Chcete o 7 let omládnout? Jeďte do Etiopie

Súdán je velmi chudá země, lidé jsou jako všude milí a přátelští. Hlavní 950 kilometrů dlouhá silnice spojující říční přístav Nilu ve Wádí Halfa a hlavní město Chartúm je přímo ukázková a není divu, že právě motorkáři a tzv.volnomyšlenkáři ze západu tuto zemi začínají objevovat čím dál častěji.

Ostatní silnice jsou standardní "africké kvality". Hlavními lákadly a chloubou země jsou archeologická naleziště s pyramidami v Meroe a Gebel Barkal, o kterých jsem psal v minulých dvou reportážích. V zemi není možné vybrat peníze z bankomatu, proto je nutné mít dostatečnou hotovost, což je informace, která se může leckomu hodit.

Přiznám se, že si nepamatuji žádnou zemi, ve které jsem byl, kde by bankomat nebylo možné využít, byť jen třeba v hlavním městě. Eritrea se nám nevydařila, ale ještě nám zbývá jeden pokus. Jižní Súdán se nám nakonec pokořit také nepodařilo, a to z jediného důvodu, kterým byl obyčejný a nefalšovaný strach.

V tu dobu bylo na hranicích postříleno 20 lidí a televize CNN to prezentovala jako hlavní zprávu. Přestože nám chybělo k tomuto místu pouhých 20 kilometrů, rozhodnutí bylo tentokrát jasné, jedeme zpět. Riziko bylo velmi vysoké.

Opouštíme Súdán

Opouštíme zemi, administrativa trvala výrazně kratší dobu, než při vstupu do země. Ve městě Gallabat se veškeré papírování dá stihnout za 30 minut a hned potom vstupujeme na platná víza do Etiopie. Zde již vše trvá jen několik minut, dostáváme do karnetu razítko, proběhne kontrola auta, další razítko do pasu a je hotovo.

První naší zastávkou a zároveň místem, které je zapsané na seznamu UNESCO je Fasil Ghebbi ve městě Gondar. V 16. a 17. století byl opevněný komplex Fasil Ghebbi (Fasilidovy lázně) sídlem etiopského císaře Fasilida a jeho následovníků. Za 900 metrů dlouhou zdí obklopující město se nacházejí paláce, kostely, kláštery a mimořádné veřejné a obytné stavby ovlivněné hindskou a arabskou kulturou, následně přestavěné v barokním stylu, který do oblasti Gondar přinesli jezuitští misionáři.

Gondaru se často říká "africký Camelot" a to díky císařským palácům, které jsou postaveny jako středověké hrady. Téměř každý panovník gondarské dynastie si tady vybudoval svůj palác. Více čtěte ZDE.  

Oprava auta, relax, dobré jídlo a internet

Oproti Súdánu je zde na první pohled zřejmé, že se jedná o turistickou oblast. Lidé jsou zde na turisty připraveni, najdete tu kamenné obchody se suvenýry, informační centrum a velké množství průvodců, kteří se snaží získat naši přízeň. Ve městě je řada internetových kaváren a hotelů.

Častým cílem ve městě je Goha hotel, který je umístěn nad městem a nabízí nádherný výhled na celé město. V restauraci nesedí nikdo jiný, než západní turisté. Vypadá to, že místní mají do hotelu vstup zapovězený, ale není tomu tak. Je zde na místní poměry "jen" draho, na poměry naše je tu ale nebývalý komfort, prvotřídní kuchyně a hlavně levně.

I my tu trávíme několik hodin, protože kromě jídla, atmosféry a výhledu tu je i konečně rychlý internet. Protože máme za sebou něco přes 10 tisíc kilometrů, nechávám našemu autu v servisu vyměnit filtry i olej a drobné opravy včetně svářečských prací jsou nezbytností. Také kupujeme dvě nové pneumatiky, které jsou ale velmi drahé, jedna přijde na 7 tisíc korun. Nic jiného nám nezbývá, než je koupit, neboť naše rezervy jsou dost poničené a máme před sebou náročnou cestu do Národního parku Simien.

Kříže

Před hotelem je domek se suvenýry. Pamatuji si, že jsem zde před pár lety kupoval dva kovové kříže, které visí v klubu UNESCOCLUB v hotelu Hromovka ve Špindlerově Mlýně. Chtěl jsem proto svoji sbírku rozšířit a koupit další, samozřejmě větší. Začal jsem smlouvat o ceně, obchodník si dal velkou práci, aby vytahal velké množství křížů, abych si mohl vybrat.

