Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Češi neumí uvařit dobrou kávu a postrádám vášeň k jídlu, říká Španěl

Cestování

  7:33
Španěl Carlos Ferrer se do Česka přestěhoval před deseti lety kvůli své přítelkyni. „Vždycky říkám, že Česká republika je jiná, když se člověk naučí češtinu. Znám hodně cizinců, kteří si stěžují, že jsou Češi chladní, ale neuvědomují si, že pod povrchem jsou velmi milí a zajímaví lidé. Na Češích se mi líbí, že jsou pokorní, nemají rádi okázalost, hlučnost, nepřehání, umějí zachovat klid, chovat se slušně a respektovat ostatní,“ říká.

Carlos Ferrer foto: Archiv Carlose Ferrera

Lidovky.cz: Co vás na Česku nejvíc překvapilo při vaší první návštěvě?
Navštívil jsem Prahu poprvé v roce 2002, a to jako turista, a očekával jsem, že zde najdu mnohem větší stopy komunismu: šedivé budovy, zastaralé obchody. Místo toho jsem našel krásně zachovalé historické centrum a relativně bohatou společnost. Až když jsem začal v Čechách bydlet, uvědomil jsem si, že jsem se ne vždy díval na správná místa. Modernizace probíhala dost nerovnoměrně. Jakmile jsem tady začal v roce 2005 žít, překvapilo mě, jak všechno je podobné Španělsku. Fascinovalo mě, že v podstatě je to stejná kultura a vše fungovalo víceméně stejně.

České ženy jsou nezávislé. U nás se nerozvedou ani kvůli domácímu násilí, říká Běloruska

První velké rozdíly jsem pocítil s obědy, ve Španělsku je to velký rituál dne, tady naopak zanedbatelný, a jídlu obecně nepřikládá taková důležitost a váha jako ve Španělsku. Velmi mě zaujala česká vášeň k přírodě, stejně jako české pojetí ateismu, politické myšlení, a česká vášeň všechno do detailu naplánovat.

Lidovky.cz: Kdy jste se rozhodli, že tu chcete zůstat nastálo? Co vás k tomu vedlo?
Přivedl mě sem vztah s Češkou. Poznali jsme se v Berlíně a jeho pokračování záviselo na tom, zda budeme žít se stejné zemi. Ona tehdy studovala, proto jsem se přistěhoval sem a změnil dočasně profesi. Z novináře jsem se stal lektorem španělštiny. Učení mě bavilo, dařilo se mi, vztah fungoval, země se mi líbila, a brzo bylo jasné, že tady zůstanu déle. Navíc Česká republika není tak daleko od Španělska, můžu tam cestovat dvakrát za rok, takže si udržuji kontakty s rodinou a kamarády.

Lidovky.cz: Co vám na Češích nejvíc vadí?
Obecně převládá na ulicích a veřejných místech vážná a lehce smutná atmosféra. Je cítit zdrženlivost, která omezuje spontaneitu. Je to jakoby tu bylo nepsané pravidlo, že před neznámými lidmi si má člověk držet odstup, ba i ukázat svoji „nejsušší“ stranu. Ale v rodině, s přáteli, na festivalech, v hospodě, na vodě, je to jiné, ale často se mi stýská po veselé atmosféře španělských měst. V některých oblastech mi připadá česká společnost příliš konzervativní. Například genderové role jsou tady přísnější než ve Španělsku. Nemluvě o názorech o menšinách, jiných národnostech. I když musím říct, že jako Španěl nikdy jsem necítil předsudky, ba naopak. Bylo by nefér nezmínit, co mám na Češích rád. Je tu vyšší kulturní úroveň, lidé chodí rádi do kina, do divadla, na výstavy... Obecně jsou Češi pokorní, nemají rádi okázalost, hlučnost, nepřehání, umějí zachovat klid, chovat se slušně a respektovat ostatní. Milují přírodu, vlastní zemi a její krajinu. Na národní úrovni je Česká republika více sebekritická, přemýšlí nad tím, co je a kam míří. Španělsko je oproti tomu pytel blech, kde jedna polovina Španělů obviňuje druhou za všechny maléry.

