Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

5 měsíců v divočině. Denně musela překonat desítky kilometrů, aby si splnila svůj sen

Cestování

  6:42
Ještě před rokem byla Monika Benešová bledou pacientkou v nemocnici. Čekala, jak krutou diagnózu jí lékaři řeknou. Vzduchem létala Crohnova nemoc nebo ulcerozní kolitida. Přes rok měla obrovské střevní problémy, bála se chodit mezi lidi a zhubla přes deset kilo. Pak ale řekla dost a rozhodla se projít Pacifickou hřebenovku. Jednu z nejtěžších pěších tras na světě, dlouhou téměř 4300 kilometrů. Cesta vede v divočině, zcela mimo civilizaci. Monika ji šla 5 měsíců i s alergiemi na lepek, mléko a sóju. Prvních pár týdnů bylo hodně těžkých, ale nevzdala se a loni v listopadu úspěšně došla do cíle.

Cesta vede v divočině, zcela mimo civilizaci. Monika ji šla 5 měsíců i s alergiemi na lepek, mléko a sóju foto: Monika Benešová

Lidovky.cz: Co tvou nemoc vyvolalo?
Můžu si za to z velké části prostě sama. Hlavním  spouštěčem byl stres. Já sama jsem se pod ten stres dostávala. Pociťovala jsem obrovskou nervozitu, tím pádem jsem hodně zmatkovala a nedodržovala zdravou životosprávu. Přes den jsem si neudělala čas na jídlo a dojídala se pozdě večer. Tělo dávalo signály, střeva to vydržela dlouho, ale pak mi to „omlátila“ o hlavu.

Pacifická hřebenovka (PCT)

PCT je dálková turistická stezka na západě Spojených států. Prochází z větší části pohořími Sierra Nevada, Cascade Range. Stezka vede od hranice s Mexikem na jihu po Britskou Kolumbii v Kanadě, její trasa vede přes státy Kalifornie, Oregon a Washington. Stezka je 4286 kilometrů dlouhá a prochází přes 25 národních lesů a 7 národních parků. Absolvování PCT trvá 6-8 měsíců. O Stezce byl v roce 2014 natočen film,který se jmenuje Divočina.

Lidovky.cz: Jak jsi střevní problémy v té době řešila?
Myslela jsem si, že mám střevní chřipku, ale dlouho se to nelepšilo, takže jsem šla k lékaři. Diagnostika střevních problémů je ale hodně složitá, protože s nimi může být prakticky cokoliv. Jízda autobusem a metrem pro mě byla tenkrát úplně nereálná. Říkám to upřímně, nevěděla jsem, co se kde může stát. Kde se mi může udělat špatně. Na toaletu jsem lítala třeba i 20 nebo 30 krát za den. Samozřejmě to odnesla i psychika a já se začala bát chodit mezi lidi. Měla jsem zmapované snad všechny toalety po cestě do práce. Přesto jsem se snažila trochu fungovat, alespoň po pracovní stránce.

Lidovky.cz: Jak dlouho jsi střevními problémy trpěla?
Rok. Přirovnala bych to k roční střevní chřipce.

Lidovky.cz: Co ti lékaři nakonec diagnostikovali?
Po kolonoskopii a dalších vyšetřeních mi zjistili alergii na lepek, mléko a sóju. V tu chvíli jsem musela razantně změnit životosprávu a snažila jsem se srovnat se i psychicky. Radila jsem se s výživovou poradkyní, co mám jíst. Problém je i ten, že když v dané potravině není mléko, tak je tam lepek. Ale v dnešní době už se dají samozřejmě sehnat potraviny, které jsou bez mých alergenů.

Pacifická hřebenovka byla oficiálně dokončena v roce 1993.

Lidovky.cz: Podnikla jsi ještě nějaké delší cesty před Pacifickou hřebenovkou (PCT)?
Před PCT jsem šla pouť do Santiaga de Compostela (Camino de Santiago). Ta cesta je samozřejmě o něčem jiném, jelikož neustále potkáváte lidi a jste v civilizaci. Nikdo o tom nevěděl, ale Camíino byla vlastně zkouška, jestli na hřebenovku mám psychicky i fyzicky. To bylo poprvé od diagnózy, kdy jsem byla sama daleko od rodiny a přátel. V Santiagu jsem si řekla, že do Ameriky pojedu a alespoň to zkusím. 

