Spád těchto několika posledních dnů jako by neměl konce. Neboli, už dost a brzdit. Ještě lépe, nemusím ani šlapat na brzdný pedál, jednoduše není již oproti čemu se zapřít. Síla a vůle se vypařila. Zbyla kostra potažená kůží, k tomu vzpouzející se mechanizmus, který z neznámých důvodů stále běží, aniž by hledal zásadní důvod proč. Nejspíš do té chvíle, než dojde zdroj... Pak tma a diody zhasnou.
Udivující český počin na Krásné hoře aneb Jak Holeček vstoupil mezi legendy |
Ano, takto mi probíhaly již ojedinělé nervové záškuby při pochodu, který nebral konce. Přitom jediné uspokojivé a nabízející se finále bylo rozlousknutí hlavy o šutr. Jen si představte, třicátého po ránu slezeme ráno totálně „na hadry“ z kopce. Jsme tak vyřízení, že než stačíte dojíst polívku, už se tam máčí váš nos, jelikož mezitím usínáte. Tak na mateřské doporučení Zahíra se raději svalíte do stanu.
Večer se opakuje dost podobná scéna. Následně za kuropění kolem sedmé už vycházíme k sedlu Gondogoro La, do tak zvaného Ali-Campu. K místu určení se ovšem dostáváme až po patnácti hodinách, jelikož bludný ledovec nás vedl chvíli tudy, pak zase zpět a tak dále. Prostě jsme se motali mezi trhlinami, jak pipky hledající zrní.
Skalní hradba
Další ráno nás budík nemilosrdně žene kilometrovým zvedákem od ledovce do pasu v 5700 metrech. Dobře to okomentoval Háček: „Jakoby jen výšlap na Elbrus.“ Jedná se o jedno z nejmagičtějších výhledů na Karakoram, jež doporučují veškeré průvodcovské brožury, s monumentální pyramidou Ká-dvojky a dalšími špičáky, které si může i „nehorolezec“ takto s nádechem rozhledu vychutnat.
Nicméně následují tříkilometrové kotrmelce do údolí Hushe, kladete si relevantní otázku, zda je vše v souladu k vynaloženému úsilí a není lepší koupit si obrázkovou knihu či zájezd do Egypta. Přesto tato denní etapa končí, až po sedmnácti hodinách a to není zdaleka ještě dokonáno velkolepé finále.
Zápisky horolezce Holečka: Gasherbrum nás pustil dolů, každý náš pohyb je toporný |
Poslední exekuci má na starosti bručící Toyota čekající v Hushe, která nás po doklopýtání schramstne. Jedná se o účinnou drtičku vápenného skeletu, který jediný ještě drží při sobě. Po kontrole, že zbyl pouze prach, nás vyvrhne do mladé noci ve Skardu na prachem pokrytou dlažbu před Hotelem K2. Neboli po 44 hodinách od odchodu z BaseCampu. Rozšláplý šváb proti nám má aspoň důstojnost zbytků. O nás se nic podobného tvrdit nedá. A proč všechno jen? Abychom stihli letadlo domůůůů..... Mohli jsme si to rozdělit na tři nebo čtyři dny, ale to už nikdo nechtěl. Touha byla jasná.
Jinak šoupnul jsem pár aktuálních obrázků z našeho letošního počinku na Géčku. Zaprvé pro nachtivení, šuškandu, drby, konspirace, či fámy, jestli jsme tam vůbec byli.
  |
Prostě to co je pro naši českou dušičku nejbližší. Cestu jsme se Zdenoušem pojmenovali „SATISFACTION !“... Její jméno, a příběh si necháme na příště. Zdravím tedy ještě ze Skardu, kde naše schránky došly opětovně klidu a jejich cáry jsou připraveny k transportu do Evropy. Nejen za pivem, ale i dalšími příjemnými pozlátky křesťanského nebe.
