Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Když jsme přijela do rodiny, byla jsem jako malé vystrašené kuřátko, co si musí zvykat na novou kulturu, vypořádat se s jazykem, naklonit si dítě i rodiče na svojí stranu - a to může být nadlidský úkol. Zatímco jsem se vypořádávala s těmito otázkami, přišel pro mě největší šok. Žiji v oblasti, která byla postižena hurikánem Sandy. Naše město nebylo tolik poničené jako ta pobřežní, přesto jsme byli bez elektřiny, na šest dní. Byla jsem poprvé od svojí rodiny a najednou jsem od ní byla odstřižena úplně. Nemohla jsem s nimi skypovat, byla mi zima a jeden den trval jako jindy tři. Prošla jsem si homesickem, s pláčem jsem přemýšlela nad odletem domů. Přesto jsem to vydržela, navázala krásný vztah s miminkem i rodinou, takže mně paradoxně v začátcích hurikán pomohl.
Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Největším překvapením pro Američany je dochvilnost. Nenechte se plést - oni sami o sobě rádi tvrdí, jak jsou dochvilní. Na školení nám bylo vštěpováno do hlavy, že každý Američan přijde minimálně o 5 minut dříve - na tom není nic divného, na to jsme přece zvyklí. A zatímco já jsem opravdu vždy přišla s předstihem, postupem času jsem zjistila, že dochvilnost je vlastnost, která v USA nikomu nic neříká. Můj „host dad“ mi řekl, že v životě nezažil, že by někdo přišel pokaždé včas. A to vlastní firmu se zaměstnanci.
Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Do Češka se vrátit musím. Pobyt au-pair v USA je dělán maximálně na 2 roky. Momentálně zvažuji své možnosti, co dál. Nemohu říct, že bych státům absolutně propadla - něco tu funguje mnohem lépe než u nás doma, nad jinými věcmi zůstává rozum stát.
Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Chybí mi rohlík. Jejich pečivo je sladké. Oni celkově mají všechno otočené - to, co člověk očekává sladké je slané a naopak. Nevařila jsem tu. Moje rodina by to neocenila - mají rádi lehká jídla a s českými knedlíky bych je nejspíše udusila.
Češi v ciziněSledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám. Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě". |
Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Inu... zeměpisná vzdělanost nepatří mezi priority Američanů. Obvykle se setkávám s tím, že absolutně netuší kam mne zařadit. Ti vzdělanější si vzpomenou na Československo, pár z nich má v hlavě Terezín a Hitlera. Ti zcestovalejší naopak obvykle slyší na Prahu. Opravdu se světem nese, jak krásné a kouzelné město to je. Ale abych neubližovala Američanům - jsem tu v kontaktu s dívkami z Německa, Polska. A bohužel od obou národností jsem se dočkala dotazu:„A kde leží Česká republika? Jaké máte sousedy?“
Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Politiku sleduji jen povrchně. Sledovala jsem volby prezidenta, kdy jsem měla možnost být svědkem několika diskuzí skutečných Američanů. Mnoho z nich se drží tradic svojí rodiny a nezajímají je volební programy. Stejně tak se nechají nalákat na hezké slovo - stejně jako Češi.