Lidovky.cz: Jak dlouho bylo tvým snem hřebenovku jít?
PCT jsem chtěla jít dlouho, ale vždycky jsem to v sobě odkládala. Pořád jsem hledala omluvy, proč nejít. Je mi jasné, že většina lidí se nemůže na půl roku sebrat a jet pryč, jelikož mají závazky: hypotéku, rodinu. Vím proto, že musím být vděčná za to, že jsem na těch několik měsíců odjet mohla. Věřila jsem, že cestou znovu najdu sama sebe a svoji vnitřní sílu. Neřešila jsem, kolik kilometrů ujdu. Výhra byla to, že jsem přestala sedět doma, sebrala zbytek svých sil, odvahu a odjela.

Lidovky.cz: Nebyl to z tvé strany úplně jiný pohled na věci? Nic neočekávat?
Já prostě cítila, že nemohu jen být doma, litovat se a čekat, co se stane. Musela jsem jít nějak dál.

Lidovky.cz: Jak probíhala tvá příprava před Pacifickou hřebenovkou?
Sešla jsem se s lidmi, kteří cestu úspěšně zvládli. Jeden z nich došel hřebenovku jako první Čech a souhlasil s tím, že mi poradí. Řešila jsem s ním vybavení, protože má outdoorový obchůdek. Informací o hřebenovce je plný internet, ale bylo skvělý vidět někoho, komu se to celé povedlo. Dodal mi odvahu i motivaci.

Lidovky.cz: Nejdražší část tvého vybavení?
Spacák, stan a krosna. Bylo to drahé, ale do těchto věcí se opravdu vyplatí investovat.

Výstup na nejvyšší horu Ameriky. Na Mount Whitney musela Monika zahajovat...
Zasloužená odměna. Typické americké lívance.

Lidovky.cz: Kolik peněz tě stála celá cesta?
Nedokážu to říct úplně přesně, ale celková částka se pohybovala v desítkách tisíc. Hodně záleží na tom, jak se celý trail pojme. Bylo spousta hikerů, kteří ve městech přespávali v hotelích a chodili do restaurací. Já si ale ve městech nakupovala v obchodech a spala venku, takže jsem hodně ušetřila. Ani jedna varianta ale není samozřejmě špatně.

Lidovky.cz: Jak dlouho jsi na tu cestu šetřila?
Pracovala jsem od střední a průběžně jsem šetřila. Taky jsem neměla žádnou hypotéku ani žádné jiné závazky, tím pádem jsem ušetřené peníze mohla investovat do svého snu, ale teď zase zpátky do práce (smích).

Lidovky.cz: Nechceš svou cestu a zkušenosti nějak publikovat? Kniha, blog?
Hodně lidí se mě ptá na knihu. Uvažuji o tom a nechám to jako překvápko. Blog jsem v průběhu cesty nepsala, odstřihla jsem se od internetu. Byla jsem jen občas na skypu s rodiči.

Lidovky.cz: Jaká byla tvá kondice před PCT?
Snažila jsem se připravit, ale kondice prostě nebyla ideální. Vlastně jsem byla nejslabší na trailu, pořád jsem měla střevní problémy, neměla jsem dost energie a navíc jsem měla spoustu puchýřů. Takovou tu pravou kondici jsem hledala až v Americe. Tam byl první měsíc opravdu náročný. Trail je podle mě hlavně o hlavě, na fyzickou zátěž si člověk zvykne po měsíci. Šlo o to najít svou vnitřní sílu, kterou má každý z nás.

