Černobyl a Pripjať. Procházka místy, kde bylo vše živé umlčeno

Psychologové tvrdí, že fenomén adrenalinové turistiky se zaměřením na války a katastrofy je jen odrazem deviantní blahobytné znuděnosti současného západního světa. Jedním z takových míst je Černobyl.

Ukrajinská jaderná elektrárna Černobyl explodovala 26. dubna 1986. Dnes kolem ní vede „mrtvá zóna“, do které spadá i „město duchů“ Pripjať. Ve městě zůstalo vše, co si s sebou člověk ve spěchu a strachu nikdy neodnáší.

Do zóny i „města duchů“se lze dostat poměrně snadno. Stačí slušná dávka otrlosti, trocha peněz a povolení (o které je nutné požádat ještě před cestou).

Jak je to s radiací?

Do černobylské oblasti vyrážejí expedice z Kyjeva doprovázené ukrajinským průvodcem. Před prohlídkou dostane každá skupina vojenský dozimetr (přístroj, který měří radioaktivitu). A tím začíná šílenství v podobě honby za neviditelnou atrakcí – radioaktivitou. Každá výprava trvá nejdéle pět hodin. Ani za teplého počasí není dovoleno nosit letní oblečení – každý návštěvník musí mít dlouhý rukáv, kalhoty a uzavřenou obuv. V zóně je navíc zakázáno kouřit, jíst i pít.

V Černobylu dodnes pracují tisíce zaměstnanců. Avšak „dobu spotřeby“ mají díky pravidelným kontrolám jasně stanovenou. Hranice radioaktivity v těle pracovníků nesmí přesáhnout dva rentgeny. Poté jsou propuštěni bez jakéhokoli nároku na odstupné či rentu. V nejvíce zasažené oblasti, bezprostředním okolí Černobylu, přesto žijí lidé i zvířata. Daří se zde skvěle například koni Převalského.

Příběhy z Černobylu Exploze reaktoru v Černobylu změnila historii a zasáhla do životů stovek tisíc lidí. Za chladnou statistikou se skrývají příběhy lidí, kteří se ve špatnou chvíli ocitli na špatném místě. Třicet let po katastrofě je na Ukrajině sbírala reportérka LN Petra Procházková. Seznamte se s nimi.

Na některých místech jsou hodnoty radiace nad očekávání nízké, pouhé dva mikrorentgeny (μR/h) za hodinu. Před „vražedným“ čtvrtým reaktorem je hodnota 9000 μR/h. Největší radioaktivitu lze zaznamenat na místě bývalého autodromu v lunaparku, kde bylo celých 11 000 μR/h. Tato hodnota působí dramaticky, ale je běžně používaná v rentgenologii. Po prohlídce musí každý projít speciálním přeměřením detekčním rámem. Pokud by návštěvník měl v těle více radiace než 500 rentgenů, nesměl by opustit zónu.

Město duchů

Město bylo v roce 1970 postavené na zelené louce pro pracovníky elektrárny a jejich rodiny. Bezprostředně po výbuchu byli obyvatelé Pripjati evakuováni jednou stranou města. Z druhé strany nastupovala armáda a likvidovala jídlo a domácí i volně žijící zvířata, aby nedocházelo k šíření radiace. Procházet městem, kde bylo vše živé umlčeno při „genocidě ozářených“, městem, kde není slyšet ani ptačí zpěv, je velmi stísňující.

Hračky, sešity, boty, zbytky oblečení a dokonce i protichemické masky. To vše ve městě zůstalo. Nejděsivější prohlídku představuje návštěva školy. Dětské výkresy, knihy a učebnice, převrácené knihovny a panenky ležící v blátě. Jakoby se zde ještě včera učily děti.

Návštěva černobylské oblasti je opravdu adrenalinová turistika. Je na každém, jestli toto místo vnímá jako památník obětem a varování nebo se deviatně kochá, protože je znuděný blahobytem.