Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Češi jsou laskaví, o to víc mě překvapil skrytý rasismus, říká Kanaďan

Česká kuchyně

  7:00
Kanaďan Brad McGregor přijel do Česka v lednu 2010, aby byl se svou partnerkou, která je z Českých Budějovic a tou dobou dokončovala doktorát na Karlově univerzitě v Praze. Od té doby cestoval z Čech do Kanady a zas zpět. Přechodný pobyt v Praze má až od letošního roku.

Brad McGregor

Lidovky.cz: Co vás na Česku nejvíc překvapilo při vaší první návštěvě?
Největším překvapením bylo jazykové omezení. Pro lidi, kteří pocházejí ze Severní Ameriky, není běžné žít v zemi, kde je cizí jazyk dominantní, i když žijí tisíce kilometrů od domova. Pravděpodobně z tohoto důvodu mě nikdy nenapadlo, jak těžké by bylo přizpůsobit se zvykům a tradicím České republiky. Naučit se jazyk -  to je nyní priorita číslo jedna.

Lidovky.cz: Kdy jste se rozhodl, že tu chcete zůstat na stálo? Co vás k tomu vedlo?
Přestěhovat se natrvalo jsem se rozhodl teprve nedávno, až po delší době. Má žena po své první zkušenosti z Kanady není nadšená, obzvláště z Toronta, kde jsem pracoval. Toronto je místo, kde žijete, abyste tam pracovali. Pokud nejsou vaše pracovní vyhlídky moc dobré, je obtížné mít Toronto rád. Proto jsme se rozhodli zůstat v Praze, kde je životní styl mnohem uvolněnější a pracovní vyhlídky mé manželky byly lepší.

Kdo je Brad McGregor?

Třiatřicetiletý Brad McGregor se narodil v kanadské Ottawě, ale 13 let před příjezdem do Prahy žil v Torontu. Do Česka se přestěhoval kvůli své dívce, dnes již manželce. Dnes v Česku podniká a velmi intenzivně se učí česky.

Lidovky.cz: Co vám na Češích nejvíc vadí?
Myslím, že Češi jsou upřímní, laskaví, velmi kreativní a kosmopolitní. Za ty roky jsem měl jen velmi málo negativních zkušeností. Ale zas je tu poněkud skrytý, někdy zjevný rasismus zejména proti romské menšině, který mě uráží. Jako přistěhovalci mi to hodně vadí. V Torontu, kde existuje více než 140 jazyků, kterými hovoří více než 200 etnických skupin, je nemožné poskytnout jakoukoli legitimitu k úplnému rasismu. Slýchám o pracovní etice, ukradených pracovních místech, sociálních pijavicích a genetických predispozicích. Podle mých zkušeností z Toronta jsou tyto stereotypy sice usazené, ale pravdou je často opak. Naštěstí existuje mnoho Čechů, se kterými jsem se setkal a kteří souhlasí a pochopili to. Mám štěstí, že jsem svědkem jejich odhodlání v boji proti této temnější části českého vědomí.

Lidovky.cz: Chodil jste někdy s Češkou, jaké podle vás jsou?
Chodil jsem s Češkou a vzal jsem si ji. Je to láska mého života a jsem vděčný za každý den s ní. Je upřímná, přímočará, pracovitá, nezávisle smýšlející, má silnou vůli, je nebojácná, hlasitá, kreativní a je milujícím a podporujícím partnerem. Někdy je temperamentní, trochu ješitná a tvrdohlavá, ale i to na ní mám rád.