Lidovky.cz: Jaký byl tvůj běžný jídelníček na cestě?
Záleží na tom, v jaké oblasti jsem se právě nacházela. Začínala jsem v poušti a tam mi bylo ještě špatně a má střeva moc potravin nebrala dobře. Jedla jsem kuskus a po nějaké době jsem začala jíst i bramborovou kaši nebo čtvereček čokolády, což mě vystřelilo na měsíc(smích). Na snídaně jsem měla obvykle různé druhy kaší. Snažila jsem se vyhýbat instantním potravinám, jelikož můj žaludek to nebral dobře.

Lidovky.cz: Kolik párů bot jsi za cestu zničila?
Čtvery.

Lidovky.cz: To je hodně?
Myslím si, že jsem v normě. Celý trail jsem šla v běžeckých botách a za nic bych je nevyměnila. Rozšlápla jsem si nohy, takže se mi zvětšily až o čtyři čísla, proto jsem si na následujících zastávkách musela kupovat větší boty (smích). Po trailu jsem doufala, že se mi nohy zase zmenší, protože by se mně asi báli i kluci, když bych sundala ponožky.

Lidovky.cz: Už se ti nohy zase zmenšily?
Ještě ty prsty jsou větší než bych chtěla, ale pomalu se to dostává do normálu

„Věřila jsem, že cestou znovu najdu sama sebe a svoji vnitřní sílu,“ řekla Monika Benešová.

Lidovky.cz: Jak náročná byla hřebenovka po administrativní stránce?
Je to hodně zařizování a formalit. Začíná se permitem, což musí udělit PCT organizace, která povoluje start padesáti lidem za den z mexické hranice. Potřebujete mít konkrétní datum, takže musíte vyplnit formuláře a dotazníky. Dále jsou nutné samozřejmě letenky, povolení pro vstup a pobyt v Kanadě a vízum, které jsem měla na šest měsíců.

Lidovky.cz: Kdybych chtěla jít Pacifickou hřebenovku, kterou největší radu bys mi dala?
Užij si to! Neřeš, jestli dojdeš do cíle ani lidi, kteří tě budou odrazovat. Pokud to opravdu chceš, tak seber batoh, odvahu a běž. Ano, každý den tam člověk s něčím bojuje, ale cesta tě učí být silnější. V těch nejkritičtějších situacích člověk zjistí, jak mocná je psychika. Jak si dokáže silami sáhnout na dno a přesto jít dál.

Lidovky.cz: Třeba sněhová bouře?
Ano. Stalo se to v pohoří High Sierra. Chytla mě velká sněhová bouře a ještě k tomu jsem ošklivě spadla. Byla jsem mimo civilizaci a musela jsem jít hned dál, protože v té oblasti se to hemžilo divokými zvířaty. Neměla jsem ani dostatek jídla, abych si tam někde na dva dny lehla do sněhu. Tam jsem myslela hlavně na svoje rodiče.

Lidovky.cz: Byla jsi na zvířata připravená, co se obrany týče?
Dopředu jsem věděla, jak se má člověk v těchto situacích zachovat. Nesmíte dát najevo, jak velký máte strach, zvíře to vycítí. Takže neutíkat, nezmatkovat a vnitřně se zklidnit. Potkala jsem hodně zvířat, medvědy, tarantule, chřestýše. Psychicky jsem asi nejvíc vyrostla, když jsem stala blízko pumy. Koukala jsem na ni a věděla jsem, že jestli musím být v životě někdy silná, je to teď.

Lidovky.cz: Je pro tebe horší tarantule nebo puma?
Záludná otázka. Puma je nebezpečnější, takže je samozřejmě horší, ale mám fobii z pavouků. Když jsem byla v poušti, tak tarantule šla mým směrem a já běžela zpátky dolů z kopce. Ten jsem pak samozřejmě šlapala zpátky. Potom jsem ještě nějaké pavouky potkala, ale šla jsem jim z cesty já. Přeci jenom jsem byla domově zvířat, tak jsem se podle toho musela chovat.

Lidovky.cz: Viděla jsi na cestě hodně odpadků?
Vůbec. Hikeři si váží, že Pacifickou hřebenovku můžou jít, tak se podle toho taky chovají. Odpadky každý táhne s sebou, i kdyby to mělo být týden. K přírodě se tam každý choval s velkou úctou.

