Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Čech na cestách: Komfortní cestování zničilo kulturu v Thajsku. Čeká to i Bali

Asie

  7:00
PRAHA - Ondřej Šťastný cestoval loni tři měsíce po Asii. Navštívil Japonsko, Jižní Koreu, Malajsii, Indonésii, Thajsko, Singapur, Tchaj-wan. Za ubytování nezaplatil za celou dobu nic, snažil se pohybovat po místech mimo zářivá turistická centra a poznávat život místních. Na svých přednáškách se snaží mladé lidi nadchnout k přirozené podobě cestování a k solo cestám.

Bahenní festival v Jižní Koreji. foto: Archiv Ondřeje Šťastného

Lidovky: Cestujete sám, čehož se mnozí lidé bojí. Co je na solo cestování nejlepší?
Nemusím řešit, že mi někdo odřekne cestu, což se často stává. Jako solo cestovatel se vždy lépe seznámím s místními. Poznám sám sebe a své limity, nemůžu se spolehnout na někoho jiného. Díky cestám se ze mě stal i větší extrovert, nedělá mi problém oslovovat lidi na ulici, tam se na to člověk musí spolehnout. Když člověk cestuje solo, naučí se žít s tím, jak věci jdou. Nestresuje mě, že nemám zrovna plán na zítra, spousta věcí se naskytne neplánovaně.

Lidovky: Má to i nějaké nevýhody?
Člověk by si mohl připadat osamocený, ale tak to u mě nikdy není. Potkávám lidi, které bych během cestování ve skupině nepoznal. Jen jednou na mě padla deprese, bylo to v Gruzii. Měl jsem zamluvený hostel, ale místo něj tam byla budova se zabetonovanými okny. Nikdo tam nemluvil anglicky. Musel jsem si zaplatit předražený hotel. Tam to na mě trochu dolehlo, ale byl to jen jeden den.

Posezení s budhistickými mnichy.

Lidovky: Jste zastáncem jakési přirozené podoby cestování, co si pod tím můžeme představit?
Snažím se angažovat v tamním životě. Využívám pouze místní dopravu, žádné taxíky. Vyhýbám se turistickým atrakcím, pokud to jde. Domlouvám se s místními obyvateli na výletech po méně známých místech, jdeme společně třeba na party. Samozřejmě je takové cestování spíše pro mladší cestovatele, kteří ještě nemají rodiny a dokážou se uskromnit.

CouchSurfing

CouchSurfing je sociální síť bezplatného ubytování. Funguje od roku 2004, v současné době má přes 10 milionů uživatelů z 230 zemí a území, kteří nabízejí zdarma ubytování nebo ho na svých cestách hledají.

Lidovky: Jak těžce se navazují kontakty v cizí zemi?
V Asii jsem byl na určitých místech jako evropský turista celkem rarita. Lidé mě oslovovali, chtěli mi pomoct. Dále tomu napomáhá komunita CouchSurfingu, tedy bezplatného ubytování u místních.

Lidovky: Jak to funguje?
Je to možnost, při které člověk ušetří na ubytování. Jednoduše u někoho z té komunity přespím. A pak mohu se svým hostitelem navštívit místa, na která bych se třeba jinak nedostal.

Tradiční čtvrť Gion v Kyotu s Tsuname.

Lidovky: Dal by se s Couchsurfingem projet doslova celý svět zadarmo, co se týče ubytování?
Jsou stále země, kde tato síť nemá vybudovanou žádnou pověst. Jsou to i země, kde nejsou tendence mluvit nějakým cizím jazykem. Například v Gruzii to bylo složité, kdybych mluvil rusky, tak by to šlo.

Lidovky: Obrátí se někdy role a děláte hostitele CouchSurfingu?
Zrovna po přednášce u mě na koleji přespávala holka z Havaje. Snažím se vrátit to, co jsem sám využil. Taková je i myšlenka této komunity – vzájemná výměna pohostinnosti, za kterou nikdo nic nechce. Dokonce se mi v Asii stalo, že mě brali jako hosta a chtěli mi platit jídlo. Já se jim to snažím oplatit speciálními dárky z Čech, jako je Becherovka, kterou jsem s sebou po Asii měl, nebo pozváním na drink.

Mezinárodní posádka motorky na Filipínách.

Lidovky: Neměl jste s CouchSurfingem někdy špatnou zkušenost? Někdo by to mohl považovat za risk.
Od toho existují reference u každého profilu. Lidé hodnotí hosty i hostitele. Člověk by si tedy měl vybírat jen ty, kteří mají pozitivní hodnocení. Už se mi stalo, že mi po podání žádosti chodily nabídky v určitém vyznění. Takoví se však odhalí hned, nemívají často žádné reference. Na druhou stranu se mi například během cestování po Islandu stalo, že mi hostitel z CouchSurfingu, kterého jsem nikdy nepotkal, napsal zprávu, že musí do práce, že mám klíče od jeho domu ve schránce.

V Indonésii jsem zase zažil neoficiální CouchSurfing. Muslimka s hidžábem, se kterou jsem se bavil v autobuse asi pět minut, mně a mé kamarádce nabídla, že můžeme zůstat u ní. To mě hodně překvapilo. Když nás vyzvedla na nádraží, řekla nám, že musí pracovně hned na Bali a nemůžeme u ní tedy zůstat. Pak dodala, že nám místo toho zaplatila čtyřhvězdičkový hotel. Takže dala asi tisíc korun za lidi, které vůbec neznala.

Lidovky: Dá se tedy říct, že Východ je vůči turistům pohostinnější než Západ?
V Evropě je to těžší, je zde mnohem víc cestovatelů než hostitelů, takže se mi stává, že za den dostanu až pět zpráv z CouchSurfingu. Evropané mají podle mého názoru rádi svůj prostor. Nikde v Asii jsem nezažil žádné nebezpečí.

Lidovky: Jak velkou roli v tom hraje náboženství?
Není to tolik o náboženství, to je vždy přizpůsobené kultuře dané země. Verze islámu ze Středního východu, která je v médiích generalizována, není přítomná ve všech muslimských zemích. Typickým příkladem je Indonésie, Malajsie nebo Turecko. Všichni jsou tam hrozně nápomocní a pohostinní.

Plavání s velrybími žraloky.

Lidovky: Kromě pohostinnosti, je ještě něco vás v Asii překvapilo?
Z obecného hlediska jsou tam lidé hrozně pracovití a disciplinovaní. I když žili v horších podmínkách, tak se z toho snažili vytěžit maximum. Nejchudší tam prodávají jídlo v autobusech, zůstávají aktivní. Pak se liší země od země. V Japonsku a Jižní Koreji jsou lidé hodně čistotní a mají respekt k autoritám.CouchSurfing tam sice funguje, ale jsou hodně konzervativní, neberou si cizince k sobě domů, a to ani mladí, kteří i v dospělosti stále žijí u rodičů. Je tam normální, že spolu bydlí tři generace rodiny. Od Filipín na jih to bylo naopak, lidé se více usmívali, bylo otevřenější, nevadilo jim vzít si někoho domů.

Lidovky: Co pro vás byl nejsilnější moment?
Rozhodně život ve slumech. V Jižní Koreji to ještě tak hrozné nebylo, měli takové malé baráčky, zvali mě na kafe. Naopak v Manile jsem viděl, jak lidé žijí pod dekami a kartony. Bydlí tam i na skládce. Člověk si pak uvědomí, že ať si stěžuje v Evropě na cokoli, má se stále v porovnání s nimi dobře. Nefunguje tam sociální systém, není tam střední třída. Turisté, kteří nevyjedou mimo turistická místa, to nevidí a myslí si, že se tam lidé mají fajn.

Ondřej Šťastný

Ondřeji Šťastnému je 23 let a pochází z Karviné. Z Olomouce má bakalářský titul nizozemské a anglické filologie. V Praze dokončuje magisterský titul v oboru Nizozemský jazyk a literatura. Živí se jako překladatel, lektor a tlumočník. Na první solo cestu se vydal v osmnácti letech, sám cestuje každé léto už pět let. Chce motivovat zejména mladé lidi k tzv. přirozené podobě cestování.

Lidovky: Je něco co vás naopak zklamalo?
V Thajsku jsem navštívil turistickou atrakci – tygří království. Návštěvníci si tam šelmy hladí jako domácí kočky, otázkou je, jak moc k tomuhle zkrotnutí dochází přirozeně. Přišlo mi, jako by je za tím účelem drogovali.

Dále se tam na ulici setkáte s tím, že někdo má na vodítku opici v oblečku, která hraje na harmoniku. Turisté mu za to dávají peníze. Kde je poptávka, je i nabídka. Thajsko je země, která je dost zkažená turismem. Bali se náporem cizinců také začíná měnit a bojím se, že se to stane i na Filipínách. Bangkok je proslulé město neřesti, evropští pánové tam jezdí za sexuálními službami, což je na ulicích vidět.

Karneval v Jemberu v Indonésii.

Lidovky: To je tedy trochu střet v myšlence, že by měli všichni cestovat. Je vidět, že to má negativní vliv na tamní společnosti.
Proto se snažím vyzdvihnout solo cestování mimo hotely a pláže, kdy člověk tráví čas s místními. Takové cestování nemůže změnit tamní ekonomiku. Nejvíce jsem vždy platil v místních restauracích, v dopravě a za zážitky. Během těch tří měsíců jsem z toho opravdu vytěžil maximum.

Samozřejmě to není pro všechny, starší lidé už chtějí mít svůj komfort. Věci se musí zažít ve správný čas. Mladí většinou nemají žádné závazky, vydělat si na cesty také mohou. Je třeba z tohoto období vytěžit co nejvíc. Nikdy žádné až, to jsou jen plané řeči, které se většinou nikdy nesplní. Pro sny je třeba něco obětovat.

Dobrovolnická práce v Manile.

Lidovky: Co nejpodivnějšího jste na té cestě ochutnal?
Snědl jsem na Filipínách kachní embryo, tzv. balot. Také živou chobotnici v Jižní Koreji a škorpiona v Thajsku.

Lidovky: Na kolik vyšla tříměsíční cesta po Asii?
Vyšlo to na 90 tisíc i s letenkami, kterých jsem koupil během té cesty čtrnáct. Bez nich mě to stálo 60 tisíc. Ještě mi zbylo 15 tisíc, takže jsem utratil vlastně jen 45 tisíc.

Mt. Bromo v Indonésii.

Lidovky: Co vám cestování dává?
Zaprvé procvičím jazyky. Dále získávám jistý nadhled. Člověk přestává být cestováním arogantní vůči své kultuře i jiným. Když vyjedu, tak stále objevuji spoustu odlišných kultur s diametrálně rozdílnými hodnotami. Vlastní hodnoty je třeba si chránit a udržovat a rozhodně ne prosazovat násilím někde v zahraničí. Cestování rozhodně učí pokoře vůči životu celkově, protože jsme všichni na jedné lodi a všichni lidé řeší podobné problémy ve svém každodenním životě.

Lidovky: Co máte v plánu dále?
Pokud vše půjde, jak má, tak v červnu 2017 dokončím magistra a vydám se na rok a půl dlouho cestu. Začnu v Las Vegas a pojedu směrem na jih. Chci skončit v Buenos Aires, ale bude to velice spontánní.

Další přednášky chystá Ondřej Šťastný v dubnu v Brně i v Praze.

Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!
Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!

Hledáte udržitelnou a kvalitní hygienickou péči pro sebe i vaše miminko? Už dál nemusíte. Zapojte se do testování a vyzkoušejte produkty ECO by...