Po řízcích se tu můžou utlouct a knedlíky jedí i suché, líčí Češka Mexiko

Třiadvacetiletá Lucie není v Mexiku poprvé. Nějaký čas tam prožila jako dítě a když při studiu vysoké školy dostala příležitost vrátit se, nezaváhala ani na okamžik. Přestože je fascinovaná mexickou kulturou, přírodou i historií, těší se, až se jednou vrátí zpátky do Česka. "Čím více trávím času v zahraničí, tím více mi naše země připadá nevšední," říká v rozhovoru, kterým server Lidovky.cz představuje nový seriál Češi ve světě.

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Časový rozdíl mezi Českou republikou a Mexikem je sedm hodin, takže první dny byly mírně ospalé. Studuji ve městě Cuernavaca, ale po příletu jsem strávila nějaký čas v Mexiko City. Moment, který si vybavuji velice jasně, byl ten těsně před přistáním. Rozloha města mě doslova vyděsila. Samotné Mexico City má necelých 9 milionů obyvatel, když ale počítáte celou metropolitní oblast, tak je to milionů dvacet. Jelikož má Mexiko velice nevýraznou střední třídu obyvatelstva, rozdíly mezi jednotlivými částmi města jsou opravdu do oka bijící. V jednu chvíli prohlížíte velice moderní sousedství, během pěti minut se už ale ocitáte v chudinské čtvrti. Ale i ta bude malebná a zajímavá, spatříte trhy, jednoduché, ale krásně barevné dekorace, obchodníky, kteří vám budou přes okénko nabízet všelijaké produkty a na hlavě budou mít samozřejmě nasazené pověstné „sombrero“. Opravdu je tu nosí. Kdybych měla odpovědět jedním slovem, tak by to byla nejspíš „autentičnost“. 

Lidovky.cz S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý? 

Chození na čas! “Voy en camino”, neboli jsem na cestě, většinou znamená, že se chystám jít do sprchy. “Budu tam za 15 minut” znamená minimálně 45, a to často i v případech jako je chození do kina. Ještě jsem tu snad neviděla žádný začátek filmu. Lidé tu také nejsou moc zvyklí chodit pěšky, 15 minut chůze je nepředstavitelných. Řidičský průkaz je možné získat snad od 16ti let (má univerzita je propojená s přípravnou střední školou a většina studentů přijíždí autem) a taxi jsou velice levné, nedávno jsem například jela půl hodiny a zaplatila jsem v přepočtu 75 korun. Takže pohled na vykračující si cizince je pro Mexičany opravdu nezvyklý.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Rozhodně ano. Ačkoliv jsem již žila v několika zemích, Česko je můj domov a vždy bude. Svou budoucnost si nepředstavuji v žádné konkrétní zemi, ale jsem si jistá, že v Čechách budu jednou znovu žít. Máme tendenci náš stát hodně kritizovat a neříkám, že se tyto kritiky často nestrefují do černého. Ale kde jinde si dáte svíčkovou a zapijete jí jedním z nejlepších piv na světě? Kde jinde se vám naskytne tak skvostný a výjimečný pohled, jako ten ze Smetanova nábřeží v Praze? A kde jinde vás nebudou lidé odsuzovat za ten typicky český černý humor? Nemáme možná moře, ale máme hory a řeky, krásná údolí, slunečnicová pole, lesy plné hub, města plná historie. Čím více trávím času v zahraničí, tím více mi naše země připadá nevšední. 

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí?
Stereotyp o mexických pálivých pokrmech je také pravdivý. Chybí mi jídla, která mají jinak výraznou chuť, než je právě pikantnost. Chybí mi svíčková a nakládaný hermelín. Chybí mi levné neslané máslo a dobré mléko. A nejvíce mi asi chybí jednoduchý české chléb, který není sladký a alespoň pár dní vydrží.

Lidovky.cz: Uvařila jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo? 
Nějaká česká jídla jsem se připravit snažila, ale je to celkem složité, jelikož hodně ingrediencí se tu sehnat prostě nedá. Velice chutnal bramborový salát a řízky, bramboráky zmizely z talířů během pár minut a knedlíky lidé jedli i suché. A to nejsem vůbec žádná kuchařka, kdyby vyzkoušeli jídlo od našich babiček… 

Lidovky.cz: Sledujete mexickou politiku? Liší se politická kultura od té naší? 
Sledovat politiku různých zemí je pro mě zajímavé, o té mexické se snažím získávat informace nejen ze zpráv, ale také od známých a přátel. Ti pak většinou budou mluvit o drogových kartelech, které skrze prostředníky v podstatě vládnou Mexiku; budou mluvit o korupci, která je nepochybně o mnoho vážnější, než ta naše česká. A budou mluvit o prezidentovi Enrique Peña Nietovi. Obecně tu lidé vládě vůbec nevěří, ještě ve vyšší míře, než u nás. Mají strach ze vzrůstajícího vlivu drogových magnátů, kritizují možné otevření energetického sektoru soukromým firmám. Jsou opravdu velice pesimističtí k blízké politické budoucnosti.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Je to samozřejmě dobré a levné pivo. Zdůrazňuji jim tu, že naše je natolik dobré, že do něho nepotřebujeme přilévat tomatové džusy s čili nebo citronovou šťávu, což je tady velmi rozšířené. Hned potom následuje Koller, Nedvěd, Baroš… Už jsem se taky ale párkrát setkala s lidmi, kteří se mě ptali, jak mě osobně poznamenal konflikt v naší a sousedních zemích. Když jím pak vysvětluji, že Česko leží ve střední Evropě, vedle Německa a Polska, a ne blízko Sýrie, tak se diví, ale nestydí se. Jako v mnoha jiných zemích, více lidí se spíše chytne na to, že jsem z Prahy než z České republiky.