Carlos Ferrer

Narodil se ve španělském městě Torrent, v regionu Valencie, v roku 1979. Vystudoval magisterské studium v oboru žurnalistika ve Valencii, kde pracoval v tiskové kanceláři zemědělských odborů AVA. Do Prahy se přestěhoval v roku 2005. Je spoluautor učebnic španělštiny Aventura 1, 2 a 3 a Habla y Opina. Více než 10 let vyučuje španělštinu v České republice a od 2013 řídí vlastní jazykovou školu eŠko - Výuka španělštiny. Od roku 2008 působí jako redaktor latinskoamerické sekce Radia Praha (Český rozhlas).

Lidovky.cz: Chodil jste někdy s Češkou, jaké podle vás jsou?
S první přítelkyní jsme se rozešli, ale moje aktuální přítelkyně je také odsud. O tomto tématu samozřejmě diskutujeme se španělsky mluvícími kamarády. Češky dokážou být atraktivnější než Španělky, působí často víc žensky, jsou pro nás exotické, mají silnější osobnost a jsou nezávislejší. Na druhou stranu, my jsme nějak pro Češky přitažliví, nám pomáhají pozitivní stereotypy o jižanských kulturách. Nicméně potom, když je vztah pevný, se objevují mezikulturní problémy. Třeba my nemáme zlaté ručičky, a česká žena většinou marně očekává, že Španěl, Argentinec nebo Mexičan bude opravovat bojler, sekat trávu a jezdit na chatu každý víkend.

Lidovky.cz: Je nějaký rozdíl v tom, jak se Češi chovají k sobě navzájem, ke starým lidem, dětem, než jak je zvykem ve vaší zemi? Jsou Češi slušní?
Z pohledu zákonů a sociálních služeb je vidět, že důchodci, handicapovaní, nezaměstnaní se mají lépe ve Španělsku. Dostávají se jim relativně lepší služby, penze a příspěvky. U dětí se mi zdá, že ve Španělsku mají větší svobodu, že si můžou spontánně hrát s kamarády na ulicích nebo v parcích. V Česku mají stále kroužky a méně času pro sebe. Samozřejmě Čech by se mohl domnívat, že ve Španělsku jsou děti nezanedbanější, plýtvají svým talentem a nedělají tolik zajímavých věcí. A měl by pravdu. Možná nejlepší by byla zlatá střední cesta. Češi jsou velmi slušní, někdy víc než u nás. Ta zdrženlivost ve veřejných prostorech, o které jsem mluvil, přináší na druhé straně moc slušné a ohleduplné chování ve veřejné dopravě, na ulicích, atd. Tady je normálnější, že někdo pustí sednout starší lidi v autobusu, že se správně stojí na eskalátorech, nebo že řidič auta neprojíždí město s otevřenými okénky a s nějakým reaggetonem úplně nahlas. Také jsem si všiml, jak dobře jsou tady vychováni psi.

Lidovky.cz: Co si myslíte o českém humoru? Libí se vám? Je hodně odlišný od toho, na který jste zvyklý?
Český humor je ironický, subtilní, sarkastický, hořký a často velmi inteligentní. Moc se mi líbí. Španělský humor je založen spíš na přehánění, je proto evidentnější, ne tak elegantní, ale to neznamená, že si Španělé nemohou užívat třeba Švejka nebo Cimrmana, a Češi třeba televizní pořád Vaya Semanita nebo týdeník El Jueves.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou historii? Je v ní něco, co vás zaujalo?
Miluji historii a české dějiny jsou obzvlášť zajímavé, od začátku do současnosti. Má nejoblíbenější témata jsou asi husitské války, vznik Československa a sametová revoluce, tedy období velkých změn. V české historii je cítit napětí mezi dvěma póli: být součástí většího celku, ale poddat se, nebo zůstat samostatným, ale následně oslabeným. To je pro mě něco nového, v historii Španělska jde spíše o boj mezi modernitou a tradicí, minulostí a budoucností, což je v českých dějinách sekundární.

