Češka v Kolumbii: Náš chleba mi chybí, česká kuchyně ne

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Během první dnů po přistěhování do cizí země má člověk na práci tolik formalit, že si zprvu ani neuvědomí, kde se vlastně nachází. Já jsem to měla podobné – registrace na migračním, vyřízení pojištění, zajištění bydlení, otevření bankovního účtu. Člověk si ani neuvědomí, kolik takových maličkostí je s životem v jiné zemi spojeno. A pak se dostaví ten pocit, když to všechno skončí, čas se zastaví a najednou vám dojde, že jste se dostali do jiného světa. Z prvních dnů mám mnoho velice intenzivních zážitků, ale jedním z největších byla cesta z letiště. Všechno, co jsem z auta pozorovala, mi přišlo cizí, exotické a zajímavé. Domy, lidi na ulici, auta... A ten neskutečný pocit, že jsem si splnila svůj sen.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Myslím, že každý člověk, který musí fungovat v jiném než ve svém rodném jazyce, narazí nejvíce v komunikaci. Neměla jsem problém se základní domluvou, ale s vyjádřením své osobnosti. Jsem člověk otevřený, ráda poznávám nové lidi a jsem ráda, když oni mohou poznat mě. Ale cítila jsem trochu jako němá, neschopná reagovat tak, jak jsem zvyklá, zejména vtipkovat. A řekněme si to na rovinu – smysl pro humor je něco, co nám pomáhá najít přátele a zjistit, kam patříme. A ten český smysl pro humor je docela osobitý, hodně navázaný na jazykové hrátky, dvojsmysly a kulturní odkazy, které se často těžce vysvětlují. Další překážkou je pro mě dodnes odlišné vnímání času. Nejsem úplně dochvilná, ale když se s někým dohodnu na určitou hodinu je pro mě průměrná čekací doba okolo 10 – 15 minut. Tady se mi stává, že dotyčný ani nepřijde. A že by zavolal/a a oznámil/a, že se schůzka nekoná? Ale prosím vás... Nechci však v žádném případě házet všechny do jednoho pytle. Mám přátele, kteří chodí přesně na čas a čekávají pár minut na mě.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Chci, nechci. To se dá těžko říct. Nechávám na životu, jak věci vyřeší. Každopádně cítím silné vazby s Českou republikou, nežiji v zahraničí, protože bych z ní utíkala. Ale proto, že se mi naskytla příležitost. Jestli budu v Česku žít, nevím. Ale určitě se tam budu vracet.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Český chleba. To nikde jinde nenajdete. A není snadné ho upéct, i když už jsem to párkrát víceméně úspěšně zvládla. Česká jídla jsem nikdy moc nevařila ani v Česku, takže po této stránce moc naši zemi nereprezentuji.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Děti nemám, ale česky jsem už učila jednu slečnu z Kolumbie, která v současné době studuje doktorát v Litvínově.
Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Upřímně, těch asociací moc není. Většina lidí mého věku se ve škole učila o Československu a proto jim nejdříve musím vysvětlit, že Československo už neexistuje. Občas si někdo vybaví Prahu, často si lidi vzpomenou na Milana Kunderu. Když zmíním, že značky jako Škoda a Baťa jsou české, lidi to překvapí. Ale i přes neznalost se vždy setkám s velkým zájmem lidí něco si o naší zemi poslechnout.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Politiku sleduji z povzdálí a samozřejmě se v mnoha aspektech liší. Zejména témata jsou diametrálně odlišná. Kolumbie je země, která bojuje s letitým vnitřním konfliktem, který značně poznamenal také vývoj politický. Do politiky se také promítá bouřlivá situace v sousední Venezuele. Co sleduji v současné době je průběh předvolební kampaně. A ta je hodně odlišná od té naší. Více propagandy, veřejné řečnění, setkávání s politiky, plakáty a reklamní materiály po všech koutech, docela často i na autech. Právě tento víkend byly všude po ulicích kolony aut vykřikující jména svých kandidátů v doprovodu hlasité muziky (většinou salsy nebo jiných pro nás exotických rytmů). U nás to nikdy není tak populistické. Předpokládám, že tady se ve vývoji politiky odráží vliv Spojených států, ale protože jsem ve Státech nikdy nežila, je to jen domněnka na základě zpráv z médií, filmů a od přátel.