Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Do Švédska jsme jeli osobním autem, a když jsme se blížili k cíli, sjeli jsme z dálnice, abychom si prohlédli krajinu. Živě si vzpomínám, jak mi louky a lesy připadaly sytěji zelené, než jsem znal (asi díky větší vlhkosti), sem tam z té zeleně vyčnívaly různě velké balvany a skály a mezi tím byly rozesety dřevěné, většinou červeně natřené domky s modro-žlutou vlajkou na stožáru, které člověk zná z knih Astrid Lindgrenové. Připadalo mi to až kýčovité. Když jsme přijeli do Uddevelly, tak jsem viděl dost domů postavených z cihel ve funkcionalistickém stylu, takže jsem se cítil trošku jako doma ve Zlíně, ze kterého jsme se stěhovali. Přestěhovali jsme se sem na podzim a ten rok rostlo hodně hub. Švédové sbírají jen houby lišky, takže pro manželku to byl houbový ráj. I když jsme jeli autem po nějaké okresní cestě, tak na mě manželka volala, ať zastavím, že vidí z auta nějakou houbu u cesty. Zpočátku sbírala všechno, ale později už začala houby vybírat a nesbírala ty moc velké, moc malé, moc mokré a samozřejmě ani ty červivé (asi jsem na některá kritéria ještě zapomněl), takže se to už dalo pobrat. Následující dva roky jsme ale už tolik hub nenacházeli.
Kdo je Richard Jemelík?Narodil jsem se před 40 lety v Olomouci a posledních 11 let před přestěhováním do Švédska jsem žil ve Zlíně. Jsem oční chirurg a před dvěma lety jsem dostal nabídku pracovat ve švédské Uddevalle, což je údajně největší nefakultní nemocnice v zemi - pracuje nás tady 28 očních lékařů. Přestěhoval jsem se tady s celou rodinou. |
Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili?
Sami jsme s tím sice problém neměli, ale ve Švédsku je přísně zakázané dítě jakýmkoli způsobem uhodit. Takže když to řeknu diplomaticky, tak rodič nejen ze střední Evropy se ve Švédsku musí při výchově dětí naučit sednout si na ruku a počítat do deseti. Slyšel jsem historky, že prý někdy úřady rodiče obžalovaly a děti odebraly. Dcera říkala, že se jich ve škole ptali, jestli je rodiče nebijí. Když jedeme na dovolenou a překročíme hranice země, tak děti z žertu upozorňujeme, že už hájené nejsou.
Lidovky.cz: Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Co se týče českých zvyků, tak Švédům dbajícím pečlivě na rovnost pohlaví nemá samozřejmě smysl vysvětlovat kouzlo českých Velikonoc. Minulý rok na Vánoce se nám podařilo objednat v rybárně kapra, ale prodavač se divil, jak někdo může jíst tak nedobrou rybu, když za stejnou cenu může koupit čerstvého lososa.
Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Přestože jsem přesvědčený o tom, že v Česku je krásně a ve srovnání s okolními zeměmi hodně věcí funguje dobře, tak nyní vidím návrat tak na důchod (na který mám tady mimochodem nárok v 68 letech; mám ale kolegyni, která v 75 letech stále pracuje). Jsem tady totiž spokojený jak pracovně, tak mi vyhovuje místní životní styl. Člověk ale nikdy neví.
Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí?
Zpočátku se nám stýskalo po českém pečivu. Mají tady v obchodech hodně druhů chleba, ale do téměř všech přidávají cukr. Manželka později začala péct chleba v troubě, takže už nestrádáme.
Lidovky.cz: Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Když nastoupí nějaký nový lékař na kliniku, má jeden švédský kolega zvyk pořádat večeři pro ostatní lékaře z oddělení s tím, že ten nový lékař uvaří nějaké své národní jídlo. Ještě jedna kamarádka ze Zlína nastoupila podobně jako já, takže jsme spolu usmažili hromadu bramboráků a nešetřili jsme při tom česnekem ani olejem. Kvůli energetické hodnotě tomu říkali „český McDonald“. Snědly se ale všechny, možná i díky slivovici, kterou jsem donesl také. Později jsem zjistil, že Švédové také dělají bramborové placky. Nedávají tam majoránku ani česnek (a šetří olejem), ale jedí je s brusinkovou marmeládou. Proti gustu žádný dišputát.
Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Mám dvě děti, synovi je sedm a dceři dvět let. Ve Švédsku platí, že když se v komuně (tzn. okrese) sejde nejméně pět dětí, které mluví stejným jazykem, mají nárok na jednu hodinu své mateřštiny týdně. Bohužel další školou povinné děti mluvící česky v našem městě nebydlí. Nemáme čas, abychom s dětmi pravidelně probírali českou gramatiku, i když za velkého křiku (ten ještě ve Švédsku zakázaný není) se dcera nějaká vyjmenovaná slova naučila. Doma ale mluvíme česky a děti pravidelně čtou i české knihy. Mimochodem, obě děti nemají problém číst švédsky a ve svých třídách patří k nejlepším ve čtení.
Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Krásná Praha. A levné dobré pivo. Pro Švédy, kteří si mohou alkoholické nápoje nakupovat jen draze ve speciálních obchodech, které mají navíc dost omezenou otevírací dobu, zní neuvěřitelně, že si člověk může koupit pivo téměř všude, téměř kdykoli a navíc levněji, než kolu či minerálku. Občas zmíní Čechy také při předvádění historických zámků a muzeí, protože hodně muzejních exponátů Švédové ukořistili u nás za třicetileté války.
Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Na švédské politice se mi líbí, že je tak nudná, že se o ní moc nepíše v novinách. Je to asi proto, že docela funguje tak, jak má. Hlavou státu je král, kterého si Švédové váží. Vláda i regionální politici se snaží rozhodovat tak, aby to bylo pro dobro obyvatel (i když i oni se někdy utnou), a důležitým rozhodnutím většinou předchází veřejná diskuse. Nikde na světě neplatí člověk daně úplně rád, ale tady mám pocit, že peníze, které státu odevzdám, jsou docela účelně využity.
