Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Čeští muži jsou maminčini mazánci, říká Američanka

USA

  7:00
Američanka Caitlin Bonem žije v Česku dva roky. Stěhování bylo spontánní akcí. Nikdy předtím tu nebyla, za jejím příjezdem stála touha po dobrodružství. "Chtěla jsem zažít něco úplně jiného, než na co jsem byla do té doby zvyklá. A také jsem doufala, že mi taková změna přinese novou inspiraci k psaní a kreslení, shrnuje umělkyně.

Caitlin Bonem foto: Caitlin Bonem

Lidovky.cz: Co vás na Česku nejvíc překvapilo při vaší první návštěvě?
To, jak se lidé v MHD navzájem sledují. Zatímco prohodit během jízdy třeba jen pár slov se svými známými se jim zdá nepříjemné, vyměňovat si dlouhé pohledy s naprosto cizími lidmi považují za společensky vhodné. Tento pocit sdílím se všemi mými zahraničními známými.

Kdo je Caitlin Bonem?

"Nejmenuji se Bonemová," upozorňovala redakci předem dvacetisedmiletá Američanka Caitlin, která si na české přechylování nemůže zvyknout. Mladá spisovatelka, malířka a učitelka pochází z města Cincinnati z amerického státu Ohio. Je svobodná, do Česka přišla v červnu 2011. 

Lidovky.cz: Kdy jste se rozhodla, že tu chcete zůstat nastálo? Co vás k tomu vedlo?
Že se sem přestěhuji jsem se rozhodla pouze tři měsíce před příjezdem. A to jsem Českou republiku předtím nikdy nenavštívila. Bylo to těsně poté, co jsem dokončila své bakalářské studium – které bych měla spíše popsat jako sedmiletou bitvou sama se sebou – kdy jsem si uvědomila, že kromě pokračování v mé dosavadní práci v restauracích, se mi doma nenaskytují žádné pracovní příležitosti. Tak jsem se rozhodla, že využiji svého studia v oblasti angličtiny a pojedu ji učit do zahraničí. Koupila jsem si letenku a vízum jsem získala přes speciální program, po jehož absolvování jsem zde v Čechách získala kvalifikaci na učení angličtiny pro cizince. 

Lidovky.cz: Co vám na Češích nejvíc vadí?
Více než cokoli jiného mě rozčiluje přechylování cizích ženských příjmení. Nejmenuji se Caitlin Bonemová; jsem a vždy budu jen Caitlin Bonem. V americké publikaci bychom také z českých příjmení neodstraňovali koncovku “ová”, proto mi přijde velmi neslušné, že Češi mění naše příjmení bez souhlasu. Ať si mě raději někdo splete s mužem, ale Bonemová mi neříkejte.

Lidovky.cz: Je nějaký rozdíl v tom, jak se Češi chovají k sobě navzájem, ke starým lidem, dětem, než jak je zvykem ve vaší zemi? Jsou Češi slušní?
Obecně jsou na tom Češi stejně, jako všude jinde; někteří jsou velmi slušní a kultivovaní, jiní se občas chovají jako pitomci. C’est la vie. Největší sociologický rozdíl vidím v rolích opačných pohlaví. Pocházím ze země, která si prošla velmi rozsáhlou sexuální revolucí, proto mě zde vždy překvapí, že jsou to právě ženy, od kterých se očekává, že se budou starat o děti, že budou zároveň pracovat, vařit a uklízet, také že musí vše vyžehlit. Výsledkem je země plná maminčiných mazánků, kteří se o sebe neumějí sami postarat. Ve Spojených státech se děti většinou stěhují z domova v osmnácti, proto jsem s ostatními cizinci překvapená, když slyším od nějakého našeho třicetiletého letého kolegy, že si stále pohodlně žije u svých rodičů, v “mama hotelu”.

Čtěte porovnání jednotlivých ročníků Českého šoku:

Lidovky.cz: Co si myslíte o českém humoru? Libí se vám? Je hodně odlišný od toho, na který jste zvyklá?
Opravdu si myslíte, že český humor se od toho více na západ natolik liší?

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou historii? Je v ní něco, co vás zaujalo?
Spíše se zajímám o architekturu. Ta je pro mě jedním z nejzajímavějších aspektů života v Evropě.

Lidovky.cz: Pijete pivo? Jak vám chutná česká kuchyně?
České pivo je skvělé, nejraději mám jakékoli nefiltrované. Velmi příjemné je také to, že si na něm mohu pochutnat naprosto kdekoli.

Lidovky.cz: Myslíte si, že už v Česku zůstanete?
Opravdu si to tu užívám a plánuji zde žít ještě minimálně několik let, ale jednoho dne chci určitě opět bydlet alespoň v relativní blízkosti svých rodičů a svého bratra. USA je můj domov a vždy jím zůstane.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou politiku? Jaký na ni máte názor?
Nejvíce se zajímám o imigrační politiku. Pocházím ze země, která uděluje své občanství komukoli, kdo se narodí na jejím území, takže mi přijde opravdu hrozné, že se zde lidem nedostává stejného přístupu. Pokud jste se narodil v České republice, jste pro mě Čech. Tečka. Bez otázek.

Český šok

Jak se žije cizincům v Česku? Jsou tu spokojení, nebo jim u nás něco chybí?

Cizinci žijící v Česku mluví o naší zemi ve speciálu serveru Lidovky.cz: Český šok

Pokud k nim patříte i vy a chcete se s námi podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu internet@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno, národnost, proč jste do Česka přišel a připojte svoji fotografii. Jako předmět zprávy uveďte "Český šok".

Lidovky.cz: Učíte se češtinu? Je pro vás v Česku její znalost nezbytná?
Snažím se naučit alespoň nějaké základy, ale gramatika a výslovnost jsou pro mě opravdu složité. Můj slovníček v oblasti gastronomie ujde, ale zbytek je dosti ubohý. Jsem ale toho názoru, že pokud se chcete cítit opravdovou součástí zdejší společnosti a nezůstat pouze hloupým přistěhovalcem, je nutností se naučit alespoň ty základy. Já jsem stále ještě ve fázi, kde mi musí všechno zařizovat ostatní: objednání se u doktora, překládání důležitých dopisů, návštěvy u cizinecké policie… Připadám si jako dvacetisedmileté negramotné dítě.

Lidovky.cz: Po čem se vám v Česku nejvíce stýská? Co má vaše země výjimečného?
Nejvíce se mi stýská po mé rodině, mých přátelích a mých domácích mazlíčcích; ti jsou samozřejmě nenahraditelní. Také zde nemohu tajně poslouchat cizí konverzace!
No a další věc, co mi chybí, jsou pálivá jídla. Proč se Češi pikantních pokrmů tak bojí?

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...