Lidovky.cz: Pijete pivo? Jak vám chutná česká kuchyně?
České pivo piju velmi rád, je vynikající. Je to vůbec nejlepší pivo na světě, spolu s belgickým. Pivo je tu navíc za skvělou cenu a je významnou součástí české kultury, je prostě všudepřítomné. Česká kuchyně má moc dobré produkty: guláš, svíčkovou, koleno. Kombinace bramborových knedlíků a špenátem je nebeská, česká zvěřina je výborná, je tu velký výběr dortů a moučníků. Také si užívám potraviny, které ve Španělsku nejsou tak snadno na dosah - jako lesní ovoce. Chybí mi ale více čerstvé zeleniny, lepší saláty. Jen málo míst umí dělat dobré kafe. Samozřejmě španělskou kuchyni mám moc rád, a chybí mi, ale stačí strávit doma dovolenou dvakrát za rok, aby se mému žaludku moc nestýskalo.

Lidovky.cz: Myslíte si, že už v Česku zůstanete?
Těžko říct. Zatím se zdá, že ano, mám tady stálou práci, pracuji pro zahraniční stanici Českého rozhlasu, Radio Praha. Také pokračuji s výukou španělštiny a založil jsem s kamarádem vlastní jazykovou školu, eŠko, která pořád roste. Mám tady partnerku a rodinu. Můj život je nyní tady a mám tady svůj svět.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou politiku? Jaký na ni máte názor?
Zajímám se velmi, právě ji sleduji víc než španělskou. Můj názor je, že česká politika je docela zdiskreditovaná a trpí velkou mírou korupce, dokonce větší než ve Španělsku. Chybí víra v systém, v demokracii a ve velké ideje. Skepticismus a pragmatismus české společnosti, který je do určité míry zdravý, způsobuje, že od politiků nikdo moc neočekává, což následně vede k zhoršení situace. A pak vznikají strany bez jasné ideologie, bez principů a tedy bez projektu pro zemi. Naštěstí v posledních letech se situace umírnila, instituce fungují lépe a korupční skandály mají větší dopad, také vzniká čím dál více občanských iniciativ, což je výborné. Je překvapující, jak se tady liší hodnoty pravice a levice, a jak třeba svoboda je vlastnost místní pravice, zatímco ve Španělsku je to naopak. Mladý profesionál, vzdělaný, který miluje umění a kulturu, není věřící, má moderní vzhled, atd. je tady pravičák. Ve Španělsku by volil Podemos!

Lidovky.cz: Učíte se češtinu? Je pro vás v Česku její znalost nezbytná?
Bohužel se už neučím, ale měl bych. Dostal jsem do situace, kdy co umím stačí na normální komunikaci, a tak necítím potřebu se učit dál. Pak otevřu knížku a lituji toho! Velkou výzvou pro mě byla nedávná přednáška pro agenturu GLE o tom, jak jsem začal podnikat s jazykovou školou eŠko, a musel jsem mluvit jen česky. Ale překvapivě to šlo. Chybí mi větší slovní zásoba a plynulost, mluvení bez chyb a bez přemýšlení. Prostě nejsem úplně Carlos, když mluvím česky.

Vždycky říkám, že Česká republika je jiná, když se člověk naučí češtinu. Znám hodně cizinců, kteří si stěžují, že jsou Češi chladní, ale neuvědomují si, že pod povrchem jsou velmi milí a zajímaví lidé. Česká kultura a česká realita nejsou kytka, kterou člověk objeví najednou, je to poklad, který musí být hledán. Co se děje v Česku, co si lidé myslí, čemu se smějí, na co se dívají v televizi, co čtou, jaké je zákulisí všechno, co se okolo děje - je skoro výhradně v češtině. Bez znalosti jazyka jsme my cizinci odsouzeni k povrchnímu pohledu, zůstáváme věčnými turisty.

Lidovky.cz: Po čem se vám v Česku nejvíce stýská? Co má vaše země výjimečného?
Stýská se mi po dobré společenské náladě, kterou jsem zmínil na začátku, po kamarádech, které jsem tam nechal a se kterými jsem vzhledem k vzdálenosti omezil nebo přerušil kontakt. Chybí mi světlo a slunce, a občas pocit, že nejsem divný člověk, který mluví s přízvukem a neumí se vyjadřovat. Jinak moc nostalgii necítím, asi kvůli tomu, že můžu cestovat domů. Možná taky proto, že když cestuji metrem ve Valencii, tak mi vadí, jak lidé neustále křičí. V tom rámusu se nedá ani číst, ti Španěláci jsou ale hluční. 

Autor: