15. května 2018 6:15 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

Američané nebyli schopni pochopit pomlázku a čertovu roli, říká Češka

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 3Diskuse
Beáta Pilná | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Beáta Pilná | foto: Denisa Dlabová

Beáta Pilná se do Spojených států amerických přestěhovala s celou rodinou v roce 2011 a po dvou letech se vrátila. „S typickým českým humorem, který je ironický, místy až sarkastický a já jej osobně miluji. Jakkoliv jsem se snažila, nebyla jsem tam tímto způsobem vůbec vtipná,“ říká.

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování?
Naprosto přesně, na to se opravdu nedá zapomenout! Musím předeslat, že do USA jsme odcházeli celá rodina s tříletým synem a nikdo z nás nehovořil anglicky. Nejprve jsme do Kalifornie přiletěli já a manžel a po 14 dnech moji rodiče se synem. První den jsem byla schopná maximálně si pronajmout vůz, nakoupit základní potraviny a začít zjišťovat, jak je to vlastně s našimi vízy. „Ve státech“ jsem se ocitla jako správný český „nadutec“ s přesvědčením, že všichni Američani jsou „hloupý a tlustý“ a že pro nás nic nemůže být až tak velký problém. Realita mě ale doběhla už doslova po pár dnech. A stačilo k tomu směšně málo: naplnit pračku a chtít ji zapnout, nebo se pokusit obsloužit jiné domácí přístroje, nebo… Problém - a často velký - byl zkrátka zpočátku téměř se vším. První tři měsíce v USA byly pro mne obrovskou školou pokory. Naučit jsem se toho musela opravdu hodně. Bylo to natolik náročné období, že si je už skoro nepamatuji.

Lidovky.cz: Co vám ulpělo v paměti?
Když se mi podařilo i díky mé americko-slovenské kamarádce najít školku, jež byla ochotná mého syna přijmout. Jako by to bylo dnes, když můj tehdy tříletý syn stál ztracený uprostřed velké třídy, díval se na mne svýma nevinnýma očima a zděšeně říkal: „Maminko, já jim nerozumím!“ Tíseň, kterou ke mně tehdy vyslal, byla zdrcující.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazila?
S typickým českým humorem, který je ironický, místy až sarkastický a já jej osobně miluji. Jakkoliv jsem se snažila, nebyla jsem tam tímto způsobem vůbec vtipná.

Lidovky.cz: Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Myslím, že nejvíce mé americké kamarády překvapil náš velikonoční zvyk – pomlázka a hlavně její použití. Naprosto nebyli schopní pochopit, proč bijeme ženy! Považovali to za násilné a nevhodné. Stejně tak nechápali našeho Mikuláše, přesněji roli čerta. Tohle strašení „zlobivých“ dětí naprosto „nebrali“, vnímali ho jako špatné a zlé.

Lidovky.cz: Zvažovali jste, že byste v USA nebo jinde v zahraničí zůstali?
Díky mnoha okolnostem jsme se už vrátili do Česka. A musím se přiznat, že ale návrat byl asi stejně náročný jako odchod, protože Amerika naši celou rodinu hodně změnila. Za sebe můžu dokonce říct, že někdo jiný odešel z Čech a někdo jiný se sem vrátil. Pobyt v USA mě hodně ovlivnil ve všech oblastech, osobně i pracovně. Jsem dnes tolerantnější a mnohem svobodnější. Hodně věcí jsem přehodnotila a začala novou profesní etapu. S mužem jsem založila DEGIRANS SE, společnost, která s pomocí investorů podporuje obecně prospěšné projekty se zaměřením na udržitelný rozvoj. V našem portfoliu máme zejména projekty z oblasti sociálního podnikání, co-workingu a ochrany životního prostředí. Naší ambicí je inspirovat veřejnost k vědomému snižování uhlíkové stopy. Zkrátka, co se týká životních hodnot a názorů, včetně osobní image, jsem se hodně posunula. Dokážu už být mnohem víc v souladu sama se sebou… Za velkou louží jsem se také – paradoxně - naučila opět často používat dobrý den, na shledanou, děkuji a prosím. Tedy zdvořilá slova, jež z řeči a komunikace Čechů bohužel pomalu mizí.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybělo?
V mém případě to byl a vždy je, když někam na delší dobu odjedu, český chleba.

Lidovky.cz: Uvařila jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Ano, připravila jsem jim bramborový salát a svíčkovou. Moc jim chutnaly.

Lidovky.cz: Učíte děti od narození více jazykům?
Mám dva syny. Starší syn je bilingvní a mladší mluví zatím pouze česky, nicméně angličtině plně rozumí.

Lidovky.cz: Jaké byly první asociace, které jste v cizině slyšela, když jste řekla, že jste z Česka?
V lepším případě Petr Čech, Jaromír Jágr, pivo a Václav Havel. V horším případě si mysleli, že moje domovina je někde v Rusku či Jugoslávii.

Lidovky.cz: Sledujete americkou politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Ano, sleduji. Jakkoliv se zdá, že americká politika je příliš ostrá ve výrazech, musíme jí přiznat to, že je účinnější. A politická kultura v USA se od té naší liší zásadně! Především ve schopnosti Američanů (samozřejmě hlavně voličů) použít všechny dostupné prostředky k prosazení vlastního názoru. Nesouhlasí se zákonem podepsaným prezidentem? Tak ho prostě dají k soudu! Proč? Protože vědí… Zkrátka, dobře znají obsah pojmu osobní odpovědnost. A my Češi? Vymezení, či vyslovení politického názoru a konstruktivní diskuse je nám stále hodně cizí, ty jsme se ještě nenaučili. Ale už se alespoň o to snažíme.  Politická situace v celém světě se poměrně polarizuje a je dobré sledovat politické lídry celoplošně, ať už s nimi souhlasíte či nikoliv. Osobně velice ráda sleduji především Madeleine Allbrightovou a její postřehy.

apeAlena Pecháčková
  • 3Diskuse