Lidovky.cz: V jaké fázi jsi nejvíc psychicky vyrostla? Byla to samota?
Fází bylo několik, kdy jsem psychicky vyrostla a samota byla určitě jednou z nich. Úplně sama jsem byla poslední tři týdny a to už jsem byla hodně fyzicky i psychicky unavená. Volala jsem mým rodičům, kteří na dálku cítili, jak moc je potřebuji. Prožívali se mnou každý další kilometr, cíl je hlavně jejich.

Lidovky.cz: Co lidé na cestě a ve městech, pomáhali ti?
Hodně, Američani jsou na hřebenovku právem pyšní. Kolikrát se stalo, že na mě čekali u cesty a svezli mě do města, abych nemusela stopovat. Byl to pro mě zázrak, že člověku, který je špinavý od hlavy až k patě, pomáhají. Někteří nám uvařili večeři a povídali si. Chtěli znát můj příběh a povzbudili mne, abych to nevzdala.

Před PCT jsem šla pouť do Santiaga de Compostela (Camino de Santiago).

Lidovky.cz: Co ti hřebenovka vzala a naopak dala?
Na cestě jsem se musela vzdát pohodlí, ale začala jsem si mnohem víc vážit maličkostí. Přestala jsem bojovat se svoji nemocí a dokázala jsem ji přijmout jako svoji součást. Naučila jsem se znovu věřit sama sobě. Víc si život užívám a jsem díky hřebenovce otevřenější. I když na cestě byl každý den hodně těžký, já byla silnější, šťastnější a zdravější, a to jsem i po návratu. Jsem  to zase já.

Lidovky.cz: Baví tě po trailu ještě chodit pěšky?
Baví. Po návratu jsem si dala pauzu a paradoxně mi natekly nohy. Teď už je to lepší, takže chodím běhat a ráda se procházím, i když to už není přes třicet kilometrů. Snažím se udržet v kondici.

Lidovky.cz: Nejhezčí úsek cesty?
Každý úsek je něčím krásný, jedinečný a hodně těžký. Nejvíc mi i přesto přirostla k srdci High Sierra, což je nejvyšší pohoří v Americe (mimo Aljašku). Tam jsem zdolala i nejvyšší horu Mount Whitney, která měří přes 4400 metru. 

Lidovky.cz: Nepřipadá ti teď česká příroda nudná?
Úplně naopak. Do Česka jsem se ještě víc zamilovala. Po návratu do Nového Města na Moravě, kde bydlím mi, se mi tamní příroda zdá ještě krásnější. Celá česká příroda je jedinečná.

Lidovky.cz: Šla bys PCT znovu?
Zatím ne, protože to byl tak silný zážitek. Potřebuji čas si to všechno uvědomit. Do Ameriky na trail se ale vrátím. Chci pomáhat ostatním lidem, kteří budou na trailu bojovat. Cítím příjemný závazek oplatit hřebenovce a tamním lidem, jak mi změnili život.

Lidovky.cz: Co je pro tebe momentálně jedna z nejdůležitějších věcí v životě?
To, že znovu věřím...Věřím v odvahu a obrovskou vnitřní sílu. Našla jsem ji na hřebenovce, kde jsem se musela spolehnout pouze sama na sebe. Celá moje cesta je jeden obrovský zázrak. Já před cestou nemohla jíst skoro nic, teď mohu jíst mnohem víc. Jsem psychicky mnohem silnější a vyrovnanější. Vím, že dokážeme zvládnout cokoliv, pokud to opravdu chceme. Po cestě vím, že jedna z nejbolestivějších věcí je někdy vstát a jít dál. Ale teď taky vím, že to stojí za to. 

Lidovky.cz: Jsi přesvědčená, že možné je téměř vše, pokud si to člověk srovná v hlavě?
Ano, jsme opravdu silní. Můžeme zvládnout cokoliv. Jsem moc vděčná za to, že můj sen mi změnil život.

Lidovky.cz: Jaké jsou ty další?
Do budoucna bych si přála svoji vlastní a zdravou rodinu.

Autoři:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!