V každé zemi překvapí tamní obyvatelé něco jiného, o čem Češi bezelstně vypráví jako o běžné míře. Tradice, kulturní zvyky, ale i způsob života. Češi ale ale v cizině slyšeli i takové absurdnosti, jako že Česko neexistuje nebo že se u nás mluví rusky. Nepochopili český zvyk strašení dětí čertem a mikulášem, ani pomlázku o Velikonocích.
'Česko neexistuje, tvrdili mi ve francouzské bance'
Šestadvacetiletá Katka Měšťanová žije momentálně v Česku, ve Francii ale strávila kus života, a ráda na toto období vzpomíná. Nejvíce ji udivilo, když ji Francouzi nevěřili, že je Česko v Evropské unii. A co ji ve Francii chybělo? "Vzpomínám si, že jsme si nechávali vozit od návštěv chleba, fidorky, uheráky nebo tuzemák," říká. Více čtěte ZDE.
Český konzul v New Yorku: Pomlázku bych se tu bál použít
Na časté stěhování a přizpůsobování se novým kulturám je diplomat Martin Dvořák celkem zvyklý. Nějaký čas prožil v Kosovu či Iráku. Po takových zkušenostech se i rušný New York zdá jako klidné a přátelské místo k životu. Možná jen do té doby, dokud by tam nechtěl praktikovat typické české tradice. Lískání pomlázkou totiž Američané považují za barbarský zvyk. Více čtěte ZDE.
Češka ve Španělsku: Pořád si tady myslí, že se u nás mluví rusky
Poprvé ve Španělsku strávila delší dobu při výměnném pobytu. Potom, co tři roky žila v Anglii, se odstěhovala do Madridu, kde pracuje jako ředitelka a spolumajitelka jazykové školy English Connection. "Nejvíce jsem asi narazila s plánováním čehokoliv pár dnů dopředu. Pro většinu lidí je zde běžné rozhodování věci na poslední chvíli a je normální několikrát předem dohodnuté co, kdy, kde a jak změnit," říká. Více čtěte ZDE.
Český život
A co nejvíce překvapilo na životě v cizině Čechy? Ve Francii to byla otevírací doba obchodů a přehnaná byrokracie, V Itálii představa o tom, jak vypadá panini, v Turecku zjištění, že smrkání na veřejnosti rozhodně není přijatelné a že si doktoři v Číně berou do ordinace i deset a více pacientů najednou.
Italské panini? Jedině s uzeným nebo sýrem, popisuje Češka
Pavla Suchánková odjela do Itálie poprvé v roce 1991 s úmyslem naučit se jazyk a osamostatnit se. Do Itálie se vracela každé léto až do doby, než poznala svého současného manžela a rozhodla se zůstat nastálo. A co ji v Itálii překvapilo? "Italové si nemažou na chleba máslo a panini dělají pouze s uzeným masem nebo sýrem," říká. Více čtěte ZDE.
Do ordinace si lékař bere pacienty po deseti, popisuje Čínu Čech
Naprostý kulturní šok zažil Filip Kratochvíl, když se před osmi lety přestěhoval do Pekingu. Obrovské město a v něm jedno velké staveniště a kolem lidé s odlišným způsobem jednání. "Třeba do ordinace k lékaři nás šlo deset a všichni mě poslouchali," vzpomíná. Zvykl si a teď už by neměnil. Našel si i čínskou přítelkyni a vracet už se nehodlá. Více čtěte ZDE.
Čech v Paříži: Zarazila mě přehnaná byrokracie a otevírací doba
Tomáš Holý strávil ve Francii rok a půl, v Paříži studoval na prestižní univerzitě Sciences Po. Nyní žije opět v Česku, ale na Francii často vzpomíná. "Překvapilo mě výrazné třídní rozdělení, což bylo patrné hlavně ve škole, ale i mimo ni. Vůbec název školy dával danému studentovi jistý status, jelikož šlo o soukromou a jednu z nejprestižnějších univerzit, někteří lidé si mě hned škatulkovali jako 'bohatého' a 'úspěšného'," říká. Více čtěte ZDE.
Češi v ciziněSledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám. Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě". |