Bramboráky? To je jídlo jako z pravěku, říká Ghaňan

Lidovky.cz: Co vás na Česku nejvíc překvapilo při vaší první návštěvě?
Nejvíce šokující a nepříjemná věc v České republice jsou železniční přejezdy, které nemají žádné závory. Vůbec jsem nemohl uvěřit, že vládní autority ponechaly tak vážný risk pouze na zodpovědnosti motoristů. Rozumím tomu, že i tam, kde závory jsou, je dobré zkontrolovat obě strany, zda nepřijíždí vlak, ale standardně by tam závory měly být, aby ochránily životy. Dalším překvapením bylo, že jsem musel začít řídit na druhé straně. Když jsem přijel, párkrát se mi stalo, že jsem se přistihl, jak omylem řídím na levé straně silnice. Pokusím se, aby se to už neopakovalo. Také mě překvapilo, že průměrný Čech je podle mého extrémně soutěživý, a vyznává přístup "já první", přičemž zapomíná na ostatní. Říká se, že tyto přístupy mohou být nakažlivé, tak doufám, že nebudu nakonec stejný.

Lidovky.cz: Chodil jste někdy s Češkou, jaké podle vás jsou?
S potěšením můžu říct, že mám Češku za manželku. Byli jsme spolu osm let předtím, než jsme se vzali. Co považuji za překvapující na českých ženách je, kolik pijí alkoholu. Teď by se mohlo zdát, že můj pohled je trochu zkreslený, protože já moc nepiji. V mé kultuře v Ghaně vidíte málokdy ženu pít pivo a nejspíše byste omdleli, kdybyste tam viděli ženu kouřit.

Jsem rád, že moje žena nekouří, ale stále to považuji za šokující vidět, proč společnost civilizovaných českých žen má pocit, že potřebují alkohol, aby se mohly bavit. Jsem rád, že moje žena ukázala, že je možné tvrdě pracovat a zároveň věnovat stejně kvalitní čas našim dětem.

Lidovky.cz: Kdy jste se rozhodl, že tu chcete zůstat nastálo? Co vás k tomu vedlo?
Rozhodli jsme se přijít a zůstat v České republice v březnu 2010. Hlavním důvodem byla snaha o volnější život než v Londýně. Náklady na bydlení v Londýně jsou děsivé, stačí přijít o práci na několik měsíců a už jste zcela zahlceni základními životními výdaji. Česká republika byla lákadlem, protože je zde mnoho parků, hradů a zelených ploch. Nejsem velký fanoušek houbaření, ale užívám si procházku v přírodě ve Strakonicích. Bylo to také kvůli rodinným vazbám mé ženy. Rozhodli jsme se, když maminka mojí ženy v žertu hrozila, že "skočí z útesu", pokud by se její dcera nevrátila zpátky do krásných Čech. Musel jsem se vzdát a nakonec se ocitl mimo rušný Londýn, transportován do lenivého městečka, kde se pije pivo a hraje na dudy – do Strakonic. Život nemůže být lepší, no ne?

Lidovky.cz: Co vám na Češích nejvíc vadí?
Jakožto podnikatele mi vadí český postoj k byznysu. Můj pohled na podnikání je "Co dáš, to dostaneš zpět", takže mým cílem je poskytovat lidem služby morálně přijatelným způsobem. Snažím se nešlapat nikomu na paty jen proto, abych se dostal tam, kam potřebuji. Nešťastný postoj, který vidím na české části byznys společnosti je ten, že důvěra neznamená nic, loajalita znamená velmi málo a lidé použijí všechny dostupné prostředky k dosažení svých cílů. Tohle se s mým postojem vůbec neslučuje. Mám v úmyslu dokázat, že je možné uspět a udělat to cestou, která přináší udržitelný respekt a obdiv.

Lidovky.cz: Je nějaký rozdíl v tom, jak se Češi chovají k sobě navzájem, ke starým lidem, dětem, než jak je zvykem ve vaší zemi? Jsou Češi slušní?
Myslím, že Češi nejsou ani trochu slušní. Můj pohled je, že tato nezdvořilost je nakažlivá, a proto je téměř vyžadováno, že když chcete být normální, musíte být neslušní. V obou místech, ve kterých jsem žil, se slušnost a respekt berou vážně. Pohled ve Velké Británii a v Ghaně je, že nikomu neublíží být slušný, ve frontě se pěkně zařadit nebo se usmát na cizího člověka. Ve skutečnosti obecný pohled ve Velké Británii je, že snaha být slušný a používat prosím a děkuji nefalšovaným způsobem je často osobním benefitem. Co se týče chování vůči dětem a výchově dětí, vidím ostré rozdíly. Zejména Ghaňané jsou na své děti velmi přísní a neustále se je snaží směrovat k úctě k druhým, úctě ke vzdělání a úctě k sobě samému. Ghaňané jsou šťastni, že stále usměrňují své děti, aniž by vůbec použili slovo láska. Jejich pohled na věc je, že láska se projevuje činy, nikoli slovy. A já souhlasím.

