V prosinci je v Bormiu otevřeno cca 70% tratí, na nichž leží dostatek pěkně umrznutého sněhu. Ty „nejzimnější“ podmínky samozřejmě panovaly v části Bormio 3000, kde se do přírodního sněhu zařezávaly hrany takřka samy. Sjezd do údolí byl v době naší návštěvy kvůli přípravě Světového poháru uzavřen.
Bormio se nám líbí hlavně kvůli jeho členitým tratím, které nejsou monotónní a neustále se na nich něco děje a hlavně je vždy na výběr. Už z nejvyšší stanice Bormio 3000 se můžete rozhodnout, zda to „pošlete“ po černém sešupu střemhlav dolů, nebo padák objedete po zvlněné červené.
Sjezdovky se v průběhu sjezdu do Bormia různě větví, vlní, zatáčí, takže je potřeba hlídat si okolní dění. Pokud ale natrefíte na prosincové nebo naopak jarní poloprázdné svahy, užijete si pestrý a téměř desetikilometrový sjezd, kde se střídají prudké úseky s mírnějšími a pravá zatáčka s levou zatáčkou. I to je důvod, proč se do Bormia pravidelně vrací Světový pohár v alpském lyžování, který se tam právě v těchto odehrává.
Bormio v kostce
|
Občerstvit se můžete s samoobslužné restauraci Bormio 2000, v obslužné i samoobslužné části restaurace Bormio 3000 nebo využít prosluněné terásky restaurací přímo u sjezdovek. V tomto ohledu se můžeme považovat za „štamgasty“ restaurace La Rocca, která nabízí kromě klasických panini nebo pizzy také vyhlášený steak a málokdo by tu odolal lehátkům nastaveným přímo proti slunečním paprskům.
Večer nezapomeňte zavítat také do městečka Bormio, které v centru zaujme svou středověkou architekturou, do níž jsou zasazené moderní obchůdky a kavárničky.
Ubytovaní jsme byli v městečku Isolaccia zhruba 25 minut od Bormia v Residenci Edelweiss, kterou najdete v nabídce zájezdů cestovní kanceláře Nev Dama.