Češka ve Skotsku: Jsme pro ně Československo. Děti se stále ládují sladkým

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Vzpomínám si úplně přesně. Jelikož jsem letěla do města Inverness, viděla jsem pod sebou nádhernou nedotčenou krajinu severního Skotska a věděla jsem, že toto místo si zamiluju. Mimo jiné si ale také vybavuji strach ze setkání s mou novou rodinou, jelikož jsem s nimi mluvila jen přes Skype a moje angličtina v té době nebyla zrovna nejlepší. Ale rodina byla moc milá a překvapila mě svou otevřeností a upřímností. Vybavuji si také lidi, kteří byli stále usměvaví, přátelští a ochotni pomoci za každé situace. Možná bylo vše způsobeno tím, že jsem se pohybovala v malých vesničkách a městech.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazila? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
V některých zvycích jsme opravdu dva odlišné národy. Ať již zmíním Vánoce nebo Velikonoce. Moje rodina neměla ani tušení, že například v České republice se jí na štědrovečerní večeři kapr a salát. Oni si nejspíš mysleli, že celý svět má krocana a rozbaluje dárky až 26. prosince. Když jsem dětem vyprávěla o velikonočních zvycích u nás, chtěli pomlázku vyzkoušet i u nich doma. Jejich zvyk koulení vajíček z kopce nebo schovávání vajíček po zahradě mě ale také překvapil.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Momentálně žiji opět v České republice. V této fázi je těžké říci, kde chci žít. Ale když člověk prožije nějaký čas v cizí zemi, nepřijde mu to zas až tak nenormální, aby někam odjel znovu, ať už opět na určitou dobu, nebo třeba na celý život. Situace je pro mě neustále otevřená.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybělo? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Tak kdo byl v Anglii nebo ve Skotsku ví, že jejich stravování je na české poměry hodně jednotvárné. U oběda a večeře jsem se nepřestávala divit. K obědu tousty, burákové máslo, šunka... Po dvou měsících jsem tousty nemohla ani vidět. Ale ještě horší byly večeře. Moje rodina měla oblíbená tak čtyři jídla a stále je točila. A třeba dvakrát do týdne jsme měli boloňské špagety, samozřejmě z polotovaru, do teďka je nemohu ani vidět. Rozhodně to ale nebylo způsobené nedostatkem peněz mé hostitelské rodiny, ba naopak, peníze u nich nehrály žádnou roli. A nejvíc mě překvapilo v jakém množství tamější děti jedí sladké. Za odměnu po večeři, po obědě, na svačinu... neustále. Vařila a pekla jsem často. Moje rodina milovala klasické české koláče jako jsou hraběnčiny řezy, domácí štrúdl a podobně. Mým kamarádům nejvíce chutnaly bramboráky. Divili se, že jsem těsto nekoupila v polotovaru, ale že jsem ho udělala doma z nastrouhaných brambor.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Děti nemám, ale jsem si jistá, že kdybych je vychovávala mimo Českou republiku určitě bych je česky učila. Čeština je můj rodný jazyk a navždy zůstane.

Lidovky.cz: Jaké byly první asociace, které jste slýchala, když jste řekla, že jste z Česka?
Skotové zareagovali skoro všichni stejně. Nerozlišují Českou republiku a Slovensko, vždy reagovali Československem. Poté skoro všichni znali Prahu a byli přesvědčeni, že je jedno z nejkrásnějších měst Evropy. Co se týče dalších našich měst a jiných památek, nedokázali si vybavit skoro nic. Dost mě překvapila i reakce mého kamaráda, když jsem mu říkala, že u nás máme také hory a sjezdovky. On samozřejmě nemluvil o ničem jiném, než jen o Alpách. Po shlédnutí webu našich horských středisek se rozhodl vyrazit i k nám.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Politiku jsem se snažila sledovat, jelikož mě zajímá politické dění v zemi, ve které žiju. Největší debaty samozřejmě probíhaly ohledně nadcházejícího roku 2014 a referenda o skotské nezávislosti. Ale většina lidí, se kterými jsem mluvila, by chtěla zůstat součástí Británie. S jinými politickými debatami, které známe z České republiky a nejen před volbami, jsem se ve Skotsku nesetkala. Měla jsem pocit, že jsou se svou životní situací spokojeni, že stát se o ně dobře stará a nemají potřebu politiky pomlouvat u piva a nadávat na ně.