Lidovky.cz: Je nějaký rozdíl v tom, jak se Češi chovají k sobě navzájem, ke starým lidem, dětem, než jak je zvykem ve vaší zemi?
Největším rozdílem mezi dvěma domovy, které mám, je rozlišení formálního a neformálního způsobu mluvy. I když samozřejmě existuje určitý stupeň formálnosti i v Kanadě, a to zejména v obchodním světě, formální řeč ve skutečnosti neexistuje. Všiml jsem si, že tyto dva způsoby dělají setkávání trochu složitější a mohou se stát předmětem sporu, trapnosti a rozpaků. Zapomenout říci "Dobrý den" šestašedesátiletému sousedovi Pavlovi z přízemí může vést k hádce a začít příliš brzy tykat manželčině babičce může znamenat pohromu. Kanaďané by nikdy neřekli "dobré ráno," a "na shledanou," každému, kdo přijde nebo odejde. Mohlo by to být formální, ale myslím, že to umožňuje českým lidem větší interakci s cizími lidmi.

Lidovky.cz: Co si myslíte o českém humoru? Sednul vám?
V Kanadě jsme byli ovlivněni americkým, anglickým, francouzským humorem. Český humor je podobný našim evropským vlivům. Je to ironický, vtipný, někdy až přes míru. Ale často se moji čeští přátele v americkém humoru ztrácí.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou historii, je něco, co vás zaujala?
České dějiny jsou trochu jako historie moderního světa. Čechy byly vždy v blízkosti centra světových událostí a dění, jako 30-ti leté války a období Rakousko-uherské monarchie mě fascinovalo, když jsem poprvé přijel. Teď mě začala bavit historie jednotlivých měst a obcí, každá z nich si drží svou historii, která poskytuje detailní pohled do větších historických událostí.

Lidovky.cz: Pijete pivo? Jak vám chutná česká kuchyně?
Musím přiznat, že jsem piják piva dokazuje to zvětšující se objem pasu. V některých ohledech bych si přál, aby tu pivo bylo dražší, vypil bych ho pak méně. Co se týče kuchyně, když je jídlo dobře uvařené dobře, je česká kuchyně vynikající. A pokud vaří doma má tchyně, tak je ještě lepší!

Lidovky.cz: Myslíte si, že už v Česku zůstanete?
Takový je plán. Právě tu začínám podnikat. Pokud to půjde dobře, tak tu zůstanu. To ukáže jen čas.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou politiku? Jaký na ni máte názor?
Jsem fascinován politikou a českou politiku sleduji pečlivě. Věřím, že Česko stejně jako mnoho dalších zemí v dnešním světě je ke své škodě rozděleno politicky podél zeměpisných a hospodářských linek. Toto rozdělení využily politické strany, které se liší pouze ve stupních svého závazku vůči neoliberální ekonomice. Snad ještě více nešťastné je, že hlavní alternativou je komunistická strana, která nebyla reformována tak, aby odrážela nové levicové ideologie a místo toho se zdá více v jedné linii s Maďarskou občanskou unií.

Český šok

Jak se žije cizincům v Česku? Jsou tu spokojení, nebo jim u nás něco chybí?

Cizinci žijící v Česku mluví o naší zemi ve speciálu serveru Lidovky.cz: Český šok

Pokud k nim patříte i vy a chcete se s námi podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu internet@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno, národnost, proč jste do Česka přišel a připojte svoji fotografii. Jako předmět zprávy uveďte "Český šok".

Lidovky.cz: Učíte se češtinu? Je pro vás v Česku její znalost nezbytná?
Učím se dva a půl roku, mám 2-5 lekcí týdně. Češi říkají, že mluvím dobře, ale pořád se ještě neblížím plynulé řeči. Samozřejmě, že angličtina je rozšířený jazyk a můžu se snáz chytit, ale to znamená jen "vystačit si", ne "sžít se". Myslím, že učení jazyka je předpokladem pro interakci ve společnosti i v podnikání, a tak beru učení jazyka velmi vážně.

Lidovky.cz: Po čem se vám v Česku nejvíce stýská, co má vaše země výjimečného?
Samozřejmě se mi stýská po rodině a přátelích. To je na stěhování do jiné země to nejtěžší. Naštěstí jsem si tu našel několik blízkých přátel a rodina mé manželky mě podpořila a přijala. Dál mi chybí Kanadská jezera - máme nejlepší vodu na světě - dobře opečené bagely, levné velké kavárny, anglické časopisy a širokou škálu cereálií.

Autor: