Rozhodla o tom akce švýcarské nadace New7Wonders, jejíž předběžné výsledky byly zveřejněny na jejích webových stránkách. Definitivní výsledky budou po důkladném přepočítání všech hlasů zveřejněny počátkem roku 2012 na slavnostní ceremonii.
Hlasující volili ze seznamu 28 finalistů, které vybral mezinárodní tým odborníků na přírodu v čele s bývalým šéfem Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) Federikem Mayorem z původního seznamu 77 semifinalistů. Ten byl sestaven na základě předchozího internetového hlasování světovou veřejností.
Vítězné lokality jsou řazeny abecedně.
Amazonský deštný prales, též Amazonie
(Bolívie, Brazílie, Ekvádor, Francouzská Guyana, Guyana, Kolumbie, Peru, Surinam, Venezuela) - oblast v jižní Americe na území sedmi milionů kilometrů čtverečních (les pokrývá 5,5 milionu kilometrů čtverečních). Představuje přes polovinu deštných pralesů Země a zahrnuje největší a nejrůznorodější oblast z tropických deštných lesů ve světě. Její dominantou je řeka Amazonka - největší řeka světa, jež se co do objemu rovná deseti největším řekám světa a čítá asi pětinu světových říčních vod.
Čedžu (Jižní Korea)
Největší (1846 kilometrů čtverečních) jihokorejský ostrov ležící 130 kilometrů od jižního pobřeží země, je vulkanického původu. Jeho součástí je i nejvyšší hora Jižní Koreje, spící sopka Hallasan (1950 metrů nad mořem), kolem níž je 360 satelitních sopek. Na ostrově, jenž obývá asi půl milionu obyvatel, je národní park. Lákadlem jsou v něm malebné vodopády a sošky malých skřítků vytesaných z lávy.
Ha Long (Vietnam)
Malebná zátoka v Tonkinském zálivu. Je jedinečná vápencovými monumenty různých tvarů, které osamoceně ční z moře. Zátoka zaujímá 1553 kilometrů čtverečních a nachází se v ní skoro 2000 ostrůvečků, většinou vápencových.
Vodopády na řece Iguazú (Argentina, Brazílie)
Jedny z největších vodopádů na světě, rozprostírají se v délce 2,7 kilometru v polokruhu a čítají 275 vodopádů, z nichž nejvyšší Ďábelské hrdlo je 80 metrů vysoký. Vodopády Iguazú leží na hranici brazilského státu Paraná a argentinské provincie Misiones a jsou obklopeny dvěma národními parky. Jsou jako subtropické deštné pralesy domovem stovek vzácných a ohrožených druhů flory a fauny.
Národní park Komodo (Indonésie)
Rozkládá se na třech větších indonéských ostrovech - Komodo, Rinca a Padar a řadě malých ostrůvků, na celkové ploše 1817 kilometrů čtverečních (z toho 603 kilometrů čtverečních tvoří pevnina). Byl založen v roce 1980 za účelem ochrany varana komodského, později rozšířen na ochranu dalších druhů.
Národní park podzemní řeky Puerto Princesa (Filipíny)
Leží asi 50 kilometrů severně od města Puerto Princesa na ostrově Palawan. Jeho dominantou je vápencová krasová oblast, v níž teče 8,3 kilometrů dlouhá podzemní řeka, která se vlévá přímo do Jihočínského moře a která je údajně nejdelší svého druhu na světě.
Stolová hora (JAR)
Hora v Kapském městě, jejíž plochý vrchol, připomínající stůl, leží ve výšce 1086 metrů nad mořem a je domovem více než 1470 rostlinných druhů, včetně řady vzácných a ohrožených.
Evropská přírodní krása
Česko v následně vytvořeném užším výběru 28 zastoupení nemělo, protože se do něj nedostala Pravčická brána v Českém Švýcarsku - skončila v semifinále. Podobně dopadlo i slovenské Štrbské pleso ve Vysokých Tatrách. Zástupci Česka a Slovenska v soutěži zůstali jen na seznamu 42 náhradníků sestaveném z nejlepších semifinalistů.
Mezi finalisty se probojovalo několik jiných evropských přírodních krás, například sopka Vesuv v Itálii, Mazurská jezera v Polsku, pohoří Schwarzwald v Německu a hora Matterhorn na švýcarsko-italské hranici. V konečném hlasování se ale žádná z nich neprosadila. Evropa tak nemá podle tohoto hlasování žádný přírodní div světa.
Na seznamu 28 finálových kandidátů nechyběly světoznámé lokality jako národní park Velký kaňon (Grand Canyon) v USA, Mrtvé moře mezi Izraelem a Jordánskem, ekvádorské souostroví Galapágy, Maledivy, Velký bariérový útes v Austrálii, ale také nejvyšší hora Afriky Kilimandžáro.
