Australané vnímají králíky spíše jako mazlíčky než jídlo, říká Češka

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Můj příchod do Austrálie nebyl příliš těžký. Čekal tu na mě můj manžel, tehdy ještě přítel, který je Australan, a tak jsem se tu velmi rychle zabydlela. Je těžké zevšeobecňovat, ale velice se mi líbí pohodový přístup Australanů k životu. Také jsou vstřícní a ochotní a zároveň velmi společenští. Skutečně se zajímají o to, odkud jste a čím se vaše země liší. Lidé tu pocházejí ze všech koutů světa, takže málokdy se někdo pozastaví nad mým přízvukem či dokonce češtinou.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazila? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Ráda vysvětluji cizincům naše tradice a zvyky. Především Velikonoce sklízí velký úspěch. Když vyprávím, jak se chodí hodovat od domu k domu s pomlázkou, řada Američanů to považuje za barbarské. Australané se smějí a muži často podotknou, že se měli narodit v České republice. Asi nejtěžší byl pro mě první pobyt v zahraničí. Přicestovala jsem do americké rodiny, kde očekávali, že se ihned zabydlím. Ukázali mi lednici a kuchyň, prohodili to své “Help yourself” a v podstatě mysleli “vem si tu k jídlu co chceš a kdy chceš”. Připadalo mi strašně neslušné někomu cizímu lézt do lednice. Doma jde člověk na návštěvu a je mu jídlo nabídnuto. Mé první dny ve Státech byly poznamenány nedobrovolnou hladovkou, čemuž se dodnes všichni smějeme.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Kvůli manželově práci jsme se rozhodli usídlit v Austrálii. Nicméně oba máme Českou republiku rádi a občas žertujeme, že se v důchodu přestěhujeme do Prahy. Musela jsem procestovat několik zemí, než jsem pochopila, že Česká republika je skutečně dobrá země. Kdo ví, třeba jednou v Praze na několik let skončíme.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Docela mi v Austrálii chybí velký výběr podmáslí a kefírů, který máme doma. A také pečivo nadívané tvarohem nebo mákem. To tu v tradičních pekárnách prostě chybí. Česká tradiční jídla moc nevyvařuji, ale náš bramborový salát nebo guláš vždycky sklidí úspěch. Několikrát jsem navrhovala známým, že bych koupila králíka z farmy a udělala jej na divoko. Mám na to výborný rodinný recept. Většinou se lidé vyděsí a odvětí, že měli králíka jako mazlíčka, když byli malí, takže by jej rozhodně nemohli pozřít.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Mám roční holčičku a v srpnu čekáme další přírůstek do rodiny. S manželem mezi sebou komunikujeme anglicky, ale s malou mluvím pouze česky. V tuto chvíli dokonce rozumí víc česky než anglicky. Má maminka nám vždy přiveze české knížky, takže hodně čteme a povídáme si. Díky volně dostupné hudbě na Spotify také posloucháme české písničky a pohádky pro děti, ale s televizí zatím vyčkávám, až bude o něco starší. Je na čase, abych jí tady našla nějaké české kamarády. Až bude větší, zkusím ji přihlásit do české víkendové školy, kterou pořádá zdejší Sokol.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Ve Spojených státech lidé často používali Československo místo Česká republika. Někteří lidé reagovali tím, že mi hrdě oznámili, že před několika lety byli v Moskvě nebo ve Frankfurtu. Vzdálenost a s tím související kulturní rozdílnosti ve Spojených státech moc neznamená, ale v Evropě je to zásadní. Mladí lidé také moc netušili, kde naše země je. Jedna studentka vysoké školy v Bostonu vážně pronesla, že tam u nás v Africe se pořád bojuje. Australané jsou na tom lépe. V řadě případů ví, že jsme republika, a mnoho z nich mělo šanci navštívit Prahu, dokonce i Český Krumlov a Kutnou Horu. Tím, že je Austrálie tak vzdálená od Evropy, lidé často vyrazí na dlouhé dovolené a snaží se procestovat co nejvíce zemí.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Po pravdě řečeno, mně politika jakékoli země přijde tak trochu jako Kocourkov. Něco se slíbí, něco jiného se udělá, příště se zvolí někdo jiný a jede se dál. Nicméně každá země se zabývá jinou problematikou. Austrálie hodně řeší přistěhovalectví, kulturní rozdílnosti a rovnoprávnost mužů a žen a menšin. A jednou za čas se vždy diskutuje, zdali by Austrálie přeci jenom neměla být republikou a zvolit si svého prezidenta. To by pak ale Australané nemohli mít volno na Den královniných narozenin. Podle mého názoru je to pádný důvod k zamyšlení.