s kočárkama to samé

Jízda s kočárkem je velmi obdobná. To vám na internetu sice popisují, že vlak z ÚL do Liberce je s místem na kočárek, ale pak tam přistaví klasické vagóny a v ten moment rychle skládáte. Pak je obvyklý sport zvaný "výluka na trati" - to aby se cestující nenudili dlouhou jízdou, takže rychle rozkládáte a přebíháte s kočárkem, nebo nerozkládáte a přebíháte s děckem v kapse, pak hup do autobusu - skládáte, pak zpátky na koleje atd.

Samozřejmě, že ty vlaky s tím místem i jezdí, ale informovanost personálu ČD je mizerná a vůbec vám nepomůžou, když jste s tím kočárem sami - jenom zdržujete. Jenže jako chlap pak ty sráče posílám kam patřej a pak to i jde, s protaženym ksichtem pochopitelně. Vůbec se ženským nedivým, že jsou při cestování nervózní.

Proč?

Ptám se, proč si vůbec kola kupují, když na něm nejezdí! Možná by se měli i výtahy v domech, veřejných, zvláště dělat tak, aby se tam tzv. "cyklista" vešel i s kolem a svojí "cejchou"! Sportu zdar, rekreační a módní cyklistice zvláště! Hezký večer.

Re: Proč?

Jasně, až pojedu někam na třista kilometrů na dv týdny, hodím na záda dvacetikilovej batoh a pošlapu.

honza

Já myslel, že na kole se jezdí.....

A ono se zatím i s majitelem vozí???

Cestoval jsem letecky s kolem na jizni polokouli.

Zadny problem, musel jsem ale otocit riditka do strany, a namontovat pedalu smerem dovnitr.

Prace na 5 minut.

Re: Cestoval jsem letecky s kolem na jizni polokouli.

Samozrejme, ze ohleduplnost je nutna, ale prece jenom by stacilo zvetsit a zvyraznit  PIKTOGRAM na vagonech urcenych pro kola a vysvetlit cestujicim, ze tady budou vozit KOLA. A nikoliv tri  babicky  o berlich s nusemi na zadech,          s sesti  taskami na koleckach pridelanymi na berlích a se tremi psy,  jednou kockou na remínkach a akváriem s rybickami, ktere jsou zvykle stat prave v ulicce s koly.

Současný boom jízdy na kole

(který pravděpodobně hned tak neskončí) vybízí každého (kdo na tom může vydělat) k aktivitám. Železnicím je to mnohde šumafuk. Ale jinde nikoliv. Báječně se jezdí po Jižních Čechách, kde jsou rezervovány celé kusy vagonů se stojany. Dobře se jezdí většinou v panťácích. Ale často je to zkouška nervů, kdy pobíháte  s kolem podél vlaku, průvodčí dělá, že nevidí a výpravčí připravuje plácačku. Některé zážitky patří doslova k hororovým. Ale to je spíše malou osvětou. Kupř. v prostoru vyhrazeném (možná malým piktogramem) pro kola se nepochybně setkáte s imobilními lidmi, co se rozhodnou (přes jinak prázdný vlak) právě u vašich kol postávat, zamotávat se při každém cuknutí do řidítek a vystupovat výhradně dveřmi, u nichž je narovnáno patnáct kol.