V Kazachstánu vás překvapí porážka zvířat před začátkem fotbalu, říká Češka

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Do Astany jsme poprvé zavítali v červnu 2012. V té době jsme žili v Moskvě, měli tříletou dceru, a o Kazachstánu jsme toho moc nevěděli. Než manžel přijal nabídku jít pracovat do Kazachstánu, chtěli jsme Astanu trochu poznat. Přece jenom je Astana daleko na východě, vzdálená téměř 5000 km od Prahy. Již při první návštěvě nás překvapil rozvoj města a zejména jeho moderní část – ne nadarmo se Astaně přezdívá „Dubaj střední Asie“. Byl začátek června a teploty přes 30 stupňů. Definitivně jsme se přestěhovali do Astany v září 2013. Vývoj a proměna města za pouhý rok byla evidentní. Vyrostly další a další mrakodrapy a výškové budovy, ať už byty nebo kanceláře. V polovině září již padaly noční teploty k bodě mrazu a během pár týdnů byl člověk nucen vybalit teplé oblečení. Jaro a podzim v Astaně téměř nepocítíte, zato rozdíl mezi létem a zimou je značný – až +40°C v létě a naopak, minus 40°C v zimě. Upřímně, nejvíce mně utkvělo v paměti neustále zářící slunce a modrá obloha. Dle statistik je v Astaně 300 slunečních dní v roce. Také nás překvapila celková vřelost místních obyvatel, zejména s ohledem na 3 roky strávené v Rusku. Rusové obecně jsou dost uzavření a v Moskvě se v ulicích zřídka setkáte s usměvavými lidmi. Takže věta, pronesená s úsměvem na pasové kontrole „Vítejte v Kazachstánu“, mne doslova ohromila.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Nám Evropanům je Kazachstán věsměs velkou neznámou, o které nevíme nic, kromě toho, co občas naservírují oficiální sdělovací prostředky. Informace na internetu jsou mizivé nebo zavádějící, turistický průvodce v češtině snad ani neexistuje. To mne a moji kamarádku inspirovalo k vytvoření stránek www.zivotvastane.com. Poskytují informace o Kazachstánu a životě v Astaně.

Astana určitě nenabízí to, co většina světových metropolí. Milovníci historie, umění nebo výletů do přírody, musí ze svých nároků dost slevit. Městu stále chybí osobitá atmosféra a duch, není tu komunitní život, jak ho známe z českých (evropských) měst a vesnic. S tím se asi potýká mnoho uměle vytvořených hlavních měst po celém světě. Ještě před sto lety byl Kazachstán převážně pastevecká země a tak v zemi stále chybí v Evropě běžná infrastruktura a zejména služby, které by přilákaly například větší počet turistů. Zároveň je Kazachstán velmi rozsáhlý, je větší než celá západní Evropa. Astana leží uprostřed stepi, nejbližší větší město je 200 km vzdálená průmyslová Karaganda nebo 250 km vzdálená rekreační oblast Borovoe. V zimě je Astana často přístupná pouze letecky. Pokud chce člověk poznat něco víc, a těch zajímavostí, zejména přírodních, je v zemi hodně, tak musí cestovat na větší vzdálenosti buď letadlem nebo vlakem. Převážná část obyvatelstva je muslimského vyznání, nicméně prezident Nazarbajev striktně udržuje ideu sekulárního státu. Ale i tak je evidentní, že naše a kazašské zvyky se v mnohém liší. Spousta místních zvyků je pro nás nezvyklá. Počínaje porážkou zvířat před začátkem fotbalového utkání přímo na hřišti nebo na právě dokončené stavbě, přes koňské maso, které je národní pokrm, až po způsob řízení aut, při kterém se nezapře jejich donedávna kočovný způsob života v koňském sedle. V zimě i v minus 25°C čekají lidé v klidu na autobusových zastávkách. A v létě v plus 35°C visí na mrakodrapech a myjí okna.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Plánujeme návrat do Evropy, která nám v mnoha ohledech chybí. Můj manžel je Francouz, proto nemáme úplně vyřešeno, zda to bude Česko nebo jiná země. Evropa se po pobytu v zemích, jako je Rusko nebo Kazachstán, jeví jako Lucembursko, kde je všude a všechno blízko. Oba rádi cestujeme a poznáváme život v jiných zemích. Ale Praha je pro nás taková naše základna, kam se pravidelně vracíme.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařila jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Určitě! A často! Všeobecně nejsem milovníkem české kuchyně, ale při dlouhodobém pobytu v zahraničí se chuťové geny a buňky nezapřou a ozývají se celkem často. Občas bych si dala svíčkovou, jindy vepřo-knedlo-zelo nebo žemlovku. Stejně je na tom naše dcera, která se těší do Čech hlavně na guláš s knedlíkem. Ne všechny ingredience k přípravě českých jídel se dají v Astaně koupit, ale člověk si poradí, a tak se nám při různých česko-slovenských sešlostech daří naše oblíbená jídla připravit. Často peču štrudl na slano, který je mezi našimi přátely z ciziny již vyhlášený. Zajímavostí jsou v místních obchodech i restauracích “česká“ jídla a nápoje, která ale nesou pouze český název. Takže v supermarketu narazíte na „České špekáčky“ z Omsku nebo pivo Žatecký gus, které u nás ani neznáme ačkoliv bývá prezentováno jako tradiční české pivo. Česko je v Kazachstánu dobrá marketinková značka.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Máme 6-letou dceru. Já na ni od mala mluvím česky, manžel francouzsky.Oba považujeme bilingvní výchovu jako obrovský dar do života. V Astaně dcera navštěvuje školu s výukou v angličtině, takže se bez problémů domluví třemi jazyky. Shodou náhod se v posledních 2-3 letech v Astaně sešla užasná česko-slovenská komunita rodin s dětmi, a tak dokonce v jedné třídě americké školy studovaly hned čtyři české děti. Často se scházíme a organizujeme nejrůznější akce včetně Mikuláše, Velikonoc atd., což také napomáhá rozvoji českého jazyka u dětí a možnosti udržet alespoň některé zvyky a tradice.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Česká republika je v Kazachstánu velmi populární. Mnoho lidi vystudovalo nebo studuje vysokou školu v České republice. Stalo se nám několikrát na ulici, že jsme se s kamarádkou bavily česky a oslovil nás Kazach mluvící plynnou češtinou. Prahu zná téměř každy, i když tam nikdy nebyl, české pivo najdete všude. Ostatně Češi tu v minulosti postavili několik pivovarů.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Politickou situaci v Kazachstánu člověk vnímá, i kdyby nechtěl. Prezident Nazarbajev je u moci již od roku 1991 a jeho moc je takřka neomezená. Nelze se proto podivovat, že se zde setkáte s Muzeem či Knihovnou Prvního Prezidenta, s Dnem Prvního Prezidenta, existuje Nazarbajevova univerzita apod. Kdo chce shlédnout otisk jeho ruky na věži Bajtěrek, ten si musí vystát dlouhou frontu. Nicméně jeho vize a osvícenost mu přináší mezi obyvateli úctu a popularitu – alespoň v Astaně.