Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Že se mi Santiago de Chile vůbec nelíbí. Přijel jsem do města plného aut, bez památek a s parodií na historické centrum. Nebylo se moc na co koukat a všechno stálo až dvakrát třikrát tolik co v Česku. Později jsem pochopil, že kouzlo Santiaga je v něčem jiném než zachovalé historii. Je to dost punkové město, protože život je tu dodnes drsný. Jednak kvůli zimě, potom kvůli politice.
Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazil? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Narazil jsem se svou evropskou individualitou. Latinskoamerický komunitní způsob života dokáže být pěkně otravný. Na chvíli je idylický, při delším pobytu se mění v noční můru. Pokud se stanete součástí určité komunity, nikoho nezajímá, že zrovna nemáte čas na společné jídlo nebo že něco vyřešíte sami, aniž byste svá rozhodnutí konzultovali. Jednou patříte k určité komunitě, ať chcete, nebo ne, a měli byste s ní žít. Klasická otázka po seznámení bývá na rodinu. To od Evropana neuslyšíte, ten se spíš zeptá na školu, práci a cestování.
Češi v ciziněSledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám. Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě". |
Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí?
To, co mi v Chile chybělo, nebylo ani tak české jídlo, ale scházely mi potraviny bez přidaného cukru. Bílý neslazený jogurt je prakticky nemožné sehnat. Cukr je ve všem a je ho tam hodně.
Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Asociace vesměs žádné. Česko je exotická země někde za Německem, většina lidí naši republiku nezná a přicházejí tak klasické dotazy na válku apod. Osvědčilo se mi představování Česka jako bývalého Československa, o něm je povědomí větší i u generace narozené po roce 1993. Vesměs je ale jedno, odkud člověk pochází. Pokud je bílý, zařadí ho automaticky do škatulky gringo. V Chile tenhle pojem označující Severoameričany a Evropany nemá tak pejorativní nádech jako jinde v Latinské Americe. Z pohledu Chilanů je tak Čech jen další Evropan, a protože náš světadíl vnímají jako jeden prostor, už dál moc neřeší, co je Česko za stát. Leží v Evropě a hotovo.
Matouš HartmanDo Chile se dostal v rámci výměnného pobytu. Studuje iberoamerikanistiku na FFUK. Žil šest měsíců v Santiagu de Chile. Pobyt považuje za důležitou zkušenost, která mu pomohla alespoň částečně pochopit život v regionu Jižní Ameriky taky díky cestám do okolních států. |
Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Ano, chilskou politiku sleduji. Vždycky byla zajímavá, ať už se podíváme na Allendův socialistický experiment nebo vojenskou diktaturu Pinocheta. Politika tu hraje důležitou roli ve veřejném životě. Vychází to nejen z pohnuté historie země, ale také z neoliberálního modelu ekonomiky. Chile se možná z pohledu zvenčí jeví jako úspěšný stát, ale konkrétní příběhy Chilanů Čecha zarazí. Setkal jsem se s dvacátnicí, která byla pro soukromé zdravotní pojišťovny nepojistitelná, protože to byla mladá žena trpící cukrovkou, což by bylo až moc veliké riziko v případě otěhotnění. Takhle se tu může uvažovat o zdraví a lékařské péči. V takovém státě je jasné, že zaslechnete hlasy volající po revoluci proti buržoazii, které jako by vypadly z komunistického pamfletu. Konfrontace je tu veliká a myslím, že se podepisuje na drsné povaze Chilanů, kteří se s ničím moc nepářou a mohou při prvním seznámení působit na rozdíl od ostatních latinos poměrně odtažitě až nepřátelsky.