Lidovky.cz: Co si myslíte o českém humoru? Libí se vám? Je hodně odlišný od toho, na který jste zvyklý?
Mám český humor rád. Zdá se mi autentický a smysluplný. Vtipy jsou zde velmi praktické. Zjistil jsem, že odlišnost anglického humoru tkví v tom, že vychází z určitého formátu a že jsem se smál ne proto, že vtipy byly opravdu vtipné, ale proto, že je daná osoba vyprávěla v určitém sledu. Obsah českých vtipů je skutečně zábavný a přiměje vás začít si představovat okolnosti schované za vtipem samotným. Ať tak či onak, lidé se každopádně smějí. Ghanský humor je také velmi situační a praktický. Pokud Ghaňan něco považuje za vtipné, nebude té věci konec. Bude se smát a mluvit o tom do soudného dne. Je to skoro jakoby nemohl uvěřit, že se směje, nebo je to poprvé, co se směje, a nemůže tuto zkušenost nechat jen tak odejít. Myslím, že to jsou takové malé radosti.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou historii? Je v ní něco, co vás zaujalo?
Mé znalosti české historie nejsou nijak valné. Vím, že si Češi v posledních padesáti letech zažili své, pokud jde o invaze. Nepřekvapuje mě, že na mě Češi působí jako by měli jiný, spíše konzervativní a podezíravý přístup k ostatním. Co mě překvapuje je, jak je možné, že jsou české hrady v tak fantastickém stavu. Jsou bezkonkurenčním a skutečným potěšením pro oko. Jen si moc dobře uvědomuji, že časy komunismu hrají velkou roli v dnešním chování Čechů a cítím, že nezvratné přání mnoha z nich je, že se už nikdy nechtějí vrátit do těchto hrozných časů.

Lidovky.cz: Pijete pivo? Jak vám chutná česká kuchyně?
Mám takový pocit, že si v Čechách stále na něco stěžuji. A z toho stěžování mám také pocit, že už je ze mě Čech. Pivo moc nepiji. Něco z české kuchyně mám rád, ale jako člověk s konkrétními požadavky na jídlo nejsem příliš zaujatý přístupem českých číšníků, když požádám například o méně soli nebo méně sýra. Mám pocit, že je to příliš obtěžuje, a že bych se měl spokojit s čímkoli, co je na stole. Příležitostně si dám rád na Vánoce kapra, ale občas mám pocit, že by bylo snad jednodušší spáchat sebevraždu, kvůli všem těch kostem v kaprovi. Než se pustím do kapra, musím se vždy pěkně pomodlit. Moje nejneoblíbenější jídlo je něco, čemu říkají bramboráky. Uf. Kdo tohle vymyslel? To je něco z doby kamenné. Když měli jen bazén oleje a spoustu brambor. Wow. Možná bych raději nejdřív vypil všechen ten olej a pak si nacpal pusu pytlem brambor. Mám to jídlo rád? NE! Bohužel, ghanské jídlo není o moc lepší. Jsme také závislí na něčem,co se nazývá palmový olej. To mi může připomenout jedině tak únik zálivu na pobřeží Mexika. Z typické anglické snídaně také člověku běhá mráz po zádech. Objevil jsem, že Ghana, Česko a Velká Británie mají něco společného. OLEJ.

Lidovky.cz: Myslíte si, že už v Česku zůstanete?
To je samozřejmě vážným tématem ke konverzaci s mou ženou – nemám pocit, že bych tady měl zůstat navždy. Budu se muset pořádně snažit, abych přesvědčil ji i její rodinu o té pěkné vile v Řecku nebo na jihu Španělska. Nicméně stále je tu dost atraktivních věcí v České republice. Zaprvé veřejná doprava je výborná a výhledy v Praze jsou úžasné. Cítím, že brzy přijde boj. Budeme bojovat tuhle bitvu až přijde správný čas. Nevidím se zpátky v Británii a už vůbec ne v Ghaně. Z toho bych zešílel.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou politiku? Jaký na ni máte názor?
Objevil jsem, že jednou za čas poslouchat o české politice je dobré, ale názory, které získávám, jsou takové, že politici jsou k ničemu. Můj názor je, že bych se raději snažil ovlivnit budoucnost vlastní a lidí kolem mě, než abych vložil svou víru v sílu politiky.

Česká politika mi stále přijde jako dětské hřiště. Je to také cosi podivného, že jsem se ocitl při tvorbě a vedení konference, která se částečně zabývá tématem používání elektronické evidence z mobilních telefonů a počítačů při boji proti korupci. Život je plný zvratů.

Český šok Jak se žije cizincům v Česku? Jsou tu spokojení, nebo jim u nás něco chybí? Pokud k nim patříte i vy a chcete se s námi podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu internet@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno, národnost, proč jste do Česka přišel a připojte svoji fotografii. Jako předmět zprávy uveďte "Český šok".

Lidovky.cz: Učíte se češtinu? Je pro vás v Česku její znalost nezbytná?
Moje čeština je dost špatná. Původně jsem se chtěl učit česky abych mohl komunikovat s příbuznými ze strany manželky. Později jsem zjistil, že by bylo lepší, kdybych nevěděl, co říkají. Vložil jsem nějaké úsilí do učení češtiny. Češi jsou ale ti, které viním. Jsou tak dobří v angličtině, že jsem díky nim moc líný. Jsem tak rád, že mohu vinit nějakou nic netušící českou osobu. Stydím se za svou úroveň češtiny v porovnáním s tím, jakou úroveň angličtiny mají moji čeští přátelé. Jistě nade mnou mají konkurenční výhodu.

Lidovky.cz: Po čem se vám v Česku nejvíce stýská? Co má vaše země výjimečného?
Přestože neplánuji žít ani v Ghaně ani ve Velké Británii natrvalo, někdy mi chybí pozitivní přístup britských i ghanských místních lidí. Chybí mi krásné kokosové palmy v Ghaně a šťastný způsob života v Londýně. Stýská se mi po multikulturním pocitu ve Velké Británii, a bezstarostném životu v ulicích Ghany. Po tvrdé práci na české půdě možná konečně dostanu šanci jít a dopřát si doušek nostalgie v mých domovských zemích. Pošlu vám pohled, abych vám ukázal, jak moc si to užívám. Přeji si, abyste tam byli.