Bohem potopené zlaté město: staré zavalené doly i temné jezero v močálech

Zlatým Horám daly jméno Bělá, Olešnice, Zlatý potok, Opavice, Opava a desítky dalších zlatonosných potoků a říček. Má se za to, že zdejší zlatá ložiska znali už Keltové, ale teprve v první polovině 13. století vznikla na rýžovištích zlata hornická osada zvaná Cukmantl. Jednu ze starých štol můžete vidět na vlastní oči; jmenuje se Poštovní, první zmínka o ní pochází z roku 1513 a během staletí se tu těžily měděné rudy a pyrit. Na stěnách ručně tesaných chodeb budete obdivovat barevné usazeniny mědi a dalších kovů, k vidění jsou i prastará dřevěná těžní zařízení.

Rýžování s horečkou

S historií Zlatých Hor i rýžováním zlata se seznámíte buď ve zlatohorském muzeu přímo v centru města, anebo v Údolí ztracených štol. Tak se jmenuje hornický a zlatokopecký skanzen s replikami středověkého zlatorudného mlýnu a stoupy, postavený podle obrázků v knize G. Agricoly Dvanáctero knih o hornictví a hutnictví. Prohlídka interiéru s ukázkou provozu trvá asi půl hodiny a můžete si zkusit zlato vlastnoručně vyrýžovat. Počítejte ale s tím, že vás celkem snadno může zachvátit zlatá horečka, která pak nebezpečně stoupá s každou vymytou zlatinkou. Pusťte se proto do rýžování až poté, co si projdete asi kilometr dlouhou naučnou stezku okolím zlatorudných mlýnů. Nejenže vás informační panely seznámí s historií dolování zlata a s novodobým geologickým průzkumem, ale uvidíte také původní vodní kanál. V jednom místě má tak malý spád, že to vypadá, že tu voda teče do kopce. Kouzlo? Kdepak, pouhý optický klam!

Lázně založil Vincenc Priessnitz neboli Vodní doktor

Nejkratší cesta ze Zlatých Hor do Jeseníku se klikatí přes Rejvíz, osadu, jejíž okolí trochu připomíná šumavské pláně. Jednou z povinných zastávek dychtivých výletníků je penzion Rejvíz s nádhernými vyřezávanými židlemi, zdobenými portréty zdejších štamgastů, hostů a dalších osobností. U penzionu začíná naučná stezka Rejvíz, která vás přibližně po kilometru a půl dovede ke vstupu do vyhlášené přírodní rezervace s obřím rašeliništěm a Mechovým jezírkem; popis cesty najdete v dolní části stránky.

Pověst vypráví, že pokud se zadíváte na temnou hladinu jezírka, uvidíte špičku kostelní věže bájného potopeného města Hunohradu. Jeho obyvatelé údajně vyhnali věrozvěsty Cyrila a Metoděje a bůh je za trest nechal i s městem zmizetvmočále. Ne že by to hříšníky polepšilo; za tichých letních podvečerů prý bývá z jezera slyšet tichý hlas zvonu, cinkání pohárů a chechot vzpurných měšťanů.

Zázračná voda z Jeseníku

Jeseník proslavil zejména Vincenc Priessnitz, zakladatel moderní vodoléčby. Narodil se v říjnu 1799, zemřel v listopadu 1851 amísta narození i úmrtí jsou shodná: Gräfenberk u Frývaldova. Dnes někdejší Gräfenberk známe jako Lázně Jeseník, z Frývadlova se stal Jeseník. Ve svém rodišti Priessnitz založil první vodoléčebné lázně na světě; dnes je po něm pojmenováno hlavní sanatorium, jeho jméno nese i naučná stezka a venkovní fitpark. Mezi oblíbená výletní místa lázní patří bylinkové inhalatorium s upravenými záhony, terasy s otočnými lavičkami a přírodní balneopark nad lázeňským areálem. Najdete tu bazény a kádě pro koupele rukou i nohou, o skvělou akupresuru se postarají písek a oblázky na dně potoka, nechybí ani přírodní sprcha. Vyznavače Priessnitzových metod tu můžete potkat celý rok – schválně, budete mít chuť a odvahu se k nim připojit i v chladnu a dešti?