Jsou k mání různé tvary i řada způsobů propracování, každá křesťanská oblast nebo dokonce kostel nebo klášter v zemi má jiný tvar, takže jedině skutečný znalec dokáže poznat, o jaký kříž jde. Nejznámější jsou však kříže gondarské, lalibelské a aksumské. Potkat mnicha bez kříže v ruce je prakticky vyloučeno.

Po zdlouhavém rozhodování ale došlo k legračnímu nedorozumění. Rozhodli jsem se totiž koupit 3 kříže a když je obchodník zabalil, předával jsem mu částku, která při součtu položek byla kolem tisíce korun. On se ale usmál a řekl, to není cena v místních birrech ale v eurech.

To bylo pro nás také jisté novum, nejen že nás to vůbec nenapadlo, že by cena byla v jiné měně než místní, ten hotel nepatří mezi luxusní pětihvězdy, kde jsou ceny běžně ve tvrdé měně, ale dokonce nám cena připadala i tak dost vysoká. No, co se dá dělat, máme smůlu. Odjíždíme bez křížů a obchodník bohužel nevydělá vůbec nic. Jeho cena za vybrané kříže přesahovala naše možnosti, činila totiž 30 tisíc korun.

Každý v Etiopii omládne o 7 let

Místní politická nebo umělecká inteligence postavila reklamu své země na sloganu "Přijeďte do Etiopie a budete o 7 let mladší". Jejich čas je jiný, je zde nejen o 7 let méně, než všude jinde na světě, ale aby to nebylo moc jednoduché, běžně se používá habešský čas, který je posunut o 6 hodin dopředu nebo dozadu.

Počítá se od východu do západu slunce a opačně a je proto tedy pouze 12-hodinový: například ve 3 hodiny v Etiopii znamená buď v 9 hodin ráno nebo ve 21 hodin večer, a nebo také opravdu ve 3 hodiny. Pokud tedy něco domlouváme, raději si vše ujasníme a napíšeme na papír, jaký pak to má čas na mysli.

Stalo se nám totiž, že jsme se ptali, v kolik otvírá prodejna pneumatik, a když nám "místňák" řekl, že až ve 2 odpoledne, považovali jsme to za divnou pracovní dobu. Nakonec z toho bylo 8 ráno. Každopádně díky jejich času jsem si užíval Kristova léta, bylo mi totiž jen 33 a Veronika byla dokonce nezletilá.

Příjemná společnost

Večer jedeme najít nějaké vhodné místo ke spaní, asi 20 kilometrů nad městem najdeme zákoutí, kde to vypadá, že budeme mít klid. Vaříme si perfektní večeři a těšíme se, že si ji užijeme. Byla již tma a velká zima. Byli jsme v nadmořské výšce kolem 3 500 metrů. Nedaleko nás bylo vidět, jak poletují drobná světýlka, neustále jsme se na ně zaměřovali, bylo jich totiž čím dál víc. Nedalo nám to a šli jsme blíže. Nebyl to ale žádný světélkující hmyz, ale savci s cigaretou v puse. Lidi. Bylo jich asi 20 a v povzdálí nás sledovali a bylo jich čím dál víc.

Zeptali jsme se, zda nemají chuť s námi povečeřet a protože jídlo ani společnost bílých tváří ze zásady nepohrdnou, je jasné, jaká byla odpověď. Bylo rozhodnuto, uvařili jsme ještě velký hrnec těstovin. Všichni měli přes sebe hozenou deku. Museli jsme se také obléknout, teplota se blížila nule.

Jídlo místní snědli za okamžik a když jsme se po dvou hodinách rozloučili a vlezli do auta konečně se vyspat, všichni se odporoučeli domů. Ráno jsme ale zjistili, že se dva vrátili a celou noc seděli nedaleko našeho auta a hlídali nás. Hodní hoši, mají mrznout u nich doma nebo tady? Vyjde to nastejno. Společnost jim dělalo chrastící rádio, které neustále ladili.

V příští reportáži se dozvíte o nádherném parku SIMIEN, kde žijí stáda opic, které se jako jediné na světě celý den pasou.