Čech v Iráku: Po návratu si užíváte, že na vás nikdo nemíří zbraní

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Nezapomenutelný byl už samotný přílet. Ve městě Arbil, kam jsme přiletěli my, na letišti cestujícího čeká několik zevrubných kontrol a checkpointů, které ale, pokud jste Evropan, projdete snadno a rychle. Chytat si v noci neprověřené taxi se může rovnat sebevraždě, a proto je samozřejmostí mít dopředu naplánovaný odvoz z letiště. K tomu patří i nutnost si předem zařídit prověřeného místního průvodce. Bez něj se v zemích jako je Irák těžko obejdete. Co vám jako první neunikne, je všudypřítomnost zbraní, především AK-47 a jejich českých kopií (vzor 58 Brno). Pro Iráčany jde o zbraň až s magickou hodnotou, a to proto, že ji vnímají jako symbol osvobození. Takže AK-47 polepený srdíčky zde není nijak výjimečný. Pozornosti neunikne ani doslova obří stavební boom ve válkami zdevastovaných městech. Silný zážitek mám z cesty kolem města Kirkuk, kde vás udeří do nosu zápach spalovaných zbytkových výparů ropy, a tak máte pocit, že jste pod obřím neprodyšným poklopem.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Samozřejmostí je, že v muslimských zemích se nepije alkohol. Takže na pivo a jiné dobroty určitě zapomeňte. To ovšem neznamená, že se tam nedá sehnat, ovšem s ohledem na bezpečnost není nejchytřejší se motat po ulicích opilý. S angličtinou se u místních moc nepochodí. Proto máte po ruce průvodce. Poměrně těžko stravitelnou věcí je, že je zde krajně neslušné smrkat do kapesníku. A tak, pokud nemáte šanci zaběhnout někam, kde nejste viděni, se musíte naučit popotahovat jako ostatní.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Návrat byl pro mě druhým kulturním šokem. Nikdo už po vás nekouká, nic nechce, a ani na vás nemíří zbraní... Jízda tramvají byla neuvěřitelně nudnou záležitostí. Po návratu se mi hodně ulevilo. Přeci jenom riziko ohrožení života je zde veliké a musíte být neustále ve střehu. Na to si nezvyknete ani po několika měsíčním pobytu.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Irák je neobjevená kulinářská velmoc. Co není v kultuře, je ukryto v kuchyni. Domácí ovčí sýry, hummus, zapečené mleté ovčí maso, kebaby - díky tomu si na knedlíky ani nevzpomenete. Hodně velkou roli sehrává samozřejmě domácí malovýroba. Hodně kvalitní potraviny lze sehnat na tržištích. Například když jsme malovali ve městě Sulaymaniah, v překrásných horách na hranicích s Íránem, ochutnali jsme nejlepšími ořechy z celé země. Potraviny se nedají vůbec porovnat s tím, co lze sehnat u nás v supermarketech. Bohužel opravdovou chuť Středního východu neochutnáte ani ve zdejších tematických restauracích. V základu jsou si naše lehce podobné v tom, že jsou obě založené na smažení. I polévky konzumují před hlavním jídlem jako my. Ale ke všemu se pije čaj. Nejlépe jedna ku jedné ředěný s cukrem.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Pokud v Iráku řeknete, že jste Češi, pak následují velice vřelé reakce, kdy vám místní prokazují nesmírnou úctu. A to díky tomu, že tam naše firmy staví elektrárny a přehrady. Svou roli sehrává i dovoz aut a především zbraní, které především onu náklonnost místních bezpochyby zaručí.

Lidovky.cz:  Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Moc se sledovat nedá. Skutečnou politiku ovládá spíše ten, kdo má právě na své straně více zbraní. V zemi je ale zatím spíš klid před bouří, protože po odchodu Američanů ještě nedošlo k definitivnímu rozložení politických sil mezi etnické a náboženské skupiny.