Československo bylo na špičce východního bloku, říká šéf Retroautomuzea ve Strnadicích

Lidovky.cz: Slyšel jsem o vás vyprávět takovou historku mezi muzejníky. Prý se občas seberete, naložíte housle do unikátní Tatry 613 a vyrazíte do Prahy muzicírovat…
Je to pravda, housle jsou jeden z mých koníčků. Hraji v amatérském Komorním orchestru Vlasty Škampové. Ona šestsettřinácka jezdila na úřadu vlády, pochází z roku 1992. Já jsem její druhý majitel. Sloužila v éře českého premiéra Petra Pitharta. Tater 613 vystavujeme více. Máme kompletní výrobní řadu včetně verze kabriolet. Těch bylo mimochodem vyrobeno pouhých pět kusů.

Lidovky.cz: Jak se jemný nástroj jako housle slučuje s péčí o autoveterány, s rozebíráním motorů a podobně?
S houslemi jsem začal dřív, než s veterány (smích). Hraji od čtyř let. Jeden kamarád říká, že jsem nejlepší houslista mezi automechaniky a nejlepší automechanik mezi houslisty.

Lidovky.cz: Kdy jste se rozhodl, že budete mít vlastní muzeum automobilů?
To se prostě událo, nebylo to racionální rozhodnutí. Auta sbírám od doby, kdy jsem studoval. Žádné auto jsem nikdy nevyhodil, zůstal mi i trabant po rodičích. Ještě při studiích jsem se auty začal živit. Pronajal jsem si areál JZD v sousedství naší chalupy, kde jsem provozoval víkendové vrakoviště. Zaměřoval jsem se na vozy, které jsem měl. V 90. letech všichni chtěli západní auta, ta z východu se vyhazovala a začaly chybět náhradní díly. Kupoval jsem pomocí Annonce (inzertní časopis - pozn. red.) auta, rozebírali jsme je a prodávali na náhradní díly. Do toho se občas objevil nějaký zajímavý kousek. Skončilo to tím, že jsem se s auty do původního areálu nevešel. Mají pro sběratele jednu nevýhodu, jsou totiž velká a neskladná. Nakonec jsme zakotvili tady ve Strnadicích. Najednou jsme zjistili, že sbírka je vlastně kompletní a že bychom mohli muzeum vozů z východního bloku otevřít. Což se podařilo v roce 2015.

Lidovky.cz: Které země a které období kolekce ve Strnadicích pokrývá?
Východní blok od roku 1945 až do počátku 90. let. Nechybí tady žádná značka, která vyráběla sériově.

Lidovky.cz: Studoval jste automobilovou konstrukci. Auta máte „osahaná” i z pohledu automechanika. Která země východního bloku na tom technologicky byla nejlépe? Srovnejte třeba československý automobilový průmysl s bulharským.
Bulhaři vyráběli jen podle licencí, tam se o vlastním automobilovém průmyslu nedá hovořit. Československé technologie byly na nejvyšší úrovni, tedy v porovnání se zbytkem východního bloku. Jenom u nás a východním Německu se vyráběly vlastní konstrukce aut, zbytek Východu vycházel z licencí, ať už placených a přiznaných, nebo nepřiznaných a také nikdy nezaplacených. Ještě například Škoda 1000 MB z roku 1964 stíhala světový vývoj jak z hlediska technologií, tak z hlediska kvality. Škoda 100 měla být posledním modelem s motorem vzadu a Škoda 120 neměla nikdy vzniknout. Přesněji: ta se měla narodit úplně jiná, ale bohužel vývoj v socialistickém Československu ustrnul. Zvrat přišel s favoritem, který byl po odladění srovnatelný se západní produkcí. Proto se podařilo Mladou Boleslav oženit s Volkswagenem. Němci si kupovali naše know how, naše lidi.

Třeba trabant, ač se dnes na něj lidé dívají spíš s úsměvem, byl svébytná a pokroková konstrukce a navíc důležitá pomůcka v motorizaci východního bloku. V Sovětském svazu vesměs produkovali kopie. Továrnu na žigulíky stavěli Italové. Moskviče byly vlastně předválečné opely, volhy mají vzory v detroitské produkci.

Lidovky.cz: Máte vy osobně oblíbenou zemi z východního bloku, jejíž produkci rád řídíte?
Tíhnu k našim tatrovkám. Muzeum jsme budovali tak, aby si návštěvníci dokázali představit, kdo od koho „opisoval”, co se komu podařilo. K tomu se nám pěkně rozjíždí sbírka tuzexových vozidel, kam letos přibylo několik přírůstků. Takže si můžete nádherně porovnat, jaká auta si lidé v tehdejším Československu mohli koupit.

Lidovky.cz: Mluvíme spolu před začátkem sezony 2018. Na jaké novinky se mohou návštěvníci těšit?
Začínáme 14. dubna, kdy je slavnostní otevření spojeno s hvězdicovou jízdou a jízdou pravidelnosti tady v okolí. V muzeu přibude několik nových expozic. Ta největší bude zaměřená na malá užitková muzea. Najdete tam Škodu 1203, dodávky z ostatních zemí a také malé pracovní stroje. U nás je z tohoto ranku nejznámější produkce značky Multicar. Dokonce se nám podařilo koupit první k nám dováženou multikáru.

Šéf muzea a jeho nová hračka. V expozici se letos objeví vůbec první verze východoněmecké multikáry. Zajímavé je, že se vozidlo řídilo pomocí pedálů. Na snímku je Libor Kucharski - šéf strnadického muzea.

Ta se řídila nohama, nemá volant. Jelikož jsem vystudoval konstrukci automobilů, tak mě zajímají 90. Léta. To byla doba, kdy se firmy v tuzemsku pokoušely vyvíjet a vyrábět vlastní produkci. Ukázková je třeba malá dodávka Tatra Beta, kterou máme ve škodovácké verzi, ve verzi s komponenty Hyundai i ve verzi valník. Těch vzniklo snad jen pět. Slyšel jste někdy o multikáře Tatra Sipox?

Lidovky.cz: Ne...
To je jeden ze zapomenutých projektů devadesátých let, které chceme představit. Takový mikronáklaďáček. Navíc chystáme expozici autobusů. Hlavní hvězdou bude stroj Škoda 706 RTO, který prošel renovací a budeme jej používat i na vyjížďky. Na další novince spolupracujeme s Policejní historickou společností, se kterou chceme představit dobový pult centralní ochrany za časů minulého režimu. Je to dost unikátní kousek. A také chceme představit, jak se dříve fotilo a vyvolávaly fotografie. Máme pocit, že už všichni zapomněli, co se dělo v koupelnách s ustalovačem a zvětšovákem. Podařilo se nám také sehnat dobový trenažér do autoškoly, který imituje Škodu 120.

Lidovky.cz: Je nějaké auto, které byste hrozně chtěl a nemůžete jej sehnat?
Jejej, těch je. Třeba Avia A 11 Trend, což byl terénní vůz produkovaný v letňanské Avii, který byl licencí od francouzské značky Auverland. Ten jsme zatím nesehnali. Navíc nás limitují peníze. Za poslední roky se ceny pohnuly o desítky procent nahoru. U některých aut vidíme násobky jejich cen, které držely ještě před pár lety. To je případ Škody 110 R, Škody Garde či starého Rapidu.

Lidovky.cz: Jak vnímáte stále populárnější názor, že stará auta jsou dobrá investiční příležitost?
Veteránské hnutí se změnilo. Lidé, kteří si stará auta pořizují, jim častokrát nerozumí. To dřív byl naprostý základ, majitelé si vozy sami servisovali. Tím, jak nám společnost bohatne, lidé mohou utrácet za věci, které nejsou nezbytné. To způsobuje růst cen. Navíc dnes se z aut mého mládí stávají veteráni s jednou důležitou výhodou: dá se s nimi jezdit. Porovnejte si to s vozy třeba předválečné produkce: ty na silnici nejednou, navíc udržet je v provozu je velký problém.

Lidovky.cz: Kde hledáte opraváře, kteří se vám starají o exponáty?
U nás je to jednoduché, my máme svoji firmu. Ale jinak je na trhu vidět, že vzniká spousta firem, které produkují díly nebo jejich repliky, nebo se zabývají opravami starých aut. Z profesí vidíme, že najít autoklempíře, který umí udělat „něco starého”, to je velký problém. Dnešní autoklempíři se učí vyměňovat kusy aut. Truhlář, který dokáže vytvářet kostry předválečných aut, ten je k nezaplacení. Tato řemesla vymírají.

Lidovky.cz: A co plasty, které se v autoprůmyslu prosadily?
Originální vybavení interiérů, kde se plasty objevily už v 60. letech, je nesehnatelné. Tento materiál prostě stárne. Technologie ale postupují. Řešením bude 3D tisk. Tomu věřím.

Lidovky.cz: Kdo jsou návštěvníci muzea?
Dědečkové s vnuky, případně tátové s potomky, kteří mladší generaci ukazují, čím jezdili. Chodí si sem zavzpomínat.

Lidovky.cz: Co vás živí?
Mě živí firma, která se zabývá renovací historických vozidel, přestavbami aut na plyn. Máme i autoservis. Zaplaťpámbůh se nám daří. Spoustu aut, která tady návštěvníci mohou vidět, jsem pořídil v době, kdy prakticky neměla žádnou cenu. Máme i spoustu nabídek od majitelů, kteří nám vozy nabízí k zapůjčení. Oslovujeme i sponzory.

Lidovky.cz: Poslední otázka. Kolik aut máte?
Vystavených s popiskami jich loni bylo 150, letos něco přibylo. Celkem je tady v areálu tak 250 vozů.