Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Překvapilo mě, jak málo lidi chodí mimo centrum města pešky. Na silnicích se loudaly kolony aut, ale chodníky byly prázdné. Tenkrát to byl velký rozdíl oproti Čechám, ale vím, že za posledních 20 let v Čechách aut dramaticky přibylo, a tak by mě dnes možná stejná věc ani nenapadla. Já osobně raději chodím pešky, pokud to vzdálenost dovoluje.
Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Pro Angličany je neobvyklých českých zvyků celá řada. Já bych ve stručnosti zmínila asi jen tři z nich: přezouvaní, houbaření a odmítaní jídla ze slušnosti.
Míla FürstováMíla Fürstová se narodila v Československu a je jedním z největších talentů, které se v posledních letech objevily v oblasti uměleckého tisku. Do Anglie odcházela ve 20 letech a je jednou z mála českých umělkyň, kterým se podařilo prosadit v zahraničí. Během uplynulého desetiletí vystavovala ve více než 20 sólových projektech v mnoha zemích včetně Británie, USA, Francie a České republiky. Během této doby získala řadu ocenění a její práce se objevily v mnoha mezinárodních publikacích. Její díla si pořídily prestižní soukromé a veřejné sbírky včetně Královské sbírky, V&A a Museum of London. Veřejnosti je známá jako autorka bookletu k albu Ghost stories britské skupiny Coldplay. Letošní rok je ve znamení jejího uměleckého „návratu domů“, spolupracovala na projektu přeměny reklamních orlů Mattoni u dálnic na umělecká díla a realizaci jejího návrhu je možné vidět u Velkého meziříčí. Na podzim chystá v Pražské galerii Miro výstavu k příležitosti premiéry celovečerního dokumentu režiséra Petera Hirjaka Míla Fürstová: Wings For Coldplay. Se svým britským manželem a dvěma dětmi žije v anglickém Cheltenhamu. |
Pro přezouvání Angličani nemají ani ve svém jazyce jednoslovný výraz. Nejenom, že se nepřezouvají doma, ale dokonce, když vezmete malinké dítě do školky či školy (povinná školní docházka je od 4 let), tak ho tam celý den nechají v těch samých botách, ve kterých třeba prošlo deseti kalužemi. Já si po příchodu domů vždy sundám boty. Ráda chodím bosa a máme téměř všude světlé koberce. Můj manžel se snaží respektovat české zvyky a rovněž si venkovní boty doma zouvá. Svěřil se mi ale, že to pro něj není lehké, že si bez bot doma připadá jako nahý a že bačkory určitě nechce. Takže teď nosí doma venkovní boty, které jsou jenom na doma.
V mojí české rodině jsme všichni vášniví houbaři. Krátce po mém příjezdu do Británie jsem byla se skupinkou místních lidí na procházce v lese. Najednou jsem zahlédla v mechu pravého hřiba. Uprostřed konverzace jsem skočila do houští a vítězoslavně jsem všem ukazovala svůj úlovek. Byla jsem nadšená a trvala na tom, že všichni musí hledat od hříbka „bráchu“. Rejdila jsem pod stromy jak posedlá, zatímco Angličani se rozpačité usmívali. Po cestě domů jsem seděla v autě se svým úlovkem a strašně se mi stýskalo po skupinové české houbařské euforii.
Byla jsem v Anglii teprve pár týdnu, když mě můj tehdejší partner (Angličan) vzal na dlouhý výlet z jihu na sever na návštěvu své rodiny. Jeli jsme autem asi 6 hodin a on sám neměl nějak hlad, zato já byla hladová jak vlk už v polovině cesty. Přijeli jsme do domu jeho bratra a nějakou dobu se sedělo jen tak, zatímco já omdlívala hladem. Asi po hodině nám naši hostitelé nabídli jídlo. Já ze slušnosti odmítla a doufala, že mi ho nabídnou znovu. Angličani mi naopak nechtěli vnucovat něco, co nechci. To byla velká lekce.
Lidovky.cz: Chcete se do Česka někdy vrátit?
Já to cítím tak, že jsem vlastně z Česka nikdy úplně neodešla. Jsem v neustálém kontaktu se svojí českou rodinou a své dvě děti vozím do Česka při každé příležitosti. Oni Česko milují. Nikdy jsem tady ale nepracovala jako umělec, moje tvořivé pracovní zázemí je tady v Anglii a vím, jak vše funguje. I proto mě potěšila nabídka spolupráce na projektu přeměny reklamních orlů Mattoni na umělecká díla. Práce s uměním v české krajině byla příjemná změna, trochu takový návrat domů. Na podzim se také chystá moje pražská výstava a premiéra dokumentu o mé spolupráci s kapelou Coldplay. Z toho mám radost.
Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařila jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Dlouhá léta mi v Anglii chyběl český chleba. Létala jsem z Čech do Británie s kufrem, ve kterém byly čtvery šaty a šest bochníku českého chleba. Dnes se už v Anglii pomalu zlepšují a dá se koupit i chleba, který nemá chuť vaty. Já ale na české potraviny nedám dopustit. Před par týdny jsem letěla na otočku do Česka na tiskovou konferenci právě k projektu přeměny reklamních nosičů na umělecká díla. Letěla jsem nalehko a jako dáma. Zpět jsem se vracela s 25 kilogramy nejrůznějších pochoutek od mých rodičů, včetně 50 čerstvých vajec od jejich slepic!
Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Máme dvě malé děti. Manžel je Brit. V Anglii mluvíme většinou anglicky a v Česku česky.
Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Nejčastěji asi slýchám, že Praha je výjimečné krásná. Někdy lidé mluví o skvělém a levném pivu, o Martině Navrátilové, o Emilu Zátopkovi či o krásných českých ženách.
Češi v ciziněSledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám. Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě". |
Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Britskou politiku sleduji v rámci možností, ale přiznávám, že o té české vím momentálně méně, protože v Česku nežiji. Jako takový základní politicky rys tady v Británii vnímám velmi ostrou netoleranci vůči jakékoliv formě korupce. Smysl pro „fair play“ je myslím opravdu součásti místní mentality. Začíná to tím, že lidé stojí ukázněně fronty na autobus městské dopravy tak, aby pořadí nástupu bylo férové. A to se právě odráží i v té politice.
