen kov, dřevo a dechberoucí výhledy do krajiny.
Buclaté věže velehradské baziliky se zdají na dosah, za nimi se rozlévá Uherské Hradiště a ještě dál jsou vidět vrcholky Bílých Karpat a je-li dobré počasí, zahlédnout lze i Svatý Hostýn.
Výstup do výšin je zdarma, chybí i bufet, kde by od návštěvníků chtěli 95 korun za polévku. „Nestojím o žádnou popularitu ani zviditelnění. Rozhledna je můj dar obci,“ vzkázal regionálním novinářům investor a současně si vymínil, že chce zůstat v anonymitě. Zní to téměř jako schválnost všem eurodotačním pomníkům. Jako sabotáž dotační praxe, kdy si na miliony sáhne jen ten, kdo to umí.
Návštěvník nemusí být investigativním novinářem, aby ve vesnici vypátral, kdo že otevřel vlastní peněženku a vytáhl z ní více než deset milionů korun. Stačí zdvořilý dotaz u starousedlíků a pak už jen poslouchat.
Rodina onoho donátora ze Salaše pochází, peníze však vydělává jinde. Mimo jiné za hranicemi České republiky. A hned z prvního ohledání nic nenasvědčuje tomu, že by se za své podnikání musel stydět. Žádný hazard, žádné zbraně. Zkrátka žádný eticky problematický byznys. Přesto nechce, aby se jeho jméno skloňovalo v novinách, dokonce ani na informační tabuli u rozhledny. A jelikož peníze vytáhl z vlastní kapsy, není veřejně činnou osobou, politické ambice – zdá se - nemá, nezbývá, než jeho vůli plně respektovat.
Ono mu to stejně jen kladné body nepřineslo. Jak známo, doma není nikdo prorokem. „Kdyby každému koupil vlečku dřeva, oceníme to víc. A vyšlo by ho to laciněji,“ říká jeden ze starousedlíků. Z dominanty se totiž stal turistický magnet a o víkendech k němu proudí novodobá procesí. „Dávali tu lišky dobrou noc. To kouzlo kvůli rozhledně trochu utrpělo,“ vysvětluje.
Ano, mohlo by být hůř. Třeba kdyby se o věži doslechl prezident Miloš Zeman a za festovního mediálního krytí by vzal na Salaš děti z Klokánků.
