Džínové bundy se jmény (Kristýna, Jana, Ludvík, Tomáš…) s českou vlajkou a nápisem Česká republika na rukávě. Nešlo však o mladé české vlastence. Jednalo se o studenty pekingské univerzity, na níž od září učím a snažím se ji bohemizovat. Kapku v miliardě a půl.
Česká jména patří k jejich nové české identitě a jsou úlitbou těm z nás, kdo nedokážou vyslovit jejich čínská jména tak, aby se studenti naší výslovnosti nesmáli do další přestávky. Já se na oplátku nesměju té jejich české.
Darina IvanovováDarina Ivanovová učila češtinu pro cizince na FF UK (v rámci práce několikrát krátkodobě učila na univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku), do letošního léta působila jako tajemnice pro lektory a organizaci kurzů Letní školy slovanských studií FF UK. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., od září pracuje na Beijing International Studies University. Baví ji cestování, design a architektura.  |
Na dotaz, kde tu nádheru pořídili, reagovali zmateně. Zachránilo mě, že učitelka je v Číně ctěná autorita, takže mi laskavě vysvětlili, že přece na netu, kde jinde?!
On-line nákupy a aplikace používané v běžném životě většiny Číňanů jsou kapitolou samy o sobě. Všemu vládne WeChat, který krom funkce komunikační plní i funkci lehce facebookovou – postování fotek, ale hlavně funkci peněženky. QR kódy k placení najdete úplně všude, naprosto mě odzbrojil prodavač plakátů na chodníku s QR kódem svého účtu zavěšeným na krku. A kdo neplatí WeChatem, platí aplikací Alipay. Zapomeňte na hotovost! Ta je vyžadována opravdu jen sporadicky.
Na každou sebemenší akci se na WeChatu ihned tvoří skupina účastníků, která je vzápětí bombardována lavinou povětšinou nepodstatných zpráv, a to i dlouho poté, co akce, kvůli které byla vytvořena, skončila v propadlišti dějin. Zatím se mi jeví mistrovským kouskem v tomto oboru obrazové a textové zprávy průvodce, kterými nás během putování atraktivní soutěskou Longqing upozorňoval na odbočky, toalety, stánky, možnost fotografování s hadem (ano, nejen v Celetné ulici!), existenci přístavního mola (fakt nešlo přehlédnout) a neustále nám do toho opakovaně přál, ať si výlet náležitě užíváme. Přičemž šel 5 metrů před námi nebo za námi. Eventuálně to proložil společným snímkem s jiným „ účastníkem zájezdu“, který se dožadoval živého slova v jeho blízkosti.
Svět bez sociálních sítích
Aplikace a sociální sítě používané masivně v Evropě tu nepoužívají a některé jsou zakázané. Na Facebooku se fotkami odsud nepochlubíte, Youtube neshlédnete a požadovanou informaci nevygooglíte. Alespoň ne bez mocné berličky VPN. Vydržela jsem bez ní předlouhých 10 dnů, než jsem si ji, já- počítačovou gramotností jen lehce políbená, stáhla. Jak pravil s hrůzou v očích můj syn - já bych to dýl než tři dny nedal. Na můj dotaz u čínské kolegyně ohledně její legálnosti mi bylo řečeno, že zakázaná není, ale povolená taky ne. Ostatně většina studentů ji v mobilu má. Její druhy a spolehlivost funkčnosti je taky jedním z nejčastěji diskutovaných témat společných chatů cizinců žijících v Číně. Kde jinde než na WeChatu.
Tyhle skupinové chaty, ať už Čechů v Číně nebo učitelů-cizinců na univerzitě, dokážou hodně ulehčit život „freshmana“ v Pekingu. Dozvíte se o nejbližší poště, anglický kolega nabídne novým učitelům své nadbytečné nádobí, Slovinci lákají na zítřejší návštěvu zoo, někdo díky chatu objeví netušenou západní bránu kampusu, jiný, kde se nejlíp obdivuje podzimně zbarvené listí v hlavním městě a jak to je s povolením k pobytu. Já bych ráda zítra vyrazila na zápas Karolíny Plíškové proti Číňance Wang, takže vzhůru na WeChat poptat